Emerson, Lake & Palmer - Trilogy (1972)

Možno sa budem opakovať, ale stále platí: „Historia magistra vitae“, v preklade „História je učiteľkou života“. Takto to kedysi (skrátene) povedal Cicero (aj moja učiteľka dejepisu).

Tento bombastický úvod má znamenať len jedno: Chcem pripomenúť album, ktorý vyšiel v roku 1972 (to je tá história). Prvýkrát som ho počul ako adolescent, napriek tomu zanechalo vo mne hlboký dojem, ktorý časom sa pretavil do trvalej hodnoty najvyššej kvality. Iní prisahajú na „Kartinky“, alebo Tarkus. Ja zase na Trilogy, dokonca až do takej miery, že odmietam počúvať alternatívny album od Jakko M. Jakszyk. (V zbierke mám remix z roku 2016, ktorý má spomínaný alternatívny album).

Hudba na Trilogy je jedinečnou zmesou melódií, technicky absolútne dokonale prezentovaných triom Keith, Greg, Carl. Nie sú nováčikovia. Emerson známy z The Nice pôsobil v podobnom triu s obsadením Lee Jackson – basová gitara a Brian Davison – bicie. Poslední dvaja si zahrali opäť v inom triu nazývanom Refugee, kde klávesy obsluhoval Patrick Moraz. Náročky uvádzam tieto tri zoskupenia hrajúce v trojčlennom obsadení. Cieľom je porovnať, ajťák by použil slovo analyzovať. Núka sa tu odpoveď, že keď hrajú v obmedzenom obsadení (trio), tak je to tá istá hudbu. Opak je pravdou !

Koniec šesťdesiatych a začiatok sedemdesiatych rokov často prinášal hudbu a efekty tak, aby šokovala a ohurovala. Podľa mňa práve prvé tri LP od El&P platne patria do tejto kategórie. Štvrtá Trilogy sa mi z toho dôvodu javí ako iná, kde virtuozita je v symbióze s kompozičným majstrovstvom. Prvá strana LP začína “tlkotom” srdca, neskôr sa zistilo, že ide o basovku Grega Lake. The Endless Enigma part 1. je dokonalá vo výraze, zmenách rytmu a nádhernou melódiou. Nasleduje Fugue a v nej excelentný Emerson. The Endless Enigma part 2. ukončí tú “ostrejšiu” časť a nádherná From the Beginning ukáže lyrickú až skoro popovú tvár ELP, presnejšie autora Grega Lake. The Sheriff začína efektným krátkym vstupom bicích s prechodom do ležérnej melódie a končí v štýle honky tonk piano. Vyšinutá Hoedown ukončí v prípade vinylu prvú stranu. To je preto, aby poslucháča pripravila na titulnú Trilogy, ktorá má v sebe esenciu toho najlepšieho z najlepších. V podobnom duchu sa nesie Living Sin. Nasleduje záver s názvom Bolero. Áno, je to analógia so skladbou od Maurice Ravela. Pre mňa je kladom, že je tu málo inšpirácií z tzv. vážnej hudby, aj keď spomínané Hoedown je od Aarona Coplanda.

Kto sa dočítal až k tomuto miestu, tak tomu prezradím, že na Trilogy poznám takmer každú notu. (nie som hudobník, ide o prirovnanie). Netuším počet počúvaní za tých niekoľko desiatok rokov. Emerson, Lake and Palmer na Trilogy ukázali to najlepšie a najkvalitnejšie z ich tvorby. Spomína to aj Greg Lake, že ide o ich najvydarenejší album. A ja s ním súhlasím.

reagovat

Martin H @ 06.08.2020 06:50:01
Zdravím tě, sivý a fúzatý. Tvá recenze mě potěšila a navnadila tak, že jsem si hned musel album Trilogy poslechnout. I když patřím k těm, kteří dávají přednost Obrázkům z výstavy, tak i tohle je velmi povedená záležitost. Dík za připomínku skvělé skupiny.

Když jsem kdysi dávno - a že je to už nějakých let nazpátek - poprvé uslyšela skladbu From the Beginning, okamžitě jsem běžela zeptat se, kdo tuhle písničku hraje. Jména protagonistů jsem si samozřejmě nezapamatovala, ale zkratku tvořící začáteční písmena jejich jmen ano. Za pár dnů jsem se začala prohrabovat naší sbírkou a hledala cédéčko, na kterém byla tahle moc pěkná balada. V jedné řadě za sebou jsem našla několik desek ELP a s českým překladem té skladby na rtech nakonec i album Trilogy. Vsunula ho do přehrávače, zmáčkla play a přeskočila na píseň číslo čtyři.

