Deep Purple - Book of Taliesyn (1968)

Kdybych měl označit svou nejoblíbenější skupinu, ačkoliv bych nejspíše nejdřív uvažoval o It's A Beautiful Day, nakonec bych musel přiznat, že toto označení pro mě znamená Deep Purple. A jejich druhá deska patří mezi ty vůbec nejlepší. Možná jen Fireball a Machine Head mohou konkurovat. Ano, není nějak dokonale propracovaná, ale je nabitá mladickou energií především Lorda a Blackmoora. Celý výkon drží pohromadě zpěv Roda Evanse, jehož mám opravdu hrozně rád (pokud neznáte Captain Beyond, rozhodně si poslechněte jejich první desku).
Prvním songem začíná deska zcela epicky. Nenapadá mě, co bych o něm mohl napsat, není příliš patetický, je úderný. Wring That Neck je v podstatě střídání sóla Blackmoora a Lorda.
Vynikající verze Kentucky Woman je nejspíš úplným vrcholem desky. Explosion je snad trochu moc patetická, ale vlastně mi to ani nevadí. Potom se hudba postupně uklidňuje až k Anthem, která je asi nejslabším songem alba. Druhý vrchol desky je naprostá pecka River Deep, Mountain High.
Album opravdu miluju, je zcela skvělé.
reagovat

Mirek Kostlivý @ 19.06.2014 14:07:51
Le Fantaku, neboj, takový návštěvník, který by neznal mé oblíbence Captain Beyond, tak ten asi na tyto stránky ani nechodí :-). Když jsem byl starý asi jako ty, tak jsem na pražské Ořechovce mohl slyšet v roce 1973 cover verzi jejich skladby Mesmerization Eclipse v podání kapely Perpetuum Mobile.
Podívej se na ukázku z jejich tvorby na: >> odkaz
kde o ní vypráví jejich baskytarista Milan Broum (nyní Olympic). Zvláště ta druhá skladba "The Witch" je vynikající. Pravděpodobně se jedná o jejich originál dosahující špičkové úrovně západních kapel počátku 70. let.

tykeww @ 19.06.2014 14:53:54
Také mám album rád. Je škoda, že není mezi veřejností tolik známé jako desky Deep Purple ze sedmdesátých let.
Jinak mě zaujal tvůj profil a těším se na tvé další příspěvky.

Jako většina fanoušků nesmrtelných Deep Purple jsem začal klasikou, Smoke On The Water, Highway Star... A zvuk kapely jsem si velice oblíbil.
Co ale bylo na začátku, před érou druhé sestavy?
Skvělá kompilační deska A's B's Singles, jíž jsem šťastným majitel, mi poskytla zajímavé porovnání dvou odlišných tváří skupiny, kterou mám tak rád, a proto pro mě poslech celého alba nebyl takovým překvapením.
Zvuk a celkový projev není tak agresivní, jako o dva roky později, ale dává výrazně najevo, že Deep Purple nejsou jen další průměrná šedesátková kapela. Objevují se tu typické znaky Blackmoreovy, Lordovy i Paicovy hry, kreativní sóla, směsice zajímavých nápadů, ať už jde o instrumentální Wring That Neck, protahující se na některých koncertech až na půl hodiny, nebo zpracování popové River Deep Mountain High.
Přestože se kapela ještě trochu hledala, zplodila zajímavou nahrávku. Cením si jí víc, než třeba prvního alba Led Zeppelin (přestože zvuk desky není tak čistý)
Book Of Taliesyn je příjemné a velice dobře poslouchatelné rockové album.
reagovat

Druhý album skupiny Deep Purple nesie mytologicky vďačný názov Book of Taliesyn (bard pôsobiaci u Kráľa Artuša) a obsah tomu zodpovedá. Tak ako na debute, aj tu ide o kombináciu vlastných a prevzatých skladieb, výsledný dojem je však trošku iný.

