Harrison, George - All things must pass (1970)

06.07.2019 horyna | #

BEATLES! Fenomén a absloutní kult, jehož nedotknutelná aura způsobovala během koncertů této kapely srdeční kolaps mladých dívek a nepochopitelné otazníky v očích jejich rodičů. V tak velkém rozsahu se už žádná z dalších příchozích gigantických kapel (a že jich ještě pár bylo) nepodílela na utváření názoru a života mladé gnerace.

Hudba této formace mě provázela takřka od dětských krůčků a napevno se stala nedílnou součástí mého života. Vnímám je jako ten prvotní a nejsilnější startér a zároveň i vrchol, který na této planetě zažehnul celosvětovou hudební revoluci. A abych se přiznal, sic s úsměvem na rtech, přesto nedokážu zcela pochopit názory těch, kteří je nějakým způsobem zatracují, očerňují a nemají rádi vůbec. Mnoho takových je i v řadách s progresivní muzikou srostlých jedinců, tam mne podobné postoje udivují o to více. Osobně vnímám Beatles jako ten největší a nejsilnější progres jaký tu kdy existoval.

Rozumím postoji těch, kteří nespatřují nic objevného a světu přinášejícího v la-la-la popěvcích prvního období brouků, ale to druhé, halucinogení, staví dle mého všechny rádoby progresivní tělesa na druhou kolej. Desky albem Revolution počínaje a Let it be konče, jsou jeden ohromný pokrokový strom tyčící se až do nebe, se stovkami rozvětvených sofistikovaně prokomponovaných písňových struktur. V pouhých třech minutách většiny z nich je více fištrónu a umělecké krásy, než v mnohých jiných sáhodlouhých kompozicích, plošně pokrývajících polovinu alba.

Když tahle ikona udělala za svou činností tlustou čaru, čtyři osobnosti jejího společného života se vydali každý svou cestou. Jednou z nich byl i věčně upozaďovaný kytarista, skladatel a zpěvák Gerge Harrison, který po sobě zanechal na své soukromé umělecké dráze jednu z nejpozoruhodnějších písňových kolekcí All things must pass. Vydejme se společně po jejích stopách.

Už první I'd have you anytime je jednou z vůbec nejkrásnějších skladeb z pera G. Harrisona. Celé to kouzlo je ukryto v její skromné a něžné náladě a atmosféře. Duchovnem nasáklá My sweet lord se stala vlajkovou lodí celé této nahrávky. I přes její částečnou ohranost z ní pryští pořád něco mysticky tajemného, co nemůže nechat vnímavého posluchače chladným. Celé první cd, nebo chcete li dvě strany jednoho elpíčka jsou skladatelsky velmi silné a vyrované. Osobně mám rád teskné harmonie v Isn't it a pity (version one), melancholické kuy If not for you a Behind that locked door – typické Harrisonovky té doby.

Další disk otevírá všem zaníceným prog-rockerům dobře známá skladba Beware of darkness, kterou v upravené formě umístili na úvod svého druhého alba americké ikony žánru Spock´s Beard. Dokonce po ní desku pojmenovali a dokázali ve své verzi podtrhnout její náladu a esprit. Kouzelná věc. Apple scruffs zahajuje ráznější melodie na foukací harmoniku čímž naznačuje, že další kolekce písní se posune i na malinko jinou kolej a nebude se držet tolika melancholické noty. I když třetí Ballad of sir Frankie Crisp (Let it roll) je zrovna taková. Něžna, cudná, protchnuta decentní melodikou a zafoukaná lehoulinkým sněhovým popraškem. Další z Harrisonových majstrštyků. Awaiting on you all je taková nenápadná rozverná taškařice po vzoru jeho bývalých chlebodárců a titulní All things must pass kočírují v její emotivní rovině klouzající kytarové tóny a zdařilá dechová sekce. Trochu experiment na muzikálový způsob je sedmá Art of dying a sugestivní zpěvnou tečkou pak Hear me Lord, s typickým Georgeovým brilantním písňovým cítěním.

Nahrávka All things must pass se stala kasovním trhákem i vítězstvím Harrisonových snah na osamostatnělém autorském poli. Nejpozději zde dokázal vystoupit ze stínu Lennon/McCartney a dokázat světu i sobě, že se s těmito skladatelskými esy může směle poměřovat.
reagovat

Martin H @ 06.07.2019 08:31:21
Harrisonovo trojalbum mám velice rád, takže díky za recenzi.
Jen malá drobnost. Tou deskou Revolution myslíš Revolver nebo Rubber Soul?

horyna @ 06.07.2019 08:39:02
Ahoj Martine: jako revolůšn jsem měl na mysli desku Revolver, díky za opravu :-)

oř @ 06.07.2019 10:54:08
Souhlasím. Tahle deska se Harrisnovi povedla, ale jinak má hodně nevyrovnanou řadu. Podobně jako Ringo. Oběma se dařilo jen v určitých momentech. To Lennon a částečně ani McCartney nepoznali. A možná si ani All Things Must Pass pět nezaslouží. Ty improvizace o kterých se autor nezmiňuje ještě navíc desku zbytečně rozmělňují.

dolycentrum @ 06.07.2019 11:11:25
Prijemne citanie nadsenca..lahodi oku a dusi...kvalitny vkus v sebe nezaprie !