Už podruhé s ústy dokořán jsem žasla nad tím, jak překrásnou písničku tato trojice dokázala složit. Cit a něha, které jsou do její atmosféry a Lakeova zpěvu naočkované, se jen tak neslyší. Tohle je parádní kompozice, ne nějaká obyčejná pomalá písnička určena k rozvlnění se na parketu. Píseň skončila a já čekala co uslyším dál. Hned jsem přeskočila zpátky na začátek, a jelikož jsem tvorbu kapely vůbec neznala, byla jsem fakt zvědavá, o co půjde.

Ten první poslech byl trochu děsivý. Rozhodně ale překvapivý a čím víc jsem poslouchala, aniž bych byla výrazně nadšena, něco mě táhlo k tomu nepřestat a snažit se tento oříšek rozlousknout. Bylo tam hodně klasiky - když hrála druhá Fugue, připadala jsem si jako na chopinovském koncertu, jenže ostré údery Palmerova stroje mě rychle vrátily zpátky do reality. Poslouchám rock, ne vážnou hudbu. Každopádně se mi ten začátek zaryl do paměti a líbí se mi dodnes - stejně jako Emersonovo předvádění se ve skladbě Sheriff, které má k nějaké pěkné muzikálnosti dost daleko.

Titulní Trilogy začíná opravdu zajímavě. Tajemný úvod vystřídá lyrický klavírní přehoz a moc pěkný Lakeův text. Keith hraje na klavír oduševněle, když pak přeskočí na hammondy a využívá další klávesovou hradbu, obyčejný posluchač si rychle zacpává uši. Právě v této pasáži kdosi cizí vstoupil do místnosti a pronesl "to je hrozná muzika". Podle mě je tahle skladba instrumentálním vrcholem celé desky. Kdyby přišel o tři skladby dřív, bude mluvit určitě jinak.

Postupně jsem vyzkoušela také další alba ELP, ale From the Beginning byla už navždy ta první skladba, kterou jsem od nich poznala. Asi to není ta správná věc, podle které se dá jejich tvorba posuzovat, ale...
reagovat

bullb @ 09.07.2018 13:48:38
Marsyas - Studená koupel, toť česká verzia skladby, ktorá očarila terku.
IMHO: Trilogy - najlepšia vec od ELP. Dozreli ako víno, je tam všetko tak, ako má byť.
terka: ďakujem sa pekné čítanie, len ten Chopin mi tam nesedí, on je akosi mäkší...
Keith je virtuóz, ale má tvrdý úder (česky=úhoz). To nie je z mojej hlavy, mám doma expertku ...

pinkman @ 09.07.2018 16:12:13
Máš pravdu Terka, posuzovat tvorbu ELP podle Begining není nejvhodnější. Oni dávali na každé album podobnou křehkou perlu, ale jinak si mastili ten svůj klasik rock. Některé pasáže jsou pořádně démonické a melodikům těžce nepřístupné.
Neodvážil bych se však tvrdit, že je Trilogy lepší než třeba Tarkus. Pro někoho může být oblíbenější,..

Pegas @ 09.07.2018 17:30:04
Podle From The Beginning se jejich tvorba posuzovat nedá, ale zase je fakt, že trojice Lucky Man, Still...You Turn Me On a From Beginning jsou exkluzivní balady, které nelze opomíjet. Právě ty stduiové verze mám opravdu rád, živé už se mi tak nelíbí. Jinak From The Beginning a Hoedown jsou zařazovány na mnohé kompilace ELP a byly tím prvním, co jsem z desky znal dřív, než jsem ji slyšel celou. A to až po Tarkus a BSS, takže poprvé bylo trochu zklamání. Za vrchol tvorby ji nepovažuji, připadá mi trochu nesourodá. Ale od debutu po BSS hodnotím všechna jejich alba hodně vysoko. Při poslechu si vždycky všimnu jakési zvukové nevyváženosti, jako kdyby bylo poznat, kdy se při mixu spojovali různě nahrané části. Je to drobnost a neruší to, ale je to tam.

PaloM @ 10.07.2018 11:08:37
Ráno som si CD v rýchlosti prebehol na občerstvenie pamäti a je to stále parádny kúsok. Tak fúga je jasne baroková forma skladby, ale začiatok má mäkký nábeh s komornou atmosférou, tak dalo by sa s Terkou súhlasiť.
Nechal som si CD pri prehrávači a po návrate domov si to pustím celé. Vďaka za pripomienku.
Ešte k diskografii - mám celú od debutu po Works 1 vrátane - jednotlivé CD. Plus audioknižku 5CD a viacero DVD. Hudba, moja láska...

bullb @ 10.07.2018 17:25:34
Práve teraz Trilogy mi hraje. Približný preklad zo sleevenote by Chris Welch. Lake a Palmer hodnotili Trilogy ako jedno z naj. Lake dokonca akoby potvrdil moju kvázi teóriu, že skupina až po určitom čase akoby sa dostala do dokonalosti.
Pozn. Ide o CD remastrované z 2016 a venované úmrtiu Emersona. Howgh. Končí Bolero...