Čo sa týka skladieb, prezentovaný materiál je vskutku nekonzistentná zmeska všetkého možného. Úvodná Listen, learn, read on je rýchla, tvári sa tvrdo, ale zároveň je tak pevne posadená v dobe svojho vzniku, až jej v teste času nepomôže ani hojné nahalovanie. To Wring that neck je iná káva. Parádny klávesový blues rock, ktorý si vystačí bez spevu je jednoznačne tým najlepším, čo sa na albume nachádza. A nasleduje minimálne rovnako podarená skladba, prevzatá hitovka Kentucky woman. Nečudujem sa, že okupuje všetky lepšie výberovky Deep Purple, ide o druhý (a posledný) vrchol albumu. Spojenie klasicisticky ladeného intra Exposition a We can work it out vyznieva lepšie pre intro, ktoré sa počúva dobre, má príjemnú gradáciu a je škoda, že Beatles je hrozný. Help z debutu sa nekoná, skôr sa tu toporne trmáca niečo, čo má mať ľahkú náladu. Ponurejšia atmosféra skladby Shield mi celkom reže. To Anthem je vcelku tuctový slaďáčik, ale napriek tomu ide o príjemnú a neurážajúcu skladbičku. Na záver to najprekvapivejšie (a teda najhoršie). Prvý kontakt so staršou tvorbou Deep Purple (pred In rock), ak nerátam Hush, som mal cez výberovku na originálnej kazete (meno si už nepamätám) krátko po revolúcii, kde boli veci z prvého a druhého albumu. Už vtedy ma dosť sklamala River deep mountain high, skladba, ktorú mám inak rád (od Tiny Turner alebo hoci od Animals). Párpli na jej úvod prilepili obsiahly klávesový vstup, ktorý so skladbou nemá prakticky nič spoločné. Až skončí, nastúpi zúfalá sloha (akoby sa imitáror Elvisa Presleyho zmýlil v slovách Love me tender) a River deep mountain high pripomína akurát refrén. Výsledok mi príde toporný. Toto je asi moja najneobľúbenejšia skladba (ktorú vedome odmietam) od skupiny.

Súhlasím s názorom, že album je predovšetkým v Lordovej réžii. Zároveň je však nesúrodý, výber prevzatých skladieb nevyšiel vždy práve tak, ako mal a hoci sú tu Wring that neck a Kentucky woman, neodporúčam prípadným nováčikom začínať týmto albumom. Spolu so Stormbringerom ide o môj najmenej obľúbený album v diskografii Deep Purple a odporúčam ho skôr kompletistom a zberateľom. Nie, nie je zlý, ale vyznieva značne chaoticky a často ho nepočúvam. Ak chcete začať s takzvanou Mk1 zostavou, debut alebo eponymný tretí album sú rozhodne lepšou voľbou.

Čo sa týka bonusov, je ich celkom päť a z toho štyri nie sú na albume, takže majú svoju cenu. Oh no no no môžem, priehrštie vecí z BBC Top Gear session tiež stojí za hriech, či už je to milý slaďáčik It’s all over s občasným Hendrixovským spevom (predzvesť Captain Beyond...), podarená tvrdšia a rytmická Hey bop a re bop alebo skvelá Wring that neck. Inštrumantálka Playground mi pripadá skôr ako nástrel než kompletná skladba, ale aj tak je celkom dobrá. Keby som do celkového hodnotenia prirátal aj bonusy, výsledok by bol o hviezdu lepší.
reagovat

Voytus @ 18.01.2011 08:14:41
Můj nejoblíbenější cover We can work it out nahrál Stevie Wonder >> odkaz ale ani od DP není nejhorší. Sice bych albu dal určitě o jednu hvězdu víc, ale jinak souhlasím, především s tím, že River Deep, Mountain High je slabota (ve srovnání s tou Tinou především). Před ní to většinou vypínám. Ale Anthem i přes tuctovitost mám velice rád - hlavně tu druhou část se smyčci a Ritchieho sólem.

