Rush - Permanent Waves (1980)

Album, kterým kapela vkročila do let osmdesátých, se od předešlých desek odlišovalo. Songy jsou znatelně kratší (Natural Science má „jen“ přes devět minut, což je ani ne polovina 2112 či Cygnus X-I Book II z předchozího Hemispheres), což Geddy Lee zdůvodnil tak, že mu dlouhé písně připadaly jako už celkem klišé. Skladby též mají větší rádiový potenciál a taky, že tento potenciál byl využit - album se v Kanadě a ve Velké Británii umístilo na třetím a v USA na čtvrtém místě hitparád.

Úvodní The Spirit Of The Radio je krom Toma Sawyera a Fly By Night jediná píseň, kterou občas člověk zaslechne v českých rádiích (před nějakou dobou jsem v jednom nejmenovaném obchodním řetězci s vlastním „rádiem“ slyšel naprosto otřesnou cover verzi, kde jen zpěvák pěl do akordů hraných akustickou kytarou - žádné riffy, žádná reggae část). Kapela zde poprvé experimentovala s reggae, ale ne naposled, tyto experimenty provázely další tři alba.

Freewill je skvělá riffovačka s výborným Peartovým textem a opravdu zajímavým kytarovým sólem, o kterém Alex Lifeson přiznává, že je opravdu těžké k zahrání.

Jacob´s Ladder je progresivní věc, u které bych vyzdvihl obzvláště Lifesonovou kytarovou práci a tajuplnou atmosféru celé skladby. Text se zabývá paprskem světa pronikajícím mraky a vznikem pro nás viditelných paprsků světla, které jsou nazývané jako nebesky "Jákobův žebřík".

U Entre Nous byl po prvních dvou písních na albu třetím rádiovým singlem. Píseň je to chytlavá, i když ten refrén mi občas stoprocentně nesedí, jinak je to ovšem povedená pohodová skladba.

Different Strings: jediná skladba alba, ke které text psal Geddy a ne Peart, velmi se ale povedl. Křehká akustická věc, která vždy zahřeje u srdíčka.

Natural Science, nejdelší kus na albu, dílo opravdové progové práce s občasnými skoro až metalovými riffy. Skladba je velice výpravná a místy i experimentální. Zajímavostí je, že Machine Head demo ke své skladbě Days Turn Blue To Grey pojmenovali do závorky jako Natural Sciennce II, což jen nahrává k faktu, že nejen tato skladba, ale celé album a i Rush jako kapela celkově ovlivnili některé thrashové kapely (vzpomeňme třeba na cover „Anthem“ od Anthrax, nebo zmíním podruhé Machine Head a jejich cover „Witch Hunt“).

Toto album jsem si velmi rychle oblíbil, vokální linky jsou chytlavé, texty skvělé a nadání těchto tří muzikantů prostě úžasné. Ale jejich druhý zápis do rockových dějin (je obecně přijímané, že prvním zápisem bylo album 2112) měl teprve přijít.
reagovat

Vstoupit do osmé dekády bez známek vlastního opotřebení se každému nepovedlo. Rush si lepší album než Permanent Waves přát nemohli. Nejenže na něm zachovali všechny své předešlé atributy, ale navíc se posunuli směrem k otevřenějšímu soundu, který od teď dokázali akceptovat také rozhlasové stanice. A právě pro ně byl napsaný singlový hit Spirit of the radio. Ten vypadá vedle nepoddajných Hemispheres jako skladba od cizí kapely. Freewill naopak zastupuje tu techničtější stránku alba, která vykristalizuje na kytarově nedostižném Jacob's ladder. Entre nous je podobná na Freewill a atmosférickou korunkou je syntéza Different strings, napěchovaná na poměry Rush až nezvyklou krásou. Přírodovědná studie Natural science uzavře jedno z nejpozoruhodnějších alb Rush jejich kariéry.
Poklonu zaslouží Terry Brown za sebejistý a maximálně vycizelovaný zvuk nahrávky.
reagovat

Jarda P @ 21.05.2019 13:14:14
Tímto albem pro mě Rush začínají.

steve @ 21.05.2019 13:32:14
Nechápu, proč tolik příznivců dělí Rush na poslouchatelné a neposlouchatelné z důvodu způsobu intonace Geddyho Lee?

dan @ 21.05.2019 14:15:37
To je jednoduché, u Geddyho pištění spoustu posluchačů berou na nože. Na prvních nahrávkách ječí jako Robert Plant, proto se taky debutu Rush říká převlečení Led Zeppelin.