Petr_70 @ 06.07.2019 11:18:04
oř
No já bych řekl, že hlavně McCartney měl těch slabších momentů více než dost.
Hlavně jeho příklon k popu by mnoha jiným u svých příznivců neprošel..

oř @ 06.07.2019 11:33:04
Petr_70: jde o úhle pohledu. Popaře jeho písňová tvorba naplňuje. Prodeje šli přece v miliónech. Hodnotil jsem přednostně rockové období.

pinkman @ 06.07.2019 12:22:37
Mimo první desetiletku po opuštění Beatles kdy Paul nahrával ještě slušné rockové desky, je jeho tvorba utopená v popu. Přesně v roce 1980 to odstartovala deska lakonicky pojmenovaná II. Poté je McCartney z velké části neposlouchatelný.

oř @ 06.07.2019 15:01:49
To je jako házet hrach na stěnu. Nepatří tahle recenze náhodou Harrisonovi??????????
Já mám rád skladby Wah-wah, Let it down, Run of the mill, I dig love, Art of dying a Hear me Lord. Ohranost My sweet lord se mě netýká, jelikož ji ohranou nemám. Asi jsem málo poslouchal rádio.

northman @ 07.07.2019 03:46:28
První dva odstavce by si měl přečíst každý, kdo chce hodnotit tvorbu Bratles. Kdo tu dobu nezažil, nepochopí. Z Beatles jsem od počátku obdivoval Johna Lennona a ostatní mimo Paula McCartneye jsem bral jako křoví. Tahle deska George Harrisona je výborná, i když spor o autorství nejslavnější skladby z tohoto alba prohrál.Díky za pěknou recenzi.

EasyRocker @ 07.07.2019 06:53:20
Vnímání jakékoli hudby, o Beatles, jak se denně přesvědčuji, je jen a pouze subjektivní. Žádné chápání, pochopení - líbí/nelíbí. Vy máte dvě uši a jeden mozek, ale stejně tak já. A ten to zkrátka vidí a vnímá jinak.

Myslím, že ta recenze měla být o desce All Things Must Pass, ty první oslavné odstavce, jakkoli si mistra horyny vážím, jsou nadbytečné. Vyvolají pouze reakci nás z těch, kteří Brouky neobdivují, z jejich tvorby vybírají selektivně. Pro mě zkrátka nebyli, nejsou a nebudou žádnou hudební revolucí. Z mého pohledu se přiklonili sami k náročnější hudbě, když pochopili, že jejich první fáze asi neuspokojovala už ani je samotné. Ale odmítám, že tu revoluci udělali jen oni sami a že nikdo jiný u toho nebyl. A nemám pocit, že bych byl nějak méněcenný. Mimochodem, kdyby byla hudba tak ohromně silná, oslavné ódy nepotřebuje - obhájí se sama.

Pro mě budou navždy vzory a největšími všech dob LedZep, Santana, Jimi Hendrix, The Who, John Mayall, Jeff Beck, Colosseum, Rolling Stones. A liverpoolská čtveřice na tom nic nezmění.

pinkman @ 07.07.2019 09:23:25
Beatles samozřejmě žádné ódy nepotřebují. Je prosazuje kvalitní značka. Každý si může tvrdit co chce, lhát sobě, nebo ostatním, ale objektivní pohled na prodeje jejich nosičů hovoří slovy čísel. Beatles v tom nebyli sami, ale byli první. Někdo musel přijít první.

Petr_70 @ 07.07.2019 11:21:20
Naprosto souhlasím s EasyRockerem.
Nijak neupírám B. jejich významný vklad do vývoje moderní hudby, ale to co píše horyna mi přijde silně nadnesené...

horyna @ 07.07.2019 11:24:42
easy o tobě vímo, že se do brouků "rád" a často trefuješ:-)
Samozřejmě to není nic osobního a ony první odstavce nemají za úkol moralizovat jednotlivce.

horyna @ 07.07.2019 11:25:37
Petře co konkrétně jsem dle tebe nadnesl?

EasyRocker @ 07.07.2019 11:35:34
Jen abych to upřesnil - cílem rozhodně nebylo vyvolávat hádky nebo rozepře. Je to opět jen otázka vkusu - takže jsem jen nabídl názor z druhé strany barikády. zvuk proudu kapel z Mersey, ať byl jakkoli vlivný, mě zkrátka nikdy tak nevzrušil jako ten blueso/folkový grunt - stále odkazuji na knihu o Robertu Plantovi, který své pocity popisoval právě podobně, proto také LZ uspěli tolik v USA - nezněli moc jako evropská kapela! Tím nijak nesnižuji ani úspěchy, ani vliv zvuku, který měli Brouci a podobné kapely.

A abych se vyjádřil k této desce - George Harrison byl daleko nejlepší hudebník, kterého Brouci měli, a tahle deska je vlastně jeho pomníkem. A poslechnu si rád i řadu dalších jeho desek. Jeho odchod mě mrzí dodnes.