Filozof @ 18.01.2011 08:55:36
Hejkal - zarazilo mne:
"...Listen, learn, read on je rýchla, tvári sa tvrdo, ale zároveň je tak pevne posadená v dobe svojho vzniku, až..."
Musel jsem se usmát. Ano, doba vzniku skladeb bývá na produkci a při poslechu hodně znát. Na rozdíl od Tebe, jsem ale milovník staré hudby, takže podobně, jako Tobě toto, vadí mně zvuk let pozdějších. Naopak 60tá a kus 70tých miluji. Holt KJJ.

Jinak - pro mne je toto vynikající album, dokonale zapadající do trojice před-hardrockových alb. Náladotvorné, hluboké, imaginativní, podnětné, novátorské. Na rozdíl od Tebe bych jej každému doporučil, beru jej za pouze o kousíček slabší, než následující. A River Deep je pro mne od DP nejlepší verze - vždycky se na tuhle část desky moc těším. :-) A We Can Work It Out mne silně bere za srdce - srovnatelně úžasný cover Beatles znám snad jen od Progress Organisation.

hejkal @ 18.01.2011 09:27:36
Môj popis v podstate vyjadruje to, že mám zo skladby rozporuplný dojem. Aj ja som fanúšik staršieho zvuku, táto vec mi však vadí, neviem presne prečo. Čo sa týka plynutia času, nadčasovosť v tejto skladbe necítim. :)

moonySK @ 18.01.2011 11:26:02
Podľa mňa je tento album určite lepší ako Who Do We Think We Are. A stokrát lepší ako nevymáchaný funk pribrzdený rockom Stormbringer. Tieto skladby dosť veľa ponúkajú - všimnite si zlepšenie basovej hry Nicka Simpera, nádherný posun v rytmike Iana Paica (na albume Deep Purple podal jeden zo svojich najlepších výkonov), a hlavne zvuk....mmm ten zvuk! Až ma zamrazilo, keď som prvýkrát počúval Shades of Deep Purple. Ten zvuk bol strašný, kvalita bola na bode mrazu, a znel ako nahrávaný v izbe pod dekou. A tie nevydarené efekty...A toto je len posun technický. To nehovorím o posune v komponovaní skladieb - Exposition, výborný cover Kentucky Woman alebo prenádherná Anthem! Určite si nezaslúži 2 hviezdy.

4****

Apache @ 18.01.2011 11:40:33
Neslyšel jsem to už dlouho, ale Listen, Learn, Read On na mě působila vždycky dost mysteriózně, trochu jako starý Blue Oyster Cult (což jsou v mém případě samozřejmě samé plusy) a spolu s Kentucky Woman patří na tomto albu mým favoritům. Na druhou stranu je to pro Deep Purple hodně netypická věc, takže její vyzdvihování nemá valného významu.
Coververze Beatles se mi nelíbí a album jako celek mi připadá nedůležité. Kdyby DP v 70. letech nezazářili svým hard rockem, celá jejich tvorba z 60. let by zůstala záležitostí pro hledače zapomenutých klenotů.

Mirek Kostlivý @ 18.01.2011 13:58:44
Ta předělávka od Beatles je opravdu bída. A jestli ji od Deep Purple naši P.O. slyšeli, tak vcelku oprávněně usoudili, že We can ... raději předělají tak, aby ji "skoro nikdo" nepoznal. A jak D.P. museli v té době tápat, tak tomu odpovídá i ta tzv. hitovka Kentucky Woman s příšernými pop vokály. V té době natáčeli u nás Matadors svoji jedinou LP, když taky i zde mají převzaté věci. A v porovnání s touto podprůměrnou deskou je to opravdu lahůdka. Tato deska si opravdu více než dvě hvězdy nezaslouží. Ale vše si naštěstí vynahradí do roka a do dne svým skvělým třetím albem ...

Apache @ 18.01.2011 14:40:22
Kentucky Woman má příšerné pop vokály? A co má Hush? Taky příšerné pop vokály? :-)

merhaut @ 18.01.2011 22:19:58
Je třeba mít na paměti, že Deep Purple Mark I veskrze toužili znít jako Vanilla Fudge (Lord navíc pošilhával po úspěších Nice apod.).