Petr87 @ 21.05.2019 14:18:31
Tak je fakt, že někomu ten Geddyho sedmdesátkový vysoko posazený vokál nemusí sednout... Taky na něm někteří tehdejší hudební kritikové nenechali nit suchou.
Já s tím problém nemám, užívám si hudbu ze všech jejich období. :)

terka @ 21.05.2019 14:38:33
V určitých polohách je Geddyho zpěv dost afektovaný. Pořád je to nic proti zpěvákovi ze skupiny Budgie, to je strašné.

EasyRocker @ 21.05.2019 15:02:46
Mě ten Geddyho "starší" zpěv taky začíná vadit, abych se přiznal, až nebezpečně mě někdy upomíná Meineho, a toho tedy přímo nesnáším.

Petr87 @ 21.05.2019 17:20:47
Já mám výškaře docela rád, ale....; nedávno jsem se s malou hrůzou přistihl, když jsem si po delší době připomněl prvotinu PAVLOV'S DOG, že mám při poslechu "vykleštěného" Surkampova vokálu najednou sto chutí to napálit pěstí oběma reprákům současně, úplně jsem ten zpěv začal najednou nenávidět, zvláštní...
Mám rád slavíka Andersona, žeru Planta, Byrona, Gillana a samozřejmě Geddyho a spoustu dalších výškařů, ale Dejv Surkamp už mi nesmí vletět do éteru, jinak šílím a začínají mne ovládat demoliční choutky.

merhaut @ 21.05.2019 17:37:30
Pro mé uši je starý mladý Surkamp vpravdě božím zpěvákem:-)

jirka 7200 @ 22.05.2019 11:31:34
Krátké ale výstižné. Nic navíc ostatně k této desce napsat netřeba - vše důležité recenze obsahuje a já se pod to můžu podepsat.

horyna @ 23.05.2019 10:33:16
Matně si vzpomínám, že jsem kdysi s P. W. chvíli bojoval. Ale už dávno patří k mým nejposlouchanějším a samozřejmě i nejoblíbenějším nahrávkám Rush. Tohle je jedna velká jistota.

romanpilar @ 18.12.2019 17:44:48
Tak si takhle poslouchám po tisíci P.W. a při lokání Plzně přečítám recenze. Ejhle, samá pozitiva a pod tuto se podepisuji zcela. Byla od Rush mojí první a nikdy na ní nezapomenu, na rozdíl od první holky a to je sakra hodně, ne? Rozebrali už jiní, já to beru jako skvělý celek nic nevypichuji, někdy v 15 mě dala poprvé a navždy! Rush do Roll the Bones beru jako celek, samozřejmě s vývojem, synťáky, bez, prostě skvělá muzika! A "Terka", Geddy ale je sám sebou, má ječák, proto je vyjimečný a Budgie??? Naprosto nedoceněná kapela! Nechci být hnusný ale pokud se mi to nelíbí, tak poslouchám třeba...óčko! Ne, sorry nechtěl jsem být ve finále hnusný, už mi jede Signals a to je zase trochu jinak, byť pro mě velmi důležitá fošna. Hezký večer a ostrou jehlu!

Další výstavní klenot této kapely. Na první dojem se může zdát,že vyměkli,ale hned první pecka Spirit of the radio hned vyvede z omylu. Tohle je pořád první liga a ne žádný okresní přebor. Aby posluchač opravdu nebyl na pochybách, napumpují do něj Rush další klenot Freewill - no a to už snad je jasné, že Rush opět nezklamali a vystřihli další parádní desku. Permanent Waves pohladí na duši a nikdy neomrzí.
reagovat

verjan2 @ 26.07.2018 06:50:18
Pokud tuto desku, tak jedině kvůli "Jacob's Ladder". To je drahokam mezi křišťály.