Petr_70 @ 07.07.2019 13:10:30
horyna:
Třetí odstavec.
Hlavně věta: "...staví dle mého všechny rádoby progresivní tělesa na druhou kolej."
Nezlob se, opravdu nechci chytat za slovíčka, ale s tím se prostě ztotožnit nedokážu.

horyna @ 07.07.2019 13:29:42
Petře respektuji tvůj názor. Každý z nás slyší ten progres po svém a trochu jinak. Mě stačí tři minuty Lucy In The Sky With Diamonds, nebo Ob-La-Di, Ob-La-Da a jsem spokojenější, než u nějaké nápady po strop nacucané dvacetiminutovky od soudobé, ale i postarší kapely. A to mám většinu z těch známých také velmi rád.

EasyRocker @ 07.07.2019 13:40:08
Petr: ano, a pak určitě věta, že "nedokážu zcela pochopit názory těch, kteří je nějakým způsobem zatracují, očerňují a nemají rádi vůbec".

To je už za hranou subjektivity, to už je soud o těch, kteří tu hudbu nechápou, a ten soud je rozpačitý, ne-li pejorativní. Je to postoj, který bych zase mohl vyvrátit, ale to je nonsens, protože o hudbě je to z podstaty nekonečná debata, která vede jen ke sporům. A tak to tu skončilo před několika lety.

pinkman @ 07.07.2019 15:42:45
Cituji jednoho z mých spolupracovníků:Beatles obdivují dvanáctiletá děcka, stejně jako jejich prababičky v důchodovém věku. Tolik klasik, tak co tu vy bejci řešíte.) Jestli v tom není tak trochu závist. Kolik běžných lidí zná Becka, nebo Mayalla? A kolik jich zná Beatles?

EasyRocker @ 07.07.2019 17:02:40
To je spíš otázka na smeč, mistře, a já nejsem zákeřný :-) Asi se shodneme, že složitou hudbou Beatles právě nezačali. A protože jim po těch koncertech, kde se pro řev náctiletých ani neslyšeli, došlo, že se musí někam pohnout, což učinili - v případě Revolver a Abbey Road dokonce tak, že to kvituju pětkou. Ale to jsme odběhli od tématu. To je, asi jako bych se u nás zeptal, kdo zná Gotta a Vondráčkovou a kdo Jazz Q, Andršta nebo Deža Ursinyho.

Ne, závist v tom opravdu není. Jestli není spíš problém u vás, jako u všech nekritických fandů, že si prostě nějak neumíte připustit, že by se vaši heroes někomu tak úplně nelíbili. Já vám Beatles vůbec neberu, ale opravdu jen málo entit je tak zbožštělých, jako oni. Je nutno se ale srovnat s tím, že holt Brouci u mě žádný socio kulturní převrat 20.století neučinili - to tak možná Hitler, Churchill nebo Stalin.

A jak jsem řekl, ano, kvituju jejich příklon k náročnějšímu repertoáru. Oni měli neomezený rozpočet a možnosti, to je nutno mát na paměti - to jim umožnilo vyleštit Revolver (můžu!) a Seržanta (moc nemusím) až do extrémních detailů. Samozřejmě byli to výborní skladatelé, ale je to progresívní rock jen proto, že se tma událo 300 věcí poprvé? Anebo to nalepili kritici, aby je někam zařadili? Ale nechci tohle řešit, nejsem Beatlofil, takže to jsou náměty spíš pro jejich fanoušky.

Hikoki777 @ 07.07.2019 18:14:07
Na předrečnika reagovat nebudu, myslím, že si jen potřeboval schladit žáhu, jak se říká.
Hudba Beatles je taková, že objahobu nepotřebuje. Myslím, že už dlouho se obhajuje sama, navzdory různým kritikům. Upřímně vlastně nevím co bych u Beatles měl kritizovat. Jedině snad to, že sem se narodil trochu pozdě a ve špatné části světa, že sem jaksi nemohl zažít to,co je vidět v notoricky známých filmech.
No ale recenze se týká George. Upřímně, miluju jeho věci, které napsal v rámci Beatles, a mnoho věcí, které napsal sólo. Paradoxně se mi asi nejvíc líbí jeho poslední věc, kterou napsal už v době kdy věděl že mu moc času nezbývá. A přitom je na ní hrozně moc radosti a písničky zni optimisticky.
To u All Things Must Pass Tak neni, a tak, ikdyž je tam spousta skvělé hudby, neposlouchám ji tak často, abych ji dokázal adekvátně ohodnotit.

Jarda P @ 07.07.2019 18:21:07
Koukám na moře a směju se při čtení této diskuse. Pro nás milovníky Beatles je zpochybňování jejich důležitosti ve vývoji hudby naprosto nepodstatné, jen mě překvapuje ta urputnost opozice. Raději si naleju další dvojku bílého...

EasyRocker @ 08.07.2019 04:34:32
Pánové, slibuju, že je to poslední příspěvek ode mě. Pokud se v diskusi objeví, že někdo, kdo kritizuje Beatles, je v zásadě objektem úsměvu a jistého pohrdání, pak musíte čekat reakci. Po 15 letech přispívání na progboard si určitě žáhu neschlazuju, můj názor na Beatles je známý :-)

Petr_70 @ 08.07.2019 07:47:42
Jarda P @ 07.07.2019 20:21:07


Jardo, není v tom žádná urputnost opozice ani zpochybňování jejich důležitosti pro vývoj hudby, což jsem ostatně ve svém příspěvku výše zdůraznil.
Je to pouze reakce na jakési zbožšťování kvarteta z Liverpoolu, které si myslím není na místě...
To jen pro upřesnění.

