Santana - III (1971)

11.10.2018 Martin H | #

Zatímco první album skupiny Santana bylo rockovým zjevením vzešlým odněkud z neprostupných džunglí středoamerických pralesů, dvojka Abraxas se stala dokonale vybroušeným diamantem potvrzujícím, že s partičkou kolem charismatického kytaristy Carlose Santany bude nutno v budoucnu počítat. Svět byl zmítán hardrockovou vlnou a mám dojem, že další uvažování páně principálovo směřovalo k podobnému pojetí. Pokud má však být hudební materiál obsažený na další desce dostatečně tvrdým a agresivním, přičemž dosavadní melodičnost vycházející z hudby latinské Ameriky zůstane zachována, bude nutno provést změny ve složení skupiny.

Tou změnou se stala posila v podobě druhého kytaristy, mladičkého Neala Schona, jehož kytarová hra dodala Santanově hudbě nový, do té doby možná netušený rozměr. Jemná Carlosova hra lehce poletující nad rytmickými orgiemi perkusí je chvílemi nahrazována mnohem údernějším a razantnějším přístupem mladé posily. Když k tomu připočteme výrazné hammondky Gregga Rolieho, tak se nemůžeme divit, že celkové vyznění většiny skladeb bude mít až hardrockový rozměr.

To, co bylo možná až příliš skromně naznačeno na předchozích deskách, je nyní na albu s prostým názvem III dovedeno k úplné dokonalosti. Pro představu toho, co se stane, když se začnou míchat hudební vlivy latinské Ameriky a angloamerických postupů, si stačí poslechnout jednu z nejsilnějších skladeb Toussaint l'Overture, nádhernou přehlídku obou přístupů a dokonalou fúzi obou stylů, z nichž Santana na přelomu šesté a sedmé dekády vycházel. Nebo mohutně začínající Taboo, která se po malé chvíli mávnutím kouzelného proutku změní v nadpozemskou nádheru okrášlenou pestrobarevným motýlem v podobě úžasného kytarového sóla. Kořeny se samozřejmě nezapřou, o čemž svědčí samba s názvem Guajira, křehká záležitost hodící se někam do zakouřeného baru brazilského zapadákova. A takto bych mohl pokračovat do nekonečna.

Po vydání desky Santana III se mohl tento fenomenální kytarista zastavit a dál pilovat naznačený směr. Mnozí to tak udělali a určitě jim to nemáme za zlé. Skuteční mistři a hledači však nezůstávají stát na jednom místě a okamžitě se rozhlížejí po další inspiraci. Možná už Santana v dálce viděl vzdálené saharské písky, kdo ví?
reagovat

northman @ 12.10.2018 02:53:57
Martin H: zdravím, skvěle napsaná recenze na mojí oblíbenou desku. Ona už úvodní Batuka je fantastická skladba. Desky do Festivalu jsou výborné a každá je trochu jiná.

EasyRocker @ 12.10.2018 05:47:26
Díky, díky! Tento umělec se u mě dostal málem na samý vrcholek popularity. Tohle je žhavá a drsní jízda, každá jeho deska se ale posunula trochu jinam. Krása.

horyna @ 12.10.2018 06:31:03
Nedávno jsem trojku poslouchal a začátek mě nějak né a né chytit a najednou to přišlo. Znovu jsem si říkal, že je z první trojky pro mne tou nejlepší. Jenže, která má být ta nej, když dvojka je naprostá klasika a jednička skvělej odvaz:-) U Santany se nedá určovat pořadí.

yngwie3 @ 12.10.2018 06:40:46
Osobne staviam Abraxas a III na rovnakú úroveň ... a na samý vrchol Carlosovej tvorby ...

Martin H @ 12.10.2018 08:21:29
Děkuji celému Santana týmu za názory a kladnou reakci. Díky

Jarda P @ 12.10.2018 14:13:49
Konečně něco, co mi v poslední době mezi současnou šedí udělalo radost přečíst. Santana III ční mezi posledně recenzovanými deskami jako rhodský kolos. I když mi tady pod vlivem slunce a mauricijského rumu vše splývá do jednoho nevšedního zážitku.

lover-of-music @ 12.10.2018 15:18:57
Santanu prostě nemám rád. Ta "latina" mi absolutně nesedí. Poslechl jsem si pár skladeb z debutu a Abraxasu a pokaždé se přede mnou zjevily tlusté břišní tanečnice. Fuj.

Voytus @ 12.10.2018 15:31:46
Santana je skvělej, léta jsem přesvědčen o tom, že jeho kytara léčí. V podstatě vše ze 70. let je dobré.