Jak vnímat album, které přineslo kapele další důležité vavříny slávy a posunulo ji zase o nečo výš. Pro mne osobně, znamená myšlenka na desku, myšlenku na rockový monolit velké a nestárnoucí hodnoty. Je to dáno několika faktory. Předně dobou vydání, zvláštním kulatým letopočtem završujícím vzrušující 70-léta, myslím že ve sbírce nemám příliš alb s rokem 1980 a když si na nějaké vzpomenu, napadá mne zrovna Drama od Yes, přes její kvality a oblíbenost, nemyslím si že by zasluhovala příměr gigant. Dále také vlivem a dopadem na scénu, jelikož z desky se bude citovat ještě mnohé a na léta dopředu, její písně se stanou stálicemi koncertních vystoupení souboru. Důležitý faktor pro mne mají skladby samotné a to obzvláště Jacob's Ladder, ne že by Rush již předtím nevměstnali delší, z větší části instrumentální plochy do svých suit, tady jde ale o něco jiného. Jak "žebřík" tak "věda" oplývají dosti originální stavbou a koncepcí, ony tvoří osu alba. Obelisk, monolit, zvláštní slovo označující něco mimořádného, velkolepého, nesmazatelného a co se týče hudby, člověku pojí se spíše s alby dosahující ohromné časové délky, nebo přesahující počtem skladeb zevrubný průměr. Tady ale nic takového nepotřebuji, těch 35 minut mne naplňuje pocitem štěstí a přesvědčením, že jsem svědkem něčeho mimořádného.
V neposlední řadě musím také zmínit originální, sentimentální obálku, odkazující do Ameriky 40 let.

Úvodní singlový hit Spirit of the Radio- jsem nikdy příliš v oblibě neměl, postupem času mě vadí už méně, uznávám inspirativní Leifesonovu kytaru a hravou rytmiku, ovšem zvláštní klávesové rejstříky mě příliš potěchu nepřináší, ale abych ji musel přeskakovat, naštěstí nehrozí. To druhá Freewil- je už jiný šálek kávy, basa drží přesnou stopu, klávesy připlouvají vesměs uceleně a zdrženlivě, akustické vpády jsou mistrné a bicí strojově přesné. Geddy se hlasově našel ve středních polohách a dává nám to náležitě najevo, tuto svou zálibu bude akceptovat i na albech následujících. Přichází to pravé oč tu běží, píseň Jacob's Ladder (aniž bych nějak upozadil ostatni)- za zvuků akustik, pochodových bicí, apokalyptických tónů kláves a s Geddyho ultimativním přednesem, po chvíli se vše přesouvá na Alexova bedra, přichází mistná riffojízda podepřená pulzující, vytaženou basou, velice efektními bicími, to vše v až ubíjejícím tempu. Pánové na ni vrství další a další finesy, uklidnění space klávesami před čtvrtou minutou má očistný charakter, převádí divákovu pozornost do jiných dimenzí a je to opět Alex i s Neilovým přispěním, který nás nechce nechat jen ležérně lelkovat a sází své riffy s matematickou přesností. Entre Nous- vnímám jako pohodovější a rytmicko sevřenou píseň, důmyslně umístěnou za předchozí tíhou obtěžkaný song. Klasické kytary spolu s akustikami pozvedávají tento kus o kategorii výše, navíc klávesové zvuky zde malují vskutku pohádkovou atmosféru. Jedna ze dvou nejemotivnějších balad Rush se nalézá na tomto albu, pátý track Different strings- představuje v mých očích dokonalou a citem přetékající záležitost. Vše utváří geniální tóny klasických kytar, tklivé piáno, precizně vyvážené bicí, basa pracující pro celek a také Geddyho silně emočně zabarvený vokál, tohle je prostě potřeba slyšet. Při závěrečném sólu si schválně vytáhněte volume výš, zde jde naplno vnímat mistrný zvuk celé nahrávky. Poslední Natural science- jsme součástí přírody, do které Rush s citem sobě vlastním umísťují své nápady a myšlenky, opět zde cítím velký Alexův vliv, to on pere kila riffů do našich mozkových závitů, nervní těkavý rytmus řízený Neilem zpoza široké škály bicí baterie, může přistihnout posluchače zcela nepřipraveného.Tempa se vytváří a mění s velkou rychlostí a fanoušci artové hudby se přou, kdo že je nejlepší basák a bubeník na planetě.