PaloM @ 11.07.2018 06:45:23
Ja mám toto, vtedy bežne dostupné vydanie r.2004 >> odkaz

Jarda P @ 11.07.2018 13:38:25
Já jsem si nechal 1st press, jehož zvuk se mi zdá měkčí než pozdější remaster .

horyna @ 12.07.2018 05:49:54
Balady od ELP jsou všechny dokonalé a strašně procítěně zahrané. Nejraději mám desku BSS se skladbami jedna a tři.

PaloM @ 12.07.2018 06:19:50
No, ja som "1st press" ELP nikdy nemal, ani na LP, tak som vďačný aj za nové vydanie :-)

northman @ 12.07.2018 07:30:11
Od EL&P mám tuhle desku spolu s Tarkusem asi nejradši. Greg Lake si balady vyzkoušel už u King Crimson Cadence & Cascade, I Talk To The Wind a především Epitaph jsou toho důkazem. První tři studiovky mám na nových vinylech a Brain Salad Surgery a Welcome Back My Friends To The Show That Never End Ladies & Gentleman mám 1st press Japan s kompletními přílohami. Pěkně napsané, těší mě že tahle hudba oslovuje mladá děvčata.

bullb @ 12.07.2018 07:39:31
Ja to už nechcem rozmazávať, ale za komunistov bol zážitok sa čo len dostať k "západniarskej" platni. V čase vydania som mal v rukách Trilogy. (rozochvene a opatrne a nežne položil na tanier gramofónu a !!! zapol nahrávanie magnetofónu). LP som potom vrátil :-(
Odvtedy je pre mňa veľký obrad počúvať hudbu.

Musím říci, že ač jsem velkým příznivcem prog- či artrockové hudby, tvorba Emerson Lake & Palmer mě nikdy neoslovila tak dramaticky jako jejich souputníci Pink Floyd, Genesis, Yes, King Crimson, ale koneckonců i spousta dalších kapel mimo tento žánr. Jejich instrumentální nadání se někdy až příliš zhlédlo samo v sobě na úkor přijatelnosti sděleného pro posluchače. Ale to je samozřejmě jen můj názor a můj "problém". Stále se mi potvrzuje, že na příjem ELP musím mít náladu.

The Endless Enigma part one startuje až nenápadnou souhrou tónů, postupně se přidávají klavírní běhy a Palmerovy nadzemské eskapády na bicí. Tohle je pro mě typický příklad hudby ELP - klavírní běh tady vyroste opravdu v krásný melodický motiv, kde se rozbíhají všechny nástroje. To, na co vždy v přívalu Emersonových exhibicí vždy čekám jako na spásu, je nádherný Lakeův hlas - tady si vybral opravdu krásnou daň, umí krásně přebíhat z jemných do rázných poloh, jsou zde krásná intimní zákoutí. Fugue je krátká Emersonova klavírní skladba, je ale tentokrát vřele, hravě vystavěna a hlavně neomračuje sáhodlouhou plochou - právě naopak. The Endless Enigma part two je dramatickým navázáním na první skladbu a má naléhavý, místy až fanfárový charakter, samozřejmě znovu cituje melodický základ z úvodu alba s Lakeovou pěveckou linkou. From the Beginning, to je zkrátka typ skladby, kterou musím u ELP ocenit maximem, i na tyto polohy u nich vždy čekám - nikdy jsem se netajil tím, že mě Lakeovy věci zkrátka braly více. Proč? Neomračují maximalismem provedení, jsou jako tahle krásná věc - hravé, zahloubané do sebe, akustika je nádherně procítěna, nic a nikdo se nedere dopředu, snová, snad až psychedelická nálada. The Sheriff zahajuje rázná bicí exhibice, přidávají se klasicky navrstvené klávesové stěny a civilní, uvolněný Lake. Klasický typ jejich skladby, která mě ale nijak a ničím neohromuje a neposazuje na zadní část těla. Hoedown je vlastně stejný případ - přehlídka všech možných běhů a klávesových sirénových zvuků - pojetí z Coplandova rodea je zajímavé, ale platí to, co u předchozí skladby. Trilogy je už jiná kategorie, Lake tu má větší prostor a i když je postavená na klávesách, má křehký a procítěný charakter, kapela se mazlí s každým tónem. Poté přichází klasický nástup Emersonových osudově sekaných a vrstvených klávesových stěn. Je to sice zase jeho přehlídka, ale ústřední melodický motiv se mi zamlouvá, snad jen po polovině se mistr za klávesami odvazuje zase až moc. Ale jinak zásadní a příjemná věc, vlastně tématický základ desky. Living Sin je zajímavě pojatá skladba, opět s dominantními klávesami, změny temp a nálady jsou tu nepředvídatelné, musíte být neustále ve střehu. Vstupuje sem poměrně syrovým projevem i Lake. Celá skladba má poměrně pochmurný a drsný charakter, což mi vadí méně než to, že mě opět pro své pojetí nijak neohromila. To závěrečná Abbadon´s Bolero je krásná alternativa Ravela a pokud by měli ELP více takto pojatých věcí, asi bych se stal jejich velkým obdivovatelem. Krásně gradované bolero. Je to opět plně v Emersonově režii, ale na závěr musím smeknout klobouček, tohle totiž není přehnaná instrumentální smršť, kterou není moje sluchové a myšlenkové ústrojí schopno pojmout. Velmi hezký závěr alba.