Lover-of-music: Co mají břišní tanečnice společného s latinou?

lover-of-music @ 12.10.2018 15:44:00
Voytus: Přiznám se, že sám nevím, ale přímo se mi to promítá před očima. Stačí mi slyšet jen ten jejich rytmus a už vidím třesoucí se břicha. Nevím, asi mám zvrácenou představu.

zdenek3 @ 12.10.2018 16:20:53
Skvělé, skvělé, jedno z nej alb na světě. Bomba.

Petr_70 @ 15.10.2018 08:46:25
Kolega pinkman v předchozí recenzi jednou větou dokonale vystihl jeden ze zásadních atributů tohoto díla:
"Práce perkusionistů a dechové sekce je zřejmě tou nejlépe odvedenou prací ze všech Santanových děl."

Album jsem si po hodně dlouhé době znova poslechl a teď vážně nevím, zdali je u mne jedničkou v Carlosově diskografii, nebo až následující Caravanserai.

bullb @ 16.10.2018 13:43:41
Trojka naznačila to, čo sa ďalej udialo v Caravanserai, Welcome a Borboletta. A čím som starší, tým viac dávam na prvé miesto Welcome.
Martin H: Vďaka za recenziu.

Martin H @ 16.10.2018 15:53:14
bullb: není zač, jsem rád, že se Santana líbí.

06.11.2017 pinkman | #

Santanova III-ka završuje jeho pestré rockovo latino období. Energií nadupaná muzika v sobě ztělesňuje to čím Carlos za svého života proslul. Ďábelská, rytmicky precizní souhra v živelném tempu se tu vystřídá s malebnějšími jazzovými průhledy. Práce perkusionistů a dechové sekce je zřejmě tou nejlépe odvedenou prací ze všech Santanových děl. Energická šlupka číslo tři s přehledem dokáže setřást z trůnu i tolik proslavený Abraxas. Je vyvrcholením jeho prvního nejstěžejnějšího a jasně nepřekonatelného období.
Momentální TOP skladba: podmanivá 3. Taboo
reagovat

EasyRocker @ 06.11.2017 17:17:02
Recenze na tohoto hudebního mága a jeho parádní doprovod vždycky potěší ... absolutní terapie pro mou duši, díky :-)

oř @ 06.11.2017 17:20:53
Krátce a jasně vystihnutá podstata tohoto alba.

jiří schwarz @ 06.11.2017 20:41:31
Neodliším epochální kvality II (Abraxasu) a III (plichta), ale jinak, si, seňor.

bullb @ 07.11.2017 07:48:57
Načo veľa slov. Hudba stačí. Super. Súhasím :-)

11.06.2017 steve | #

Carlos Santana patří mezi moje velké kytarové hrdiny. To slovo sice nemám rád, ale on hrdina latinsko-americké kytarové školy prostě je.
Jeho styl mě sedí, obzvlášť, když do něj míchá jazz a world music. Nepohrdnu jeho prvními nahrávkami, takový Abraxas je mistrovské dílo. Ovšem s TROJKOU šlápl pěkně vedle. Jestli to bylo vyčerpáním se na předešlé kolekci, nebo jen použitím nevýrazných motivů, nevím.
Mě tenhle Santana prostě nudí.

Úroveň alba se drží při zemi hned od začátku. Batuka mě neuzajala ani na dvacátý poslech, slabší nástup u něj snad neznám. No One To Depend On jen recykluje a derivuje to, co mistr předvedl před rokem. A Taboo je ještě horší. Toussaint l'Overture sice pádí o sto šest, ale začmoudlé afro vzorce mě tam vůbec nesedí. První dobrá věc a to jsem u skladby číslo pět, je až Everybody's Everything a samba Guajira. Zbytek alba je výborný, ale jako celek na mě III žádný dojem nedělá.

Postrádám jakousi rovnováhu a semknutost, Santana byl vždycky silný experimentátor, tady mě věci v podobném duchu štěstí nenesou.

Málo podmanivé, málo živelné, rytmicky kostrbaté, těžko zapamatovatelné a hlavně na začátku uspávající.
2-3 z úcty k mistrovi zaokrouhlím nahoru.
Raděj si zpravím chuť Caravanserai.

reagovat

Vláďa @ 11.06.2017 15:36:42
No, rozhodovat se po poslechu Santana III mezi 2-3, to je naopak neúcta K "mistrovi"... Ještě v březnu Steve psal ve své recenzi na Borbolettu:"Stručně řečeno, prvních sedm kytaristových ran je základ, pevný a tvrdý jak skála a tohleto tvrzení mi už nikdo nevymluví." Ale během dvou měsíců, jak vidno, změnil názor. V této jeho poslední recenzi souhlasím pouze s větou "takový Abraxas je mistrovské dílo", k pousmání je věta "Batuka mě nezaujala ani na dvacátý poslech (já osobně hudbu, která mne nezaujala už podruhé neposlouchám). Vypovídající hodnota této recenze je srovnatelná s jeho minulou na album Wishbone Ash.