Album sic koresponduje s dobou, rozhodně jí ale nepodléhá a hlavně, nepodlézá!! Mohly toto říci slovutné anglické kapely té doby, pohybující se v podobném teritoriu?
Přístupnější, umírněnější a celkově přijatelější byla tato deska, navazující na své předchůdce, přesto mi přijde, že dobám Hemispheres se pánové vzdálili mílovými kroky.
reagovat

Balů @ 03.10.2016 12:30:33
Zdravím horyna - stačilo říct je to skvělá deska: :). :)

EasyRocker @ 03.10.2016 12:43:17
:-) To je pravda. Já mám desky po r. 79 tak nějak už v rovině na stejné velmi vysoké úrovni. Naproti tomu opěvovaný klenot 2112 mě nikdy neoslovil tolik, jako např. následující A Farewell to Kings. Od Permanent až po Hold Your Fire jsou to pro mě ale špičkové záležitosti.

Jarda P @ 03.10.2016 15:02:16
Až tímto albem začíná můj zájem o Rush. A je zároveň tím nejlepším.

Voytus @ 04.10.2016 11:35:15
Na obalu jsou navíc pěkně znázorněné významy názvu alba. Jinak za mě taky plný počet, a velké plus, že Geddy Lee zvolil o něco nižší rejstřík pro zpěv (jekot kněží z chrámu Syrinx je sice perfektní, ale tu chvíli to bohatě stačí).

horyna @ 05.10.2016 14:24:55
Děkuji všem za podpůrné názory, když o tom tak přemýšlím, snad jsem ještě nepotkal člověka, který by zrovna na tuhle desku řekl křivého slova, to je dobře.

Trávení alba u mě mělo klasický průběh jako u všech pro mě nejdokonalejších desek. Nejprve jsem se otřepal hrůzou, potom založil do poličky a po pěti letech z poličky zase vytáhl. V autě jsem zjistil, že z masy hudby vykukují vyloženě líbívé motivy. To mě přinutilo CD přehrát znovu. Řítil jsem se ve svém talianském sporťáku krajinou svratecké vrchoviny. Všude vlhkost lesa, paprsky prosvítající mezi jehličnany, lákavé serpentiny a do toho to sólo. Myslím, že v druhé skladbě...uprostřed songu je nádherné, chaotické, vřeštivě vrzavé Lifessonovo sólo, které song sebevědomě znásilňuje. To mě přinutilo zpomalit na poklidnou cestovní rychlost a poslouchat. Po třetím poslechu alba jsem si všimnul, že se dělí na dvě poloviny. První půlka je veselá, kovově znějící s hravými motivy a jde o takovou deklaraci radosti ze života a z tvorby. Druhá půle je fantasticky zatěžkaná, mírně potemnělá cesta za otázkami smyslu existence. Soundtrack k úvahám o absolutnu.
Album je dokonalý průsečík mezi předchozí a následující tvorbou. Už není tak chladně akademické jako některé progresivní počiny před a zatím je pořád prosté synti hrátek, které přišly po. Jde o odpíchnutý, sebevědomý rock od řemeslníků, kteří definitivně našli své know-how a obohatili jej o to, co musí vždy pravé umění přinést, o emoce.
reagovat

miguel7 @ 01.08.2010 08:04:15
Souhlasím s recenzí. Pěkně napsané...Zrovna tento týden jsem si ji pouštěl ve vaně a nakonec jsem vylezl až poté, co dojela do konce (ještě že má jen něco přes půl hodiny:)

merhaut @ 01.08.2010 11:25:09
není nad veselé sebevědomé kovově hravé znásilňování :-)

Chozze @ 10.08.2010 20:04:32
Merhaut: A není nad to psát v padesáti smajlíky...

merhaut @ 10.08.2010 20:26:43
když je něco k smíchu...