Tím končím... další debata tímto směrem není pro nikoho přínosná...

hejkal @ 08.07.2019 08:11:21
Kedysi som si myslel, že pluralita názorov je prínosná. Preto som napísal aj pár recenzií k Beatles. Dnes viem, že sú na svete dôležitejšie veci ako očakávať prínos v internetových diskusiách. Som rád za recenziu a aj zato, že Beatles nie sú pre všetkých jednovýznamová modla.

PaloM @ 08.07.2019 18:18:26
Veru, táto diskusia je "cez kopírák", vracia sa ako kométa a obsahovo je o tom istom.
Mám veľmi rád Beatles, aj Rolling Stones. Tým som tému vyčerpal :-))

northman @ 09.07.2019 07:59:35
Easy Rocker: zdravím, to pochopení nebylo myšleno ve vztahu k hudbě, ale pochopení pozice Beatles v souvislosti dobou, ve které tvořila svá alba. Beatles ve své době svými alby určovalí trend vývoje moderní populární hudby a byli vlastně největšími progresivisty. To se nedá říct o Rolling Stones, ani o dalších tebou jmenovaných kapelách.

Petr87 @ 09.07.2019 10:10:49
Hmm, jak já miluji tyto cyklicky se vracející debaty...
Za mne asi tolik: BEATLES mám tuze rád, ale nikdy jsem se netajil názorem, že mám z jejich tvorby nejraději roky 1965-69 a že to tzv. "jé, jé, jé" období nijak nemusím; né, že bych těmi písněmi nějak opovrhoval, ale alba z této doby si pouštím skutečně jen svátečně... všechno je čistě můj osobní názor, nic víc.
Samozřejmě, že udělali pro rockovou hudbu strašně moc, to zase nikdo nemůže popřít, ale stejně tak tomu je třeba i u ROLLING STONES, které zase naopak vůbec nemusím, ale nezpochybňuji jejich zásluhy atakdále, atakdále...

16.11.2017 jiří schwarz | #

Já mám zlatou čtyřku ex-beatlesáckých alb. První dvě Johnova, Paulův Ram, a tuhle věc od George, lehce v závěsu pak Paulův Band On the Run. Zatímco 3 ostatní alba z té čtyřky jsou samé perly od začátku do konce, u tohoto recenzovaného trojalba to tak, dle mého soudu, není. Vedle hitovek (My Sweet Lord, What Is Life) sice nabízí řadu dalších silných, byť ne hitových 5* písní (provedení Dylanovy If Not For You, Beware Of Darkness, Ballad Of Frankie Crisp), ale i řadu méně výrazných věcí, jakkoli ne špatných, tak 4*.

Ale proč toto 3LP miluju, a čím zcela George vybočil z obecně písňové beatlesácké tvorby, jsou závěrečné instrumentální nářezy z 3. LP, s vydatnou pomocí špičkových muzikantů té doby, Claptonův vliv je zde rozpoznatelný. Vždycky se těším na ten moment, až se k nim po značné době proposlouchám. Prolínání 2 (i více) sólovek neskutečné. Thanks for the Pepperoni [Original Jam] je naprosto špičkově udělaný rock’n’roll, jeden z největších fláků tohoto žánru. Pozoruhodná je při tom absence indických vlivů, a také sevřenost skladeb. Byť jde o improvizační jamíky, žádný z nich neulítne do jakéhokoli exhibičního sólování, jak je u podobných jamů té doby běžné. Ačkoli mám v zásadě rád Georgeův hlas, vůbec mi nevadí, že zde není jakýkoli vokální part.

Jen poznámka k 2CD 30th Anniversary Edition z r. 2000: bonusy považuju za nevyvedené, zvlášť pro ty, kteří již mají 3LP naposlouchané z dřívějška. Mění se tím pořadí stop, jelikož obě CD mají na závěr bonusy. Tak pak máte alternativní (horší) demo verzi Beware Of Darkness na CD1, zatímco původní verzi na CD2. Bonusy nic nepřidávají, spíš ubírají. Předělávka My Sweet Lord z r. 2000 se mi zdá až tragická ve srovnání s originálem, naprosto zbytečná.

reagovat

john l @ 16.11.2017 08:26:02
Nejlepší Georgeova deska.

Martin H @ 16.11.2017 17:16:47
Jiří, s radostí jsem si přečetl tvoji recenzi na mou oblíbenou desku. Také mám edici z roku 2000. Máš pravdu, ty bonusy tam jsou vyloženě rušivé, o nové verzi My Sweet Lord nemluvě. Ale znáš strategii většiny vydavatelství. Když uż to cd máme, tak tam toho naflákáme co nejvíc, však on si to posluchač už nějak přebere.

jiří schwarz @ 16.11.2017 20:40:23
Děkuju, Martine H, za reakci. Já se kolikrát cejtim jako old-schoolovej dinosaurus odmítající cokoli novýho, včetně ozvláštňování nových reedicí bonusy - obvykle něčím horším, než původní stopa. Těch případů, kdy tyto kapelou či producentem původně seznané horší verze, anebo horší songy, něco přidaly, jen pro mě jen pár. Já mám ale doma 2CD vyd. 2001, kde tento materiál naštěstí není. O to víc jsem byl překvapený, co mně včera Spotify poslalo do sluchátek.