EasyRocker @ 11.06.2017 15:46:45
Tvrdě nesouhlasím. To je asi tak všechno.

steve @ 11.06.2017 16:06:16
Vláďo, samozřejmě že první sedmička je základní, co taky jiného. Nemám v úmyslu trojku vyčleňovat, to ale neznamená, že se mě musí bezmezně líbit. Batuka mě nebaví, ale nepřeskočím ji, jsou horší skladby.
Můžeš se mnou nesouhlasit, ale to je asi tak všechno. Nebudu pět ódy na něco, co se mi nelíbí. Až přijde Santana na řadu příště, vyberu si takového, kterého obdivuji, abych tě neurazil :)

Jarda P @ 11.06.2017 16:59:49
Vzhledem k tomu, že jsou dvojka a trojka nejlepší Santanova alba, je tato recenze vedle jak ta jedle.

Martin H @ 11.06.2017 17:11:18
Každý z přispěvatelů zde může vyjádřit svůj názor. Pokud tak činí v mezích slušnosti, je nutno tento názor tolerovat. I když s ním jako v tomto případě nesouhlasím. Pokud to steve cítí takto, je to jen a jen jeho věc. Nebo on snad existuje nějaký seznam desek, které musí být hodnoceny vždy pěti hvězdičkami?

EasyRocker @ 11.06.2017 17:15:45
Naprostý souhlas s Martinem - je to opět jen o subjektivismu hudby. Téma: Santana, Roger Waters, a kterékoli jiné...

bullb @ 12.06.2017 06:16:07
U mňa je to za 5*. Práve po prvých dvoch ma III. najviac zaujala. Rockovým ťahom prvých 3 skladieb, zádumčivosťou Guajira atď ...
Santana III má u mňa čestné a hlavne popredné miesto v zbierke.
A je naozaj zbytočné recenzenta nejak komentovať. Jeho názor rešpektujem, dokonca sa budem snažiť je pripomienky zhodnotiť pri najbližšom stretnutí so Santana III.

merhaut @ 12.06.2017 14:37:41
:-))))))))

26.05.2016 EasyRocker | #

Tvorba tohoto hudebního titána je pro mě už několik let srdeční záležitosti a patří u mě na čelní místa oblíbenosti rockových umělců. Jeho talent měl, jak ukazují jeho výtvory, nepředstavitelnou šíři a často u mě zastiňuje mnohá známější jména. Výtvory, které mám zatím doma (od III po Borbolettu) jsou kvalitou zcela stratosférické...


Nástup bicích a perkusí klouzající Brownova basa a už tu máme kytarová přediva Mistra a jeho sekundujícího famózního nováčka Neila Schona (později Journey). Celý tenhle latino-rockovo-jazzový konglomerát se nažhaví do spalujícího jižního tempa za asistence skutečně žhnoucího kytarového sóla.. klasické decentní propojení rytmiky a navazuje nám pomalu a zvolna No One to Depend On - plnotučné syrově rockově vazbené kytary s pořádnou razancí a doslova drtícími sólovými nájezdy. Nonšalantní, uvolněný zpěv hlavního principála je tady geniální a to, co předvádějí za jeho zády Chepito Areas a Carabello s timbály a kongy, je jen stěží uvěřitelné. Také Michael Shrieve patřil v té době k absolutní bubenické elitě a jejich dokonalá souhra má na vaší tělesnou schránku podobný účinek jako padající budova. K závěrečnému drcení paliček pak není co dodat.. Víření bicích a latinských perkusí všeho druhu, a pomalu zapojená kytara a jazzem kořeněný zpěv, to je další paráda Taboo - neskutečná zakouřená ospalá nálada mezi jazzrockem a žhavým mexickým jihem. V tomhle stylovém tavícím kotli byl Mistr vždy jako doma a tahle paráda je toho nejlepší ukázkou, ke konci se do toho opře skutečně plnokrevným sólem... Další energetický bicí nápor a rychlých sólových běhů po strunách - Toussaint l´Overture k vašim službám. Svižné fusionové tempo s všudypřítomnou pestrou rytmikou nedá ani na milimetr vydechnout - tady se pojede až do konce a bude z nás pořádně stříkat pot. Je tu zase jiný model, ale o nic méně mistrovsky provedený, kde souhra tria Santana, Schon a Shrieve bere dech, stejně jako čistě latinsky stavěná refrénová deklamace. Když se tomuhle podáte, budete vystřeleni až někam k Měsíci, neskutečné! Everybody´s Everything - rozpoutaný orchestrálně jazzový úvod, v jejímž stínu poctivě drtí Santana se svým rozjařeným ansámblem poctivý rock, opět ale se žhavou rytmikou. Zajímavý a unikátní kus, kde si buď budete říkat, že se všichni zbláznili, anebo že jsou géniové - a u mě je ovšem to druhé! Stržen rytmickou bouří už mám málo sil na další skvost Guajira - tentokrát tu máme rytmicky uvolněnou, jazzovým klavírem a rohy lehce dopepřenou sambu s neskutečně sexy zpěvem, u kterého mnoho osob asi u stolu nevydrží. Ještě že má vše správnou, neagresívní podobu, jinak by se už moje tělesná schránka asi rozpadla. Po doznění koukám jen nevěřícně na to, že se mnou tahle parta opět cvičí, jak se jim zachce. Jungle Strut - lehké pohrávání se bicích a perkusí a rychlé zapojení dua rychlých kytar a žhnoucích sól - rytmika je santanovská, ale tady je bytelná rocková půda, včetně odvázaných a na albu málo slyšitelných hammondů Gregga Rolieho (později také Journey). Evevything´s Coming Our Way - uvolněný zpěv a výrazná melodie dávají této věcičce lehký, odpočinkový charakter. Přece jen tu máme ale syrové sólo a opět výstup pana Rolieho. Para los Rumberos je plnokrevné latinsko-taneční rozloučení s dechovou sekcí, která se utrhla ze řetězu, rychlou a nezadržitelnou rytmikou a propojenými hlasy. Na závěr paráda, která značí, že tato mexická noc ještě ani zdaleka nekončí...