Filozof @ 11.08.2010 07:59:05
Máš Ferrari?

Rush vstúpili do ôsmej dekády 20. storočia, čo sa mnohým stalo osudné. Rush však sotva možno zaradiť k mnohým...

The spirit of the radio ukazuje hneď niekoľko zmien. Celkový zvuk skupiny sa trošku umravnil, ale stále počuť úžasnú hráčsku virtuozitu pracujúcu ako švajčiarske hodinky. Spolu. Spev je tiež trošku jakuprostý, čo ale nevadí. Až na tú minivsuvku kvázi reggae je to fajnový úvod. Freewill je vykrádačka motívov z tvorby minulej dekády, každú chvíľu má človek pocit, že toto už počul. Ale ku podivu to funguje. Z pomalého, ale presvedčivého intra sa vylúpne prvý vrchol albumu, Jacob’s ladder. Má atmosféru a nie je to skladba navodzujúca chechtavé pocity, skôr naopak, zadumané. Entre nous je typická Rushovka, nič extra, ale v roku 1980 by sa žiadalo viac takýchto vykrádačiek z vecí o dekádu starších u všetkých. Opäť zádumčivá nálada, skladba Different strings sa mi páči viac než dosť. Záverečná Natural science je pripomienka hviezdnych okamihov druhej polovice 70. rokov, vynikajúce.

Permanent waves je výborná doska. Hoci mám radšej predchádzajúce počiny, ešte stále je to Rush ako vyšitý.

reagovat

PaloM @ 25.09.2012 19:02:39
Práve to CD vo flac prvý raz v živote počúvam a nebola márna tvoja minirecenzička, aj keď nikto doteraz nezareagoval. Keby sa tu Rush aj desať razy vykradli, nevadilo by mi.

PamP @ 25.09.2012 20:47:22
Doporučuji originál Permanent Waves od vydavatelství MFSL, ještě jsem lepší zvuk z CD nikdy neslyšel (občas vážně hrozí nebezpečí husí kůže, obzvášť jestli máte někdo doma nějakou lepší sestavu). Možná i proto moje nejoblíbenější deska od Rush.

PaloM @ 26.09.2012 08:38:04
PamP, ani nevieš, ako si trafil citlivý bod.
Tie CD od MFSL sú veľmi drahé, ale sú na webe v lossless. Človek-fanúšik-poctivec má ťažkú dilemu: stiahnúť z webu MFSL produkty a napáliť na CD alebo kúpiť lacné originálne CD s nie veľmi vydarenými remastrami ?
Viď Dynamic Range Database a výsledky pre Rush >> odkaz

martin69 @ 26.09.2012 09:18:09
Palo,mám originál.A jsem rád.Se zvukem jsem spokojený.Je mi jasné,že s MFSL,se to nedá srovnávat.Ale originál,je originál
Pernament Waves,je výborné.Pro mne jeden z klenotů tvorby Rush.

PaloM @ 26.09.2012 13:33:34
Ďakujem Martin za odporučenie, ono to asi tak skončí, že nakúpim do 10 albumov. Sú lacné a booklet mi obrázky v PC nenahradia.

PamP @ 26.09.2012 18:07:32
Já taky nemám na rozhazovaní, ale co si člověk nevyzkouší na vlastní kůži (uši)... Pořídil jsem si od MFSL ještě dvě alba od jiných kapel, ale tohle CD se jim evidentně povedlo (ostatní dvě už mi tolik nezní, asi není MFSL jako MFSL). Ale třeba se ti i přes stahovací a vypalovací okliku kouzlo toho zvuku neztratí

PaloM @ 26.09.2012 18:22:22
PamP: našiel som tieto CD Rush od MFSL: 2112, Permanent Waves, Moving Pictures a Signals. Okrem Signals (zatiaľ) ich mám na zozname, čo neskôr objednať. Asi to dopadne tak, že kúpim CD remastre r.1997 a tieto MFSL si k nim priložím. Ďakujem ti, každá rada pre neznalca Rush je dobrá.