EasyRocker @ 17.11.2017 12:21:45
Ano, bonusy jsou v 90% jen taháním peněz a zneužívám toho, že hudba je naší vášní a holt jsme kvůli ní ochotni ledacos obětovat. Takového citu na bonusy, jako třeba na Secret Treaties od Blue Öyster Cult, je jen skromně.

verjan2 @ 22.11.2017 08:40:59
Bonusy někdy sednou, někdy ne a fakt záleží třeba jen na tom, jak citlivě jsou umístěny. My Sweet Lord 2000 je tragédie, I Live For You je jeden z nejkrásnějších bonusů všech dob.

A propo, Jiří, nespletl ses v tom roce 2001, neboť žádnou verzi bez bonusů z té doby neznám.

jiří schwarz @ 27.11.2017 01:06:00
Ahoj verjane2. Máš 100% pravdu, spletl. Trochu legrační story. Koupil jsem 2CD na Amazonu v r. 2001, mělo produkci taktéž 2001 (tak jsem teď s odstupem myslel, že je to jiná verze, než 30leté výroční vydání – zmátlo mě, že nebylo vydané 2000, jak by člověk předpokládal, ale až v lednu 2001). Ano, jsem majitelem toho 30letého vydání, s barevnou fotkou George a skřítků na titulní straně (orig. LP mělo černobílou, včetně následných vydání CD). Nejoblíbenější CD jsem si kopíroval do auta, a tak se stalo, že ten editorský zásah byl můj vlastní (udělal jsem to párkrát i s jinými CD) – chtěl jsem to mít na té kopii, jak naposloucháno z dřívějška podle původních LP, aby to nerušilo, tj. bez těch bunusů. Takže omluva za nepřesnosti Tobě i ostatním. Přesná historie vydání je na anglické Wikipedii: >> odkaz

Ad ta bunusová I Live For You: opravdu pěkná, zvukem i kvalitou zapadající do toho trojalba. Jestli z nejkrásnějších bonusů všech dob, nevím, nevedu si ani v hlavě hitparádu bonusů.