Jak se jim to dařilo, nedařilo je druhá věc. Já mám všechny tři rané desky rád, jako ostatně spoustu muziky z té doby, nemám zkrátka k 60s hen-ten odstup:-)

Mirek Kostlivý @ 19.01.2011 15:21:21
Já mám od této desky odstup, kdy jsem ji poprvé slyšel, 30-ti let (stejně tak i od jedničky, která se mi líbí daleko více), takže jsem k ní asi proto daleko kritičtější. Co se týká Hush, tak tam žádné vícehlasé vokály neslyším, takže jsem k této skladbě daleko smířlivější. Možná i proto, že ji zpíval v roce 1968 Viktor Sodoma na II. BEAT festivalu. A v té době by se mi možná líbila i ta Kentucky woman ...

Jarda P @ 19.01.2011 19:35:47
Já jsem Book Of T. slyšel poprvé někdy v roce 1972, kdy už jsem znal singl Strange Kind Of Woman/I´m Alone a album Fireball (těsně před vydáním Machine Head)a musím přiznat, že jsem nemohl pochopit, že se jedná o stejnou kapelu. Booku jsem nějakou dobu přicházel na chuť, ale netrvalo to dlouho. První 3 desky Mark I mám rád zhruba stejně, ale musím přiznat, že Book vypínám před River Deep...

Danny @ 19.01.2011 23:25:25
Mě hlavně překvapuje, kolik lidí tohle album zná... Nezdá se mi nějak zásadně špatné, je jiné než alba následující. Reflektuje po svém všechno, co se aktuálně v muzice dělo: je tam kus blues rocku, kus psychedelie, vokální harmonie i "nezbytný" příklon k artificiální hudbě ("Exposition" je postavena na 2. větě sedmé Beethovenovy symfonie). Předělávka "We Can Work It Out" se mi naopak líbí, nekopíruje originál a snaží se najít vlastní polohu, tvrdošíjná basa, která nerespektuje harmonii, mi přijde jako výborný nápad. "Shield" nezapře vliv Doors, ale je to zajímavě vystavěná skladba s "exotickými" harmoniemi. Tohle album mám radši, než některá mladší alba.

Filozof @ 20.01.2011 09:34:40
Danny
Znova díky, za Tvoje zasvěcené poznámky.
A proč Tě překvapuje, kolik lidí tohle album zná? DP jsou giganti z největších a jejich alba (aspoň ta starší) zná asi každý fanda rocku.

Danny @ 20.01.2011 22:45:50
Filozof: Nemáš za co. A proč mě překvapuje, kolik lidí tohle album zná? Měl jsem pocit, že pro spoustu "fandů" začíná historie Deep Purple albem In Rock. Jsem rád, že jsem se mýlil.

Tento album je pre mňa sólovým albumom Jona Lorda kde seiba hrajú Deep Purple. Je to proste geniálne dielo, veľa ľuďmi podceňované a zhadzované na SHITY ako Slaves And Masters alebo The House Of Blue Light. Hneď jedna vec - STOKRÁT LEPŠÍ ZVUK AKO NA SHADES. Prvá, LISTEN LEARN READ ON je úžasný začiatok klasického albumu. Svižná rocková ľahkosť so správnym tempom ako mala vždy Deep Purple Mk I. Ďalšia inštrumentálna pieseň WRING THAT NECK je dokazom životaschopnosti, geniálnosti a vynaliezavosti Blackmorea, Lorda a Paica. Proste úžasný jam na doraznú tému... KENTUCKY WOMAN je jednoznačný singlový hit ako Hush. Podľa mňa aj ovela lepší. Zase geniálnosť ktorá tento cover dokázala prerobiť obyčajný lacný hit na Megahit s veľkým M! A teraz prichádza moja najobľúbenejšia časť albumu. EXPOSITION/WE CAN WORK IT OUT a SHIELD. Jon Lord tu zabodoval ako nikdy (možno len v Mandrake Root alebo Prelude: Happiness). Je to pre mňa klasické dielo (aj jedna aj druhá pieseň). Ale určite by tu bodla ešte nejaká tá pieseň... Škoda, že po týchto geniálnych piesňach prichádza už iba záverečná a zdĺhavá pieseň RIVER DEEP, MOUNTAIN HIGH. Je síce perfektná, no bohužiaľ kazí celkovú doležitosť a vážnosť albumu svojím experimentovaním. Ale tento album je pre mňa koncept a koniec akejsi prvej doby Deep Purple vobec. A úžasný koniec.
reagovat