Na bonusovce je pak ještě drsná rockovka Gumbo, opentlená souboji sól na kytary a hammondy, Folsom Street-One, krásně načichlá a napumpována jazzovými melodiemi, desetiminutovou skoro fusionovou krásu Banbeye a singlovku No One to Depend On. Vše značí, že potence a forma této party byla tehdy elitní.

Samozřejmě, sakra, co s hodnocením... Protože následující monolity jsou mě beznadějně za šest, kdyby to šlo, chtěl jsem tady dát původně objektivní čtyři. Ale tady vlastně není co slevovat ani zaokrouhlovat ani dělat podobné šaškárny - takže dávám za pět, i když mám o miništipec raději následující trojici Abraxas + Caravanserai + Welcome. Zničen jsem ale každopádně.


reagovat

bullb @ 26.05.2016 07:58:43
Po surovej Santana I. a dvojke Abraxas je pre mňa Santana III ako vynikajúce archívne víno. Celkový zvuk je oproti predchádzajúcim LP troška jemnejší, teda "počúvateľnejší". U mňa spolu s Caravanserai vrchol tvorby (ešte možno Boboletta). Bonusovku nepoznám, roky vlastním vinyl. Pekná recenzia.

Martin H @ 26.05.2016 13:04:42
Santanovy první tři desky mám velice rád, ty rytmické orgie a celkově hudební hravost kombinovaná s úžasným rockovým nasazením mě ohromně baví. Po desce Caravanserai jsem ho přestal sledovat, respektive co jsem slyšel, mě až tak neoslovilo. Jsem rád, že letos vznikla deska Santana IV, i když je škoda, že sestavu, která ji nahrála, asi nebudeme moci vidět naživo. Jinak u mě taky za 5*.

Zdeněk @ 26.05.2016 13:46:48
Sestava z nejnovější desky Santana IV jede turné.

Jarda P @ 27.05.2016 05:57:09
Pamětníci pamatují, že se k nám začátkem 70. let dostala trojka v památné edici Dum Dum India. Nekvalitní výlisky, ale skvělá hudba u nás nevycházející. To bylo mé seznámení s touto skvělou deskou.

bullb @ 27.05.2016 06:17:48
Ja som mal to šťastie, že som počúval LP privezené z USA.

zdenek3 @ 27.05.2016 09:14:20
Jeho první tři desky a nyní ta poslední, co by ze stejného vrhu, je pokladem tohoto stylu. Je to doslova světový poklad hudby.
III už nikdy Carlos nepřekonal a zůstává na piedestalu jeho tvorby nejvýše.
IV je hodně dobrá, ale nejsou tam už "ty pecky".