PamP @ 26.09.2012 21:00:55
PaloM: Podíval jsem se na stránky MFSL a tam mají jen Permanent Waves, čili tebou jmenovaná alba už se asi nevyrábějí. A když jsem se podíval, za kolik se prodávají třeba na eBay, tak se mi protočily panenky:) Pokud si je pořídíš, tak nezapomeň dát vědět, jestli to za to stojí, třeba si zase budu chtít udělat radost. P.S. shodou okolností jsem se před chvílí podíval tady na Progboardu na recenze k Moving Pictures a jeden recenzent tam ta CD od MFSL nadšeně doporučuje

Album, které jsem slyšel jako první od Rush, už z tohoto důvodu je pro mě zásadní a "nejlepší". Spirit of the radio, jako zahájení je sie hodně profláklá záležitost, ale na rozdíl od různých ohraných hitů jiných kapel /I Was Made.., Smoke on..,atd, atd./, to mohu stále poslouchat a něco mi to dává. Další můj favorit je Jacob's ladder, s klasickým scénářem. Asi bych ještě vyzdvihl Different strings, ale protože mám rád celé album a málokdy ho neposlouchám celé, dávám tomuto kompletu 5 hvězd, jsem přesvědčen, že si je zaslouží!
reagovat

Bedřich "RUSH" Fousek @ 24.09.2010 11:06:22
Nazdar Romane,protože se s tebou nemůžu zkontaktovat,napiš mi tvůj mail. . . bedrich.rush@seznam.cz

Tohle album jsem dostal od bráchy k Vánocům a ten jeho ježíšek se fakt povedl. Přijde mi podobné Hemisférám, ale u nich mám problém udržet pozornost. Tady ne a je to jízda od začátku do konce. Nevím kterou skladbu bych měl vyzdvihnout, ale osobně považuji za vrchol alba Natural Science, pak Spirit of the radio, Freewill, Jecob ladder (tady se neubráním vzpomenutí na Cygnus X při prostřední riffové pasáži).
Je to přerod do 80. let, které nějak zvlášť nijak nemusím, ale u Rush jsou osmdesátky povedeny, to teda jo.
V téhle desce vidím to nejlepší ze 70. let a nejlepší z následující dekády
reagovat

stanley @ 07.11.2007 09:50:46
souhlasím s tvým hodnocením tohoto alba,ale překvapilo mě,že považuješ za vrchol alba natural science.pro mě je to jediné trochu slabší místo na desce.to album by si zasloužilo nějaký monstróznější vrchol.ale to je muj pocit.jinak fakt užasná věc a vubec celí RUSH jsou skvělí

miguel7 @ 07.11.2007 12:15:06
Já si právě myslím že to je trefa do černého. Rush v této době neznějí tak monstrózně jako třeba na 2112 či Carees of steel, ale trochu již pohodověji a nejsou tak "uřvaní a výbušní" , ale silné momenty mají dodnes

stanley @ 09.11.2007 06:08:51
je fakt,že rush nemají takové pompézní závěry svých alb,ale to mi na nich vždycky trochu chybí.asi mám raději když to na závěr pořádně jiskří.rush to většinou rozjedou,namlsají tě a na závěr to utnou tak nějak do ztracena.asi to nebude v nich,spíše ve mně,že tam hledám něco jiného.prostě mám rád veliké finále..o)

miguel7 @ 09.11.2007 07:15:12
Velké finále? A co Cygnus X-book1? neob La villa Strangiato?The Fountain of Lamneth? Between the wheels? To jsou pro mne přímo gigantické závěry. Ale zas 2112, tam to vysypou všechno v jedný písni. Akorát v 80.letech nejsou tak výbušní

stanley @ 09.11.2007 08:19:13
no dobře,trochu jsi mě přesvědčil..o)o)..ale stejně bych řekl,že mnohé jiné progres.skupiny dokážou vygradovat závěry víc..o)