Filozof @ 15.01.2010 08:27:34
Kdes přišel na to, že je "..veľa ľuďmi podceňované a zhadzované..." ?
Nikdy jsem podobný názor neslyšel.

b.wolf @ 15.01.2010 15:02:27
Tak zrovna tuhle placku poslouchám a River deep, mountain high je pro mě vrchol alba. A nevím, kde jsi slyšel, že tohle album je "podceňované a zhadzované"?!
Pro mě jsou první tři alba DP s R. Evansem absolutní klasa (včetně Captain Beyond).

Jarda P @ 15.01.2010 15:12:24
Nevím jestli někdo považuje Slaves And Masters a The House Of Blue Light za shity, já je mám rád jen o trochu míň než nejlepší desky od DP. Hlavně rozlišuju DP mark I a ostatní sestavy. Všechny byly výborné, všechny vydaly skvělé desky a i ty slabší z nich jsou špičkové proti většině toho, co vzniká v současnosti.

martin69 @ 15.01.2010 18:49:35
JardaP : souhlasím !

Redrocker @ 15.01.2010 19:48:21
JardaP souhlas, na tebou zmiňovaných albech je problém, že 2/3 alba jsou vždy špička 1/3 průměr své doby.

Jarda P @ 16.01.2010 08:05:24
Souhlasím, že všechny skladby na některých albech nejsou špička, ale to je problém většiny kapel, které vydaly mnoho alb. Já to taky trochu hodnotím v kontextu doby, kdy jsem k těmto deskám přišel a taky s trochou nostalgie. DP jsem poslouchal on line od Machine Head, ty předešlé LP jsem měl v té době už jako starší. Každou další jsem pak vítal jako svátost, někdy se očekávání naplnilo zcela, někdy částečně. Ale v poměru kvality a počtu vydaných desek jsou pro mě rozhodně v top 5. Ty průměrné skladby ale nalézám spíše na albech po Purpendicular.

moonySK @ 05.04.2010 12:21:08
to Filozof: No, ak poznáš portál Allmusic.com, čo silno dúfam, že poznáš, tak tam má tento výborný album 2 alebo 2,5 hviezdy z 5 hviezd. Čudné, však? Pretože mňa stokrát (a to asi aj viacerych) zaujal Book ako Shades. Ten ma aj napriek viacerym nevýraznym piesňam (ktoré okrem možno Anthem na tomto albume nie sú) a veľmi zlej nahrávke a zvuku 4,5 hviezdy. Prehodil by som to :D. A recenzie na Rolling Stone a ostatných portáloch nie su vôbec priaznivé.

to Jarda P: The House of Blue Light alebo Slaves and Masters porovnávam s ostatnými albumami DP a vôbec to nie sú ani priemerné albumy. Sú to v mojom slovníku teda shity. A je to môj názor. Rešpektujem tvôj názor.
P.S: Hudba DP sa vôbec nedáva porovnávať s terajšou hudbou a preto ju s ňou ani vôbec neporovnávam.

MoonySK

Filozof @ 06.04.2010 07:52:14
moonySK
Ve dvou větách po sobě si odporuješ. Nejdřív mi jak "důvod" uvádíš subjektivní hodnocení Joe Viglioneho a vzápětí sám s hodnoceními na Allmusic polemizuješ.