10.02.2012 Petr Gratias | #

Recenzi trojalba s filosofujícím názvem All Things Must Pass jsem pořád nějak odkládal. Tedy ne proto, že bych neměl co o něm napsat, ale protože mě lekalo a stále leká rozebírat do podrobností všechny tři alba. Je to vyčerpávající, nevděčně a pro čtenáře recenzí únavné téma a proto udělám výjimku a moje vnímaní tohoto rozsáhlého projektu v určitém slova smyslu pojednám jinak – bez detailnějších zastávek u každé skladby…
Album znám od poloviny sedmdesátých let. Vlastnil jsem jeho vinylovou verzi, první CD neremasterovanou verzi a konečně mám poslední remasterované luxury edition, které vyšlo nedlouho před Georgeovým odchodem z tohoto světa….
Vždycky jsem měl k albu velmi úzký až intimní vztah a myslím, že trvá nadále i dodnes. Někde jsem četl, že celý rozsáhlý projekt byl nazván „rockandrollovou Vojnou a mírem“. Nejde o patetickou proklamaci, ale v jistém filosofickém slova smyslu tohle označení dost sedí. (O to víc mě překvapilo, že Filozof, který už s námi dlouho nekomunikuje sed vyjádřil o albu jaksi vyhýbavě a nemasně neslaně… samozřejmě má každý právo vnímat tohle album po svém – ortodoxní metalisté zde asi nebudou mít CO poslouchat, ale tohle není to, oč tu běží … jak by parafrázovaně řekl klasik Shakespeare).
Na albu je drtivá převaha velmi silných písní s osobitou autorskou výpovědí, které jasným způsobem deklarují Georgeovu uměleckou personu a o jeho schopnostech skladatele, hudebníka, textaře, aranžéra a vlastně i zpěváka nás neuvádějí do pochybností….
Jak krásně melancholicky působí hned úvodní skladba I´D HAVE YOU ANYTIME s nezvyklými akordickými obrazci a posmutnělo atmosférou introvertní povahy, MY SWEET LORD – o téhle skladbě už bylo napsáno víc než dost (také jsem o ni zavadil na jiném místě). Osobně nepovažuji tuhle mystickou píseň gospelového charakteru za nějaký plagiát, i když si to myslel soud a někteří posluchači… Byla to jenom fatální shoda náhod a spíš závist určitých lidí, kteří nepřáli Georgeovi tantiémy z jejího vysílání. Je nádherná, plná duchovní energie, odevzdání a pokory a když slyším hutný zvuk akustických kytar, klouzavou slide-kytaru a background varhan a výtečně zaranžované sbory, jsem i po více jak čtyřiceti letech od vydání stále naměkko.
Podmanivá je údernost WAH WAH, indická religionizita stupňovaných harmonií v ISN´T IT A PITY je vroucná a ryzí jako křišťálově čistá voda, WHAT IS LIFE má jasnou a přehlednou melodickou linku a má výraznou ambici stát se hitem, což se jí nakonec podařilo, IF NOT FOR YOU napsaná společně s Bobem Dylanem je derivátem country, ale toho neamerického modelu z Nashvillu, spíš toho kolem skupiny Band, s krásnými elastickými kytarami a jasnou samozřejmostí, podobně jako BEHIND THAT LOCKED DOOR, která má také countryovou uhlazenou polohu, LET IT DOWN je krásně proměnlivá, z netypické harmonie se přejde do důrazného úderného tvaru, že člověku leze až mráz po zádech…. Dále už udělám jenom exkurz napříč tématem (aniž bych chtěl umenšovat význam nejmenovaných skladeb)….
Velmi silná je pro mě BEWARE OF DARKNESS, která zase v netypických harmonických postupech, kde se dá vycítit v jistém slova smyslu blues (ale jako pocitová hodnota), správně nažhavená je divoká akustická jízda na kytary s foukací harmonikou APPLE SCRUFFS, má výtečnou melodii a dravost a přitom je pěvecky docela subtilní, bez nějakého forsírovaného tlaku na interpretaci (což ostatně George nikdy nedělal), filosofický podtext má i do značné míry meditativní skladba, která dala projektu název – ALL THINGS MUST PASS, je v ní cítit smíření s osudem, jakási vnitřní vyrovnanost a lidská pokora, zatímco třeba AWAITING ON YOU ALL má v sobě jakousi americkou dravost a rozevlátost…..
Krásný příklad Georgeovy osobní zpovědi a jeho vizí, které měl na konci šedesátých let a s kterými vstupoval do tehdy nového desetiletí.
Je docela známá věc, že některé skladby měl napsány ještě v dobách větší konzistentnosti Beatles a kdyby byl vývoj jiný, pravděpodobně bychom ty skladby nalezly v beatlesovském repertoáru…. Tahle představa mě dodnes vzrušuje, ale už se s tím pochopitelně nedá nic dělat. U některých lidí vzbuzovaly možná rozpaky nad závěrečnou částí projektu, kde hudebníci popřávají svým muzikantským potřebám prostor a tak vnímám ei závěrečnou část nazvanou Apple Jam. Byl to Georgeův záměr uvolnit energii a prostě uniknout nahrávacímu procesu pilování detailů jednotlivých skladeb… Kdoví, tehdy to nebylo zvykem, ale snažím si představit, že by třeba třetí album mělo jinou tvář a místo daných hudebních erupcí jsme zde měli třeba ryzí unplugged verze těch „električtějších“ skladeb, anebo alternativních skladeb. Na mě tohle rušivě nepůsobí a vnímám to jako komplexní záměr.
Někteří zlí jazykové tvrdí, že George na tomhle rozsáhlém projektu předčasně vyplýtval skoro všechnu energii a že další alba jsou poznamenána různými ztrátovými, anebo nedovařenými písněmi a že druhý dech popadl až albem Cloud Nine. Nemyslím si to! George šel v sedmdesátých letech proti proudu a nechtěl nechat do hudby vstupovat nějaké trendové věci…. Možná tím riskoval, že ne vždy prorazí, ale já jsem mu věřil a v drtivé řadě případů „obhájil“ svůj pohled na hudbu bez nějakých podezřelých ambicí (alespoň podle mého názoru).
Musela to být stejně v dané době bomba ̶ natočit rovnou trojalbum a vystoupit ze stínu Beatles takovýmto způsobem!?! Ono těch trojalbových projektů v historii množstevně mnoho nebylo – vedle George si pamatuji dokonce na čtyřalbum od amerického Chicaga a trojalbum Wings Over America od Paulových Wings (tohle jsou ale živé koncerty)….
Na albu hraje spousta zajímavých hudebníků (vlastně komplet Derek And The Dominos), ale taky Eric „Slowhand“ Clapton, který při prvních vydáních nesměl být uveden z právních důvodů, protože měl smlouvu s Polydorem a naopak nic společného s Apple, ale taky kytarista David Mason z Traffic….. Přiznám se, že jsem očekával na tomhle projektu větší podíl hudby indického charakteru se sitáry, dilrubami, tabla… ale kupodivu to tak nebylo, třebaže zde už nemusel svoje „indické“ motivy „obhajovat“ jako mezi ostatními Beatles.
All Things Must Pass je moje cenné rodinné stříbro. Mám při poslechu alba dodnes jakýsi posvátný pocit vnitřní sounáležitosti, duchovnosti a lidské ryzosti. Viděno přísným úhlem pohledu…. takových alb na světě zase tolik nevzniklo.
Plný počet hvězdiček!