miguel7 @ 09.11.2007 13:56:42
No tak to už je široký pojem ten progres. Myslím si že Rush mají tu kvalitu své veškeré tvorby tak vysokou, že v podstatě kde to jinde je gradace, je u Rush standard. Ale je fakt že většinou mají ty svoje slavnější pecky (neříkám lepší) v první polovině alba. Anthem, Bastille Day, Tom Sawyer, Limelight, Freewill, Marathon...Myslím si že není nutné všechny desky v závěru vygradovat. Může to taky být klidnější poloha, která dělá z celé desky pohodovou. No abys mi rozuměl, myslím si že při prvních posleších si udělá člověk dojem na desku podle závěru. Jestli je hutný a vygradovaný(Cygnus) pak mám dojem z celé desky že je silná. Ovšem když je závěr odlehčený, přijde mi i tak celá deska (Moving Pictures)

Alex Lifeson @ 13.03.2008 18:32:37
Velmi povedená deska mam ju moc rád je to predposlední deska jaka me fakt dostala jejich osmdesatky moc nemusím samozrejme az na moving pictures.Další pokrok kapeli k větší instrimentalitice. Užasná vec je to.

Jedno z jejich nejlepších alb - hard rockové elementy jsou tu potlačeny kláveovvými plochami a až art rockovým vyzněním - dávám na roveň k nejlepším albům ranných Genesis a Pink Floyd.Dřívější tvorbu také obdivuju,ale toto je takový vrchol na ostří mezi líbivostí a opravdovým uměním.Spolu s Moving Pictures jednoznačně největší milníktéto obdivuhodné kapely.
reagovat

Hudebně posun kapku do jiných sfér, zvuk už není tak hardrockový - pstupněse provzdušňuje.
První skladba jenotoricky známá hitovka, kterou již moc neposlocuhám, aby se mi neoposlochala ještě víc. Freewill dýchá progresí - If you choose not to decide,you still have made a choice - . Jacob's Ladder vyznívá jako relaxační hardrock pro pokročilé. Není kam spěchat.
Entre Nous mě napoprvé chytla svým nakažlivým refrénem. Opravdová pecka přichází s baladou Different Strings; opět jeden z nemnoha Geddyho textů, opět rovnocenný Neilovým(u RUSH ovšem musí být síto).
Natural Science. Kdyby na album nahráli pouze tento skvost, vůbec by mi to nevadilo. Text refrénu se mi nesmazatelně vryl do paměti a občas jej použiji jako mantru. Hudba skýtá mnoho neuchopitelných zvratů, přehršle nápadů a detailů. Bomba.
Co setýče hodnocení, platí to samé co u Farewell...
reagovat

já je prostě miluju všechny,hlavně ty starší a tímto zdravím Alana,jestli to čte,vždyť jsme na nich vyrůstali! Geggyho mečák je prostě nenapodobitelný(až na Lisu D.- skoro bych řekla,že je to ON!)Poslechněte si Battlescar ještě z dřevních dob Kima Mitchella, oba vyjí jako By Tor a Snow Dog svého času. Moc kecám, radši poslech a k tomu už není co dodat!
reagovat

Tanmut @ 27.09.2006 00:00:00
Geggy.To je dobrý překlep.

Album Permanent Waves je jakési pokračováním Hemisfér. Myslím, že chápu, proč se tohle album nijak zvlášť nevyzdvihuje. Ne, že by bylo špatné, poslouchá se docela dobře, ale jako celek je poněkud neslané nemastné. Podle mě tady pánové vyloženě přešlapují na místě. Za srdce mě tady nebere nic (tak jako tomu je na pozdějších albech), trochu tady vybočují tři skladby: Jacob´s Ladder, Entre Nous a Different String. Ty mi připadají velmi zajímavé, je to taková předzvěst příštího dění…
reagovat

EasyRocker @ 11.10.2005 00:00:00
To snad ani ne... :-) Jsi asi poslouchal úplně jiné album ne?

mct @ 11.10.2005 00:00:00
Když už, tak poslouchala.

A proč vy si tady všichni myslíte, že když něco připadá skvělé vám, musí to připadat skvělé všem?
Už jsem to tady psala i jinde, takže ještě jednou: dejte si, pánové, tu práci, zaregistrujte se tady, napište tam své oblíbence a pak budete mít jasněji, s kým se hudebně (ne)shodnete.