Super věc.

horyna @ 28.05.2016 10:53:18
člověk se pořád učí :-) Santanovu produkci rozhodně skoro neznám, jen něco z rádia či telky, tato recenze mne však podnítila to krapet napravit, mrknul jsme na weby jak si daná alba stojí cenově a samozřejmě kvalita nahrávky hrála prvořadou roli, zaměřil jsem se tedy na druhé album, koukl na net, poslechl a vypadá to, že jsem byl lapen :-) co s tím, nejspíš bude potřeba rozšířit sbírku a nedá mi to, abch se nezajímal už i o novinku, když právě vyšla a je zde blahořečena:-)

zdenek3 @ 29.05.2016 20:48:04
Blahořečena byla např. sestra Tereza.:)))
Ale je dobré si nechat v klidu poslechnout aspoň ukázky z většiny Santanových alb, aby bylo možno si udělat obrázek o jeho cestách. Od opravdu špičkové hudby, přes tu, kde hledal jiné cesty (např.Johnem McLaughlinem), zkoušel to i přes "pop","jazz", aby se vrátil na začátek a tak (prozatím) uzavřel kruh.
IV je opravdu dobrá. Ale proto, že hraje hudbu, která vychází z jeho počátků a je mu dle mého nejbližší jak niterně, tak "pracovně".
Prostě patří k němu.

26.07.2011 Petr Gratias | #

„Third Santana“, „3rd Santana“ – nebo u nás nazývané Batuka (podle úvodní skladby) považuji v rámci bohaté produkce alb kapely za nejzdařilejší projekt a podle mého soudu asi za nejlepší. Netvrdím ovšem, že nejprogresivnější. Samozřejmě zhruba do r. 1974 vykazují všechna alba kapely vysokou úroveň, zejména první období, ale pokud bych měl vybrat jedno jediné, asi bych se ustálil, že si nejvíc stojím za tímto.
Kapela přitvrdila – nový byl mladý kytarista Neal Schon, který Carlosovi Santanovi participoval v jeho kytarových sólech. To byl hodně dobrý nápad, protože tím album skutečně získalo na ještě větší pestrosti a barevnosti.
Latinsko-americký sound zůstal zachován, objevila se ale na albu i dechová sekce složená z výtečných jazzmanů Tower Of Power a milovník syrových (místy až hardrockových) kytar si rovněž přišel na své.
Album jsem poprvé získal v již několikrát zmiňované sérii Dum Dum India s velmi mizerným zvukem a praskáním, ale podařilo se mi později získat krásnou otevírací americkou verzi, na níž vynikl výtvarný počin, který ve stylu fantasy nabídl jedinečnou podívanou, kterým jsem zůstal fascinován dodnes. Má název „Světelná podívaná těžké vody“ a výtvarníky jsou Joan Chase a Mary Ann Mayer. Obal, který by se krásně vyjímal v nějaké galerii. CD verze ovšem ještě zvýraznila zvukové finesy a jemnosti a tak se dneska kochám opravdu výtečným zvukem, výtečného alba výtečné kapely…..

BATUKA – percussion přicházející zvolna odněkud zdálky, které prokresluje baskytarový riff, ke kterému se zvolna přidává i elektrická kytara. Výtečný a plnotučný začátek! Latinsko-ametrická rytmika se nádherně rozvinula a už máme možnost vychutnat si kytarové eskapády Carlose Santany a mladého Neala Schona. Je to lahůdka. Kytarová jízda ve velkém formátu. Jednotlivé barvy kytarových tónů jsou preparovány wah ewah pedálem, ale i echoplexem a nesmíme zapomenout na hammondky, které to všechno spojují svým téměř kosmickým soundem. Skladba po emocionální expresi zvolna utichá a vrací se k původnímu tématu a volně přechází do další…

NO ONE TO DEPEND ON – nádherné prolínání kytarových partů Santany a Schona. Velmi dobře vymyšlený riff, má nosnost betonových základů přehradní hráze. Barevné perkusivní zvuky timbales, na conga, bonga, kravské zvonce a sborově zpívané hlasy v uvolněné podobě a pak přichází krásné stereofonní kouzlení. Zleva Santana zprava Schon a samozřejmě playback Santanova famózního sóla. Spousta energetického potenciálu, kterému ale ani mladý Schon nezůstává nic dlužen. Skladba měla spoustu tanečních příznivců, ale i zásadní hardrockem nemohli vůbec nic namítnout. Živelnost podání a živočišnost v soundu je nesdělitelná. Přitom formální harmonická struktura skladby není nějak složitá. Dobře napsané aranžmá z ní ale dělá opravdové rockové umění. Jedna z nejsilnějších skladeb na albu!

TABOO – mocný zatěžkaný úvod elektrických kytar, bicích nástrojů a varhan a poté se skladba nápadně zklidní do tradiční latinsko-americké podoby s pestrými percussion a varhaník Gregg Rolie se od hammondek ujímá mikrofonu. Má podmanivý hlas, třebaže to není typický zpívající fronman. Nádherný dlouhý tón Santanovy kytary letí prostorem jako sluneční paprsek. Dave Brown hraje melodickou, ale přesto nijak komplikovanou basovou linku, nemá to ani zapotřebí, protože rytmická složka je opravdu v kapele rozvinutá, kytarové ornamenty dokreslují z pozadí základní téma. Je to velmi dobře napsaný „ploužák“ , který ovšem neztrácí nic z rockové identity a opakující se schéma varhan, kytary a nad tím divoce sólujících tónů elektrické kytary dovádí skladbu až k samotné katarzi, kde přeznívají kytarové tóny a zvuky percussion. Nezbývá než chválit!