Doporučuji Ti se řídit více svým vlastním rozumem, než tím, co kdo kde napsal. Na Allmusic je sposta věcí, které jsou hodně v rozporu s mým cítěním. Opravdu nevím, proč bych měl jejich hodnocení vztahovat na hudbu obecně.

PaloM @ 06.04.2010 08:49:58
Vopred sa ospravedlňujem, lebo som nesledoval celú vašu debatu. Chcel som len pripomienku k recenziám na allmusic. com a progarchives.com . Neviem, či tam píšu podobne ako tu len fanúšikovia alebo či profesionálni rockoví publicisti. Tiež sa občas nezhodnem s mienkou. Vychádza mi to asi tak, že na allmusic sú často prehnane kritickí a na progarchives zase naopak - prehnane nekritickí. Je to ale môj subjektívny názor, iste to záleží aj od konkrétnych žánrov či skupín, čo som čítal.
Ako vodítko na prvé zoznámenie so skupinou či nahrávkou to nie je zlé.
Ak poznáte niekto obsahovo podobné stránky, kde by sa našli relatívne objektívnejšie recenzie (a to je vlastne vždy osobné), tak by som to uvítal.

moonySK @ 23.05.2010 18:14:18
to Filozof: Práve toto je moje pravidlo, držať sa rozumu. Veľmi pekne Ti ďakujem, si ako môj "internetový tatko" :D. Už veľakrát si ma podržal pri slovných bitkách o názor. Ja viem že veľakrát chybím, a cením si, že ma opravíš. Ďakujem.

V době, kdy od vydání prvního alba Deep Purple neuběhl ani jeden rok, se na pultech obchodů hřála již jejich druhá placka. Kdo měl tehdy tu možnost a štěstí a stal se vlastníkem desky Book Of Taliesyn, mohl sám sobě blahopřát. Mohl se totiž považovat za majitele naprosto zásadního alba od tehdy ještě ne tolik známé, avšak obrovským potenciálem disponující skupiny.
Na desce oproti její předchůdkyni ubylo převzatého materiálu a začali se více projevovat hráči samotní. V žádném případě se ale nedá říct, že by cizí materiál Párplům nesedl, například píseň Kentucky Woman se v jejich podání stala velmi kvalitní záležitostí. Další výborné, tentokrát už autorské skladby, jsou zastoupeny tituly jako River Deep, Mountain High, Listen, Learn, Read On nebo baladou Anthem.
Deep Purple samozřejmě stejně jako na prvním albu nezapomněli naservírovat pořádnou porci instrumentálních lahůdek jako Exposition či Wring That Neck. Ty už navíc nefungují pouze na principu Blackmore/Lord, ale výrazněji do nich promlouvá také mnohdy podceňovaná baskytara Nicka Simpera.
Celkově vzato je Book Of Taliesyn asi tím nejtypičtějším zástupcem Párplovské sestavy Mark 1. Album sice na první poslech nezaujme žádnou hitovkou (možná jen zmíněná Kentucky Woman), ale jako celek je velmi dobře poslouchatelné a téhle kapele rozhodně žádnou ostudu neudělá, jak už jsem se bohužel na nejmenovaném hudebním serveru také dočetl.
reagovat

Z mého pohledu zajímavější počin než debut. Hlavně to asi bude tím, že je zde vícero původního materiálu i když paradoxně za nejzdařilejší části považuji Diamondovu Kentucky Woman a bravurní instrumentálkou uvedenou We Can Work It Out.

Jinak mi ale přijde, že Book of Taliesyn je především Lordova deska, jehož varhany udávají téhle desce směr. Co se Blackmorea týče, tak bych poukázal na velice roztřesenou a kostrbatou kytaru v Wring That Neck. Opravdu zajímavý styl hraní.

Docela mě zaujal i tracklist, kde se vedle sebe objevují jak hodně rockově znějící songy s popárnama. Taková Anthem, to je popík jen to hvízdne i když oživení s housličkami přijde k chutí.

Celkově za *** a kousek. Tahle muzika není úplně můj šálek piva.
reagovat