Dávám zkrátka přednost jinému stylu hudby než vy.

alex lifeson @ 14.03.2008 14:53:55
Tři hvězdičky pro tento skvost je slabé hodnocení

Taffey @ 26.03.2008 10:35:21
Já bych s mct naprosto souhlasil. Přešlapují zde na místě. Toto album jsem, jako většinu této hudby, poslouchával v době jejich vzniku. Tedy dávno tomu. A musím konstatovat, že Permanent Waves je opravdu slabá deska. Vždy jsem se u ní nudil. Ostatněm jako u každé desky od Rush. Přesněji řečeno, mám tuto kapelu rád, ale jak nemám rád výběry, tak nějakou Best of mé vlastní výroby bych přivítal. To jo. Ale jejich většina desek trpí chozením od zdi ke zdi. Polovina materiálu je geniální, polovina slabá. Je to podobné jako u většiny desek Dream Theater.

Nesmrtelný skvost a společně s následujícím Moving Pictures asi nejsilnější albová dvojice Rush. Zvuk se mírně, jemně přikloňuje k syntezátorové poloze a deska vůbec reflektuje tehdejší dění na hudební scéně, nástup new-vawe. Album otevírá dvojice hitů The Spirit of Radio a Freewill a suverénní instrumentální výkony jsou korunovány ve třetí Jacob´s Ladder, vynikající svou potemnělou náladou a klenutými melodiemi. Prog-rocková čítanka! Zpěvnější a kratší Entre Nous se přeleje do nádherně jímavé Different Strings, možná nejsilnější baladické záležitosti kapely. Přestože skladba nevyniká délkou, pak určitě hloubkou hudební výpovědi. Lahůdkou pro progové labužníky je pak závěrečná a nejdelší skladba desky Natural Science, která jakoby v kostce a devíti minutách shrnovala veškeré umění Rush na poli kompozice, stavby melodií i typických vokálních linek. Lehké, vzdušné, melodické a instrumentálně precizní album v nejlepších intencích Rush.
reagovat

Roman @ 26.08.2006 00:00:00
Lépe už to asi vyjádřit nelze, jenom mám radši A Farewel to Kings než Moving.

himhi @ 30.08.2006 00:00:00
jo...přesně....moving pictures a permanent waves stavím nejvýš v celé jejich tvorbě

honanek@seznam,cz @ 22.07.2010 18:48:53
Asi budu vypadat jako trubka ale tenhle rok-80 byl pro mě bezva.Všichni jsme měli hrnutí na burzu co tam bude za novinky -a hle!Kansas,Rush,Nugent,Scorpions-tak jsem to zakoupil,protože toho bylo"tolik"dostal jsem ještě Ufo za 200,no bezva.Jenže nastal problém,zatahují nás fízláci.Utíkám s klukem kterej mi to prodával přes tehdy Švermův most-a ke špitálu.Tam to v parku za chvilku "nevšímání"měníme a mažu domů.Nugent prodán příští burzu,Ufo taky(mam je rád,tady po zenitu)vše ostatní zanecháno.Poslech doma a člověk kterej bubnoval jako profík mi říkal,že to je strašně "studený".Načež mu oponuju,není to studený-je to svoje.Omlouvám se,ten člověk miluje Genesis,a já nemám šanci.Tam neslyším nic zase já tak jsme 1:1.Sděluji mu,že se mi líbí strašně bubeník,a dostávám vynadáno,že přece nejlepšího bubeníka má F.Zappa.No,tak to už nekomentuji vůbec.Tehdy byla doba,jakmile člověk řekl,že se mu to nelíbí nebo tomu nerozumí a má rád něco novějšího,sakra to byla pro ty starší rána.Jenže čas všechno prověřil,no a já mohu souhlasit s tou fajn recenzí která byla napsána před mojí maličkostí.

Excelentni. Jedna z jejich nejlepsich desek. Titulni skladba Spirit of the Radio je asi nejznamejsi song toho jejich druheho (mj. nejlepsiho) obdobi ...(samozrejme spolu se skladbou Tom Sawyer z LP: Moving Pictures..)
reagovat