TOUSSAINT L´OVERTURE – název skladby zní francouzsky. Jedná se o jméno slavného vůdce povstání domorodců proti koloniálnímu útlaku, který je dodnes vnímán v latinsko-americkém prostředí jako kultovní revoluční postava…. Tak tohle je správně emocionálně rozpoutaná skladba v latinsko-americkém stylu. Tady prostě vnímáte prostředí jako živý účastník. José Chepito Areas, Mike Carabello na percussion a výborný Michael Shrieve na bicí nástroje nám ukazují v téhle skladbě, že rytmické party jsou zde na velmi vysoké úrovní včetně Brownových modulovaných basů. Gregg Rolie rozjíždí sólo na hammondky v daných emocích, není to sice Emerson nebo Lord, ale na tohle v dané hudební formě nehraje… Santana opět vypálí vynikající melodické sólo s Schonem v patách a Coke Escovedo a Rico Reyes – hostující Mexičané zpívají španělsky pod hutný rytmický a pořádně ostrý kytarový doprovod až do náhlého zcela nečekaného závěru před vyvrcholením…..

EVERYBODY ´S EVERYTHING – emoce se dále ujímají slova. Ale jsou zde také výteční jazzmani z kalifornské kapely Tower Of Power, zpěvu se ujímá opět Gregg Rolie sekunduje mu zpěvačka Linda Tillery. Po první sloce se v mezihře ujímá sóla na hammondky Rolie. Rozjíždí to ve velkých emocích a nešetří tóny a ohýbáním zvuku. Po další zpívané sloce přichází ke slovu Santana, ve svých zběsilých kreacích se doslova vysvléká z kůže. Tomuhle já říkám hra jako o život. Závěr skladby patří opět divokým percussion

GUAJIRA – latinsko-americká samba podle nejlepších pravidel daného žánru. Na klavír zde hraje pohostinsky Mario Ochoa, který velmi stylově zapadá do daného žánru. Vedle svého pojetí dokáže vložit do písně i prvky latinizovaného jazzu. Sólový zpěv patří Rico Reyesovi, který se střídá s Coke Escovedem. My cítíme, odkud Santanova hudba pochází a kde vyrůstají její kořeny. Trumpetista Luis Gasca zahraje další příjemné sólo a to už je tady zase Carlos se svým sférickým kytarovým tónem. Když přivřu oči vidím mexickou ristorante s patiem, svůdné seňority s mocnými prsy, havraními vlasy a velkými korálemi a rozevlátými sukněmi, Mexičanky v sombrerech s hustými kníry, polité stoly sherry a pulque a v talířích kuře enchiladas, ve sklenkách pina colada…. No prostě pastva pro oči, ale pro nás hlavně pro uši…

JUNGLE STRUT – další skladba má opět výraznější rockový sound. Je to instrumentální příspěvek. Hammondkový úvod, kvílivý tón kytary a bloudivé údery na percussion a potom rychlý kytarový break a percussion rozbíhají s bicími nástroje celou skladbu v rychlém až superrychlém tempu vpřed. Přiznávky hammondek dělají prostor hlavně oběma kytaristům, ti ovšem hrají opět ve velkém stylu. Rolie si zjedná prostor pro svou klávesovou eskapádu v dalších varhanních emocích a Michael Shrieve na bicí nástroje jede přesně jako namazaný stroj podporován Carabellem a Areasem. Zase to výtečné prolínání kytarových partů, které žena melodii a rytmy divoký vodní tok na imaginární mlýn. Rytmické akcenty čeří rozběhnutý sound i ve výtečných kytarových doprovodech a vy máte pocit, že tohle emocionální řádění snad nikdy neskončí a musíte obdivovat neuvěřitelné hráčské nasazení…..

EVERYTHING´S COMING OUR WAY – poprvé slyším akustickou kytaru a také spíš písničkovou skladbu, skladbu zpívá sám Santana za doprovodu Lindy Tillery. Šlapavé rytmy percussion dokreslují hammondky a střídání durových a mollových akordů sází na čitelnou melodii možná mírně baladického typu. Také jakási nespecifikovaná lyrika se v písni nezapře. Jedná se pravděpodobně o nejsubtilnější skladbu na albu, přestože ani zde kreativní percussion nezahálejí a hammondky ohýbají tóny. Příjemné odlehčení po předešlých náletech rytmů a kytarových sól.