reagovat

30.01.2011 springfame | #

Toto album opravdu nemá slabší místo. Nejlepší písně se vybrat nedají, protože nelze vybrat žádné nejslabší. To vše píšu s plným vědomím, bez jakéhokoliv nánosu patosu, který popis zásadních děl někdy provází.
Vzato přísně podle práva, je George Harrison usvědčeným plagiátorem (s causou se později vypořádal po svém). Čistě ze vzdělávacích důvodů jsem si na internetu našel a stáhnul mptrojku He´s So Fine - no objektivně musím uznat, že to má dost společného. Nic moc, jen pár tónů, ale jak na potvoru těch, které po hudební stránce tu píseň dělají právě tou písní. Ale Harrisona snad ze záměru neviním - při jeho tehdejší invenci to opravdu neměl zapotřebí.
Dylanových "jeden a půl" příspěvku je velmi milých - If Not For You je věc, která mě chytne kdykoliv a v jakémkoliv provedení - ať už jako demáč nebo živé provedení při Bobfestu. Přes všechnu tu krásu kolem mi právě tahle píseň utkvěla v hlavě jako jedna z prvních.
Titulní All Things Must Pass je doslova perla - nevím, kam zbylí Beatles dali uši, když ji neuznali za dost dobrou pro Let It Be. Harrison na tom ale jen a jen vydělal. I když album by bylo dost silné i bez této písně, to se musí nechat.
Srovnání s dalšími deskami bývalých Beatlů se přímo nabízí, ale není nezbytně nutné. Toto album je jedno z těch, které tvoří svou vlastní kategorii, těžko poměřitelnou něčím jiným. Bylo by zásadní, i kdyby nebylo sólovým debutem (ortodoxní harrisonologové mi prominou, že ta předešlá opomíjím).
Mám dojem, že někteří moc nemusí to, co původně bylo třetím LPčkem. Na tomto albu najdete opravdu leccos. Chcete rock? Máte ho mít. Folk? Je tam. Baladu? Vyberte si. Velký orchestr? Rovněž. Texty milostné i filozofující? No samozřejmě (že se vůbec ptáte). Fórek? I ten tam je. Co tedy zbývá? No přece trochu zajamování si. Ne, rozhodně před Apple Jamem nevypínám. Mně to vždycky uteče, že ani nevím, jak.

reagovat

miguel7 @ 30.01.2011 18:57:53
Přiznám se že jsem ještě neslyšel tohle dílko, ale je to již několikátá recenze, která mne zas nažhavila. Pokud je to takové jak píšete, tak se stále ochuzuji o tento, dle vás, mistrovský kousek. Nebudu ho stahovat ani vypalovat...já si prostě jednou toto troj cd objednám a risknu to z fleku, aniž bych slyšel předem...tak na mne zapůsobila tvá recenze

Filozof @ 30.01.2011 20:51:35
Miguel 7
Já o něm 20 let jen četl, teď ho mám asi rok vypálené a není (pro mne) špatné, ale nic zásadního. Takové milé, klidné písničky, ale pro mne na talent pro melodie, který měli John a Paul tady neprokázal. Upřímně - dát za to 600,-, litoval bych.

Mohyla @ 31.01.2011 08:49:13
springfame : Pekne si to napísal, s receniou súhlasím. Veľmi pohodové počúvanie, ktoré pohladí dušu i ucho fanúšika.
Miguel7: Myslím, že s kúpou budeš spokojný.

miguel7 @ 31.01.2011 14:25:20
Tak přeci jenom si to předem ověřím a stáhnu. Od Harrisona znám jen ty jeho fláky (leccos z rádia) ale co mě zaručeně baví, to je Bangla Desh, obzvlášť živě má něco do sebe, co mne uchvacuje natolik, že mám oči
i uši v nejvyšší pohotovosti...

fruupp @ 02.09.2011 16:14:43
Doporučuji nevypalovat, nestahovat - rovnou koupit ... Já vlastním japonské 2-CD ve formátu zmenčeného původního provedení v krabici. Obsahuje vše co původní 3-LP včetně papírových obalů na LP s vytištěnými texty ...

07.01.2010 nowhere_man | #

Vrcholný prejav tvorby tichého Beatla. Myslím, že ani jedno album sólovej tvorby členov Beatles sa mu nevyrovná. Tak nádherný, krásny, úžasný a neviem ešte aký album (vlastne dvojalbum) nemá vo svojej diskografii každý. Od prvej po poslednú skladbu ani jeden prešľap. A George si nastavil tak vysoko latku, že už ju jednoducho nikdy prekonať nemohol. Takže ťažko povedať, aké skladby sú najlepšie - všetky. Akurát tam moc nezapadá inštrumentálna jamovacia časť Apple jam, ale výsledok to v žiadnom prípade nezníži. Nádherná a krehká Isn't it a pity, veselý popevok What is life, smutná All things must pass, Beeware of darkness... to sú najkrajšie z najkrajších. Ale absolútne najkrajšou je pre mňa Ballad of sir Frankie Crisp (Let it roll) s tak úžasne neopísateľnou atmosférou.
George Harrison si týmto albumom postavil predčasne najkrajší pomník, aký mohol. Som rád, že som kedysi prečítal vynikajúcu knihu Alany Claysona - George Harrison, ktorá ma priviedla k jeho tvorbe a umožnila mi spoznať skvost menom All things must pass.
reagovat

DeaconJohn @ 08.01.2010 12:46:49
Claysonova biografie je bezpochyby nejlepší a nehodnotnější kniha o Harrisonovi. Dark Horse je zpracována více "bulvárněji", ale tahle biografie patří k těm, které donutí čtenáře na základě popsaných skutečností si znovu poslechnout onu hudbu, nebo poznat to, co jsme ještě neslyšeli. Osobně jsem ji zhltnul během dvou dní a můj pohled na různé skladby se v mnoha případech změnil. Hudba holt není jen o hudbě a je vždy zajímavé se dozvědět něco o okolnostech vzniku, které ji koneckonců také formovaly.
Jinak ATMP je hudební vrchol jak George, tak všech ex-beatlů, o tom není pochyb.