PARA LOS RUMBEROS – jak jsem se dozvěděl, tenhle libozvučný název ve španělštině neznamená nic jiného než oslavu popelářů – tedy přesněji sběračů odpadků a že jich místní obyvatelstvo dokáže vyprodukovat víc než dost, o tom se nebudeme přít…
Klasická latinsko-americká záležitost podobně jako Guajira, ale hraná s výraznějšími rytmickými proměnami. Na trumpetu je zde opět Luis Gasca a hostující dechová sekce Tower Of Power. Příležitost pro Arease, Carabella, Shrieveho na percussion… člověk má pocit, že na conga, timbales, tamburínu, žraločí zuby, claves, bonga, kravské zvonce, skulls a další možné a nemožné bicí instrumenty hraje ve skladbě každý kdo byl momentálně ve studiu. Je to emocionální a žhavě podmanivé až do závěrečného… uhhh.

Pokaždé, když tohle album poslouchám, vyvolává tu u mě docela jiné asociace. Vybaví se mi jaro r. 1973, kdy jsem v Adamově u Brna viděl jedinečný koncert pražské skupiny Formace, která měla skutečně jepičí život, její koncerty by se daly spočítat na prstech obou rukou (ostatně už jsem se o tom asi zmiňoval na jiném místě). Vláďa Mišík: sólový zpěv, percussion, Petr Pokorný: elektrická kytara, Michal Vračko: elektrická kytara, Jiří Kozel „Mužík“: baskytara, zpěv, Karel „Káša“ Jahn: bicí nástroje a hostující Petr Kalandra: akustická kytara, foukací harmonika, zpěv, percussion…. Formace hrála skvělý blues-rock a hlavně mě fascinovala jejich coververze skladby NO ONE TO DEPEND ON právě ze santanovského alba „Batuka“. Michal Vračko vlevo, Petr Pokorný vpravo, uprostřed Vláďa Mišík a opravdu výtečným způsobem si poradili s tímto originálem. Samozřejmě Formace neměla hammondky, ale i tak tahle skladba byla velmi zdařilým počinem po všech stránkách. Kytary se vzájemně prolínaly a zjednávaly si vlastní prostor, stejně jako v kolektivním schématu a do toho Vláďa a Petr Kalandra na congo a kravské zvonce… Tuhle skladbu jsem o rok později viděl na Dnech tisku rozhlasu a televize na Riviéře hrát Skupinu Františka Ringo Čecha. Na pódiu stáli Viktor Sodoma a Jiří Schelinger. Kytarový „démon“ Oldřich Říha hrál santanovský part a druhou kytaru suploval na elektrické piano Miloš Nop. Protože jsem měl možnost posoudit, jak zní originál a nezapomněl jsem verzi Formace, připadalo mi, že čechovská verze NO ONE TO DEPEND ON – nazvaná přiblble Kluci už je to tady (dokonce je to nahrané i na nějakém Schelingrově albu) nemá absolutně žádnou soudnost. Říhovo těžkopádné a kostrbaté vedení kytarového tématu bylo opravdu dost ubohé a otázka stojí, zda vůbec bylo třeba podobnou coververzi vytvářet… a nevěnovat se raději skladbám typu…. „poletíme zítra vesmírnou raketou, na Venuši zakletou. Moje teta dělá totiž namouduši pořádek na Venuši“…. Nějak tak to bylo, ale to už nemá se Santanou zhola nic společného.
Třetí řadové album Santany se mi líbí komplexně po všech stránkách. Jásala nad ním odborná kritika, ale zaujímalo v dané době i čelné pozice na žebříčcích devět týdnů a skladba No One To Depend On dokonce dosáhla v Billboardu na druhé místo, což bylo v dané konkurenci obrovským úspěchem! Kapela zde dosáhla v jistém slova smyslu svého vrcholu a podle mého názoru překonala i slavné album Abraxas (které se mi samozřejmě také hodně líbí). Hudební režii měl na starost jistý Glen Kolotkin, podle jména to nebyl žádný pravověrný Američan a to se mi líbilo.
Nikdy nepřestanu litovat, že v takovém roce 1971 a 1972 k nám Pragokoncert Santanu nepřivezl. Myslím, že by zbořili Lucernu v Praze a že by naplnili i lecjakou halu nebo letní amfiteátr. Zato Vesjolyje ribjata, Allu Pugačevovou, Editu Pjechovou, Muslima Magomajeva… těch jsme si „užili“ víc než dost. Ještě jednou Vám za ně děkujeme, soudruzi! Santana byl sice devizový subjekt, ale prostředky vynaložené by se Vám vrátily…. Jenže problém byl jinde. Santana se narodil na nesprávné straně zeměkoule a tím pádem byl málo ideový…
Kdybych měl doporučit neinformovanému posluchači nějaké album od Santany k poslechu, určitě bych citoval tohle album.
Plný počet hvězdiček!

reagovat

Jarda P @ 26.07.2011 19:00:48
Ahoj Petře,vidím, že nás desky DUM DUM INDIA pronásledovaly už od mládí. Dodnes nezapomenu, jak jsem těžce vytahoval desky z jejich obalů. S recenzí trojky souhlasím, taky ji považuju za nejlepší od Santany, o chloupek lepší než Abraxas. Nicméně první 4 desky mám rád stejně.. Zajímavé je, že se Santanovi původní CD zvukově povedly stejně jako pozdější remastry, což se mnoha jiným kapelám nestalo.

Zdeněk @ 26.07.2011 20:35:53
Taky jsem měl to štěstí být přítomen na koncertu Formace v Olomouci na jaře 1973. Na uvedenou santanovskou No One To Depend On se velmi dobře pamatuji, podání mi připomnělo Oye Como Va v podání
pražského Flamenga. Na onom koncertu vystupoval Mišík
po úrazu páteře v sádrovém krunýři. Přestávku vyplnil
svým vystoupením brněnský silák a showman Franta Kocourek.

Petr Gratias @ 27.07.2011 06:53:24
Zdravím Jardu P.....
napsal jsi to velmi výstižně. DUM DUM INDIA nás v podstatě jako label "formoval" v pubertě. Já ty jejich výlisky pomlouvám stran kvality, ale musím přiznat, že v dané době, kdy nebylo ze Západu dostupné téměř NIC, tak to bylo řešení, takže DEEP PURPLE, SANTANA, ELTON JOHN, CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL, JANIS JOPLIN, JEFFERSON AIRPLANE, RAVI SHANKAR, THE CONCERT FOR BANGLA DESH.... to byla cesta za hudbou!
Ještě si pamatuji takový zajímavý výběr SUPERGROUP (Clapton, Mayfield, Mayall, Who, Golden Earring...)
Žádnou z tehdejších desek už dnes nemáim, ale nikdy jsem na ně nezapomněl....

Petr Gratias @ 27.07.2011 07:00:48
Zdravím Zdeňka....
díky za připomínku. Opravdu jsem nenarazil na hodně lidí, kteří by Formaci viděli naživo, nebo dokonce zaregistrovali jejich krátkou existenci.
O tom krunýři Vládi Mišíka vím. Stalo se mu to při natáčení nějaké scény s mimem Borisem Hybnerem při nějakéím nešťastném pádu. Vypráví o tom i v knize Ondřeje Bezra.
Určitě Zdeňku Ty i já želíme, že po Formaci nezůstalo ani album ani jediný singl, i když kapela neměla za tu krátkou dobu vybudovaný vlastní repertoár, o který by se mohla opřít. Byla tu velmi tuhá doba normalizace....
Vzpomínám si, že vedle NO ONE TO DEPEND ON hráli ještě IT´S ALL OVER NOW od Rolling Stones a něco od Johna Mayalla (?) a pak hráli asi patnáctiminutové boogie, ve kterém se hojně improvizovalo a Vláďa tam zpíval napůl s Jiřím Kozlem "Mužíkem"..... "jen to mi nejde do hlavy, proč má dlouhé pohlaví, yeah, yeah, yeah blues.
A prase léta vzduchem, asi má něco s uchem, yeah yeah yeah blues..... já jsem taky príma kluk, Jirka Kozel samouk, yeah yeah yaeh, blues".....
Vím, že jsme se tomu hodně smáli a po osmatřiceti letech si to stále pamatuji. Ach to mládí nevybouřené.....

31.03.2010 luk63 | #

I když trojka Santany zůstala ve své době trochu ve stínu hodně dobré a úspěšné předchozí desky Abraxas, mám ji trošinku radši. Možná tu nenajdeme takové hity jako Samba Pa Ti, ale zase se tu světu představil teprve sedmnáctiletý santanův objev - kytarista Neal Schon (později založil sk. Journey). Po hudební stránce jde o pokračování úspěšného modelu z debutu a dvojky, který zde vygradoval do excelentí polohy. Napomohla tomu nejen již zmíněná druhá kytara Neala Schona, ale i pestřejší aranže s žestěma. Především pověstnou dechovou sekcí Tower Of Power obohacená Everybody's Everything je uchvacující, ale i ostatní písně jsou skvělé. Najdeme zde jak výřivé rytmické skladby, tak teskné pomalejší kousky, vše opět uvaříno z rocku a latinské rytmiky s bluesovými a jazzovými ingrediencemi a silně okořeněno nádhernými kytarovými sóly, chytlavými riffy a bublajícími varhanami. Pro mě je Santana III vyvrcholením prvního a po té už nikdy překonaného období těchto hudebních novátorů.
reagovat