Filozof @ 08.01.2010 13:59:18
nowhere_man
Je to trojalbum, nikoliv dvojalbum.
Tvoje věta "...Myslím, že ani jedno album sólovej tvorby členov Beatles sa mu nevyrovná..." je docela zajímavá. Z těch ostatních Ti je bližší sólová tvorba Lennona nebo McCartneyho?

nowhere_man @ 08.01.2010 22:39:53
filozof
Určite mám radšej Johna Lennona, celú diskografiu, McCartneyho len vybrané veci. A dvojalbum som napísal preto, lebo je to dvojCD (vrátane bonusov), v roku 1970 vyšiel v podobe trojalbumu kvôli kapacite LP.

Filozof @ 09.01.2010 12:38:50
nowhere
Tak to jsme na tom podobně. Lennon se mi líbí sólový také celý - když zlevnili jeho CD pod 500,- koupil jsem také skoro vše.
Ale Harrisona bych nad něj neřadil.

nowhere_man @ 09.01.2010 13:24:48
Ono je ťažké porovnávať sólo tvorbu Harrisona a Lennona. Obidvoch mám strašne rád, ale obidvaja robili inú hudbu. Len mám radšej album All things must pass v porovnaní s inými albumami sólovej tvorby Lennona. To je všetko.

Lothian @ 09.01.2010 19:59:32
Díky za připomenutí tohohle velmi pěkného alba. Souhlasím, že je to nejlepší album od ex Beatlů. Bez váhání.
Lennon je na mě moc syrový a později jednoduchý, Paul zas slaďounký... Ale i tak bych dal Ram nad cokoli od Lennona.

catcher @ 09.01.2010 22:09:38
Sólovky Brouků dle kvality - můj Top 5 :
1. All Things Must Pass
2. Imagine
3. Plastic Ono Band (1970)
4. Band on the Run
5. George Harrison (1979)
Ram není špatnej, ale do pětky se mi prostě nevleze ...

Petr Gratias @ 26.11.2012 20:26:08
26. listopadu 1970 - George Harrison vydal album All Things Must Pass. Trojalbum obsahovalo řadu písní, které už nestihli použít Beatles, stalo se 6x platinovým a stalo se tak nejlépe prodávaným sólo albem některého z bývalých členů Beatles.

K tomu snad není co dodat, ne?

nowhere_man @ 26.11.2012 20:40:49
Reakcia po dvoch rokoch: Ako sa tie názory len menia, čo? Dnes je to u mňa takto - Paul McCartney je pre mňa najobľúbenejší žijúci hudobník. Jeho diskografiu žeriem celú, nedám na neho dopustiť, milujem ho. Zo sólových beatlesákov je teda Sir Paul na prvom mieste u mňa. Nasleduje diskografia Georgea Harrisona. Na treťom mieste je to diskografia Johnna Lennona no a na štvrtom Ringo Starr (a to sa mi naozaj páčia jeho albumy).

02.11.2007 DeaconJohn | #

Georgův tvůrčí vrchol, jedno z nejlepších alb v historii.... poslouchám sice tvrdší muziku, ale Harrisonova tvorba mě skutečně zaujala. Má pro mě nějakou nepopsatelnou atmosféru, jako kdybych tohle album znal už dlouho ale přišel jsem k němu až nedávno a inspirovalo mě k tomu, abych poznal celou Georgovu diskografii. Ale k desce...

Začátek alba je až nezvykle klidný, ale navodí příjemnou a pohodovou náladu. "My Sweet Lord" je skutečně zajimavý kousek.Je to velmi jednoduchá a přitom doslova božská píseň. Po právu jeden z největších hitů Harrisonovi kariéry."Wah Wah" má náboj a i přes nesmyslný text to je jedna z mých nejoblíbenějších.Na "What is life" mě zaujal hlavně ůvodní riff a pěkný refrén. Následující songy jsou všechny klenoty, ale "Run of the mill" patří k vrcholům alba... zdánlivě nenápadná píseň má právě nejvíce onu nepopsatelnou atmosféru o které píšu výše.Skutečná lahůdka! "Ballad For Sir Frankie Crisp" mě pokaždé dostane svou náladou a jako jedna z mála písní má i střídmé aranžmá, které jí sluší. Přes další tracky se dostaneme až k další perle, a to sice k titulní písni... trochu smutná, ale pravdivá skladba... jako velké finále přichází song "Hear me lord", který lehce evokuje předcházející "My Sweet lord", ale je více dramatická a má větší náboj. A na závěr nefalšované blues sessions, která odhalují další Georgovu tvář.

Tell me what is that life without this album?
reagovat

nowhere_man @ 14.08.2008 18:53:54
Ahoj, DeaconJohn. Mal by som na teba otázku, ale radšej cez mail. Ten moj je nowhere_man@azet.sk, takže ak budeš mať niekedy chuť, napíš a ja ti napíšem, o čo mi ide. Vďaka