Jen debutové album, vynikající, bych ohodnotil u ELP pěti body. Toto album osobně vnímám jako druhé nejlepší, i zde jsou místa, která jsou pro mě hlušší, a rozmýšlím se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, vlastně souhlasím s pohledem třeba hejkala. Ale když vezmu skladby, které mě oslovily a ty, které méně, je spravedlivé dát tři. Tarkus a Pictures... bych ohodnotil třemi, i když se mi líbí o něco méně než Trilogy, problém mám s Brain..., kde je ten chlad u mě absolutní a které bych za výkony dal klidně maximum, ale mou duši to bohužel oslovilo tak na dvě. Karn Evil je pro mě prostě i po tolika posleších jen stěží poslouchatelná...
reagovat

Snake @ 07.01.2016 10:07:56
Já Trilogy napálil pětku, tož se mi ty tři zdají nějak málo :) Ty Lakeovy skladby na prvních albech se mi líbí také, ale potom, na Works, Vol.1 (kromě C´est la vie) a Love Beach už to nezachrání ani on. Naopak, tam se mi nejvíc líbí skladby, na kterých spolupracovala celá kapela. Byť to jsou většinou nějaké adaptace. EasyRockere, jak bys hodnotil výše uvedená alba ? (Works, vol.1 a Love Beach ?)

EasyRocker @ 07.01.2016 11:21:05
Snake: přiznám se, že nijak - ještě jsem se k nim nedostal :-) Mám doma pětici od debutu do Brain..., ke zbytku se musím prokousat :-)

Snake @ 07.01.2016 11:30:56
Raději to ani nedělej, možná bys musel jít v některých případech s hodnocením do mínusu...

catcher @ 07.01.2016 11:40:34
Všech pět až po Brain Salad zaslouží absolutorium, a to i "živák" podle Modesta Petroviče. Jako extra kousek bych viděl jedničku, v roce vydání to bylo v oblasti artrocku zjevení, absolutní pecka.
Ale jako vrchol mi vychází tahle. Je tam stále ještě ten pel stylové novoty, Lake pořád v pruhovaném triku z Poseidonu, Keith ještě nerozbalil své Honky-Tonk... a hlavně, pro mě osobně tady je naprostý vrchol v "souskladbí" 1.-3., kde kromě jiného Gregovy vokální partie jsou spíše hudebním nástrojem, než zpěvem...
Na inspiraci v titulní skladbě postavil Jurgen Fritz celé album (Spartacus), závěrečná Abbadon's Bolero je i dnes neuvěřitelná pro hledače z nových generací...
Kdybych si měl vystačit jen s počtem prstů na rukou pro všechno, co jsem dosud slyšel, tohle album se mi tam vejde.

bullb @ 07.01.2016 16:56:03
Tak ako tu už bolo komentované, aj u mňa jednoznačne 5 (ak by sa dalo aj 10 hviezdičiek). Najlepšia vec od ELP.

alienshore @ 07.01.2016 19:17:22
viac menej súhlas s recenzentom, je to pre mňa nezáživná nahrávka, jediné čo beriem je From The Beginning, album som nemal rád pred mnohými rokmi a nemám ho rád ani teraz, ten kto sa snaží hrať za každú cenu riskuje že poslucháčovi postupne odumrú mozgové bunky ...

Jarda P @ 07.01.2016 21:40:57
Proti většine neoprogových "kapacit" posledních let jsou Trilogy pastvou pro uši. Chápu, že pro posluchače odkojené jistým "progresivním" webem se může jevit nezáživným. Pro mě je jednou ze zásadních desek 70.let (ostatně jako všech prvních 5 desek ELP).

alienshore @ 07.01.2016 21:45:53
len pre tvoju informovanosť pán JardaP, mňa neodchoval žiaden "progresívny" web, mňa odchoval môj vlastný otec a na muziku si vytváram svoj vlastný názor už niekoľko xy rokov, takže si nechaj svoje pseudo-kecy pre niekoho koho to zaujíma, ja poviem názor na album vtedy kedy to ja uznám za vhodné ...

Jarda P @ 08.01.2016 05:58:47
Já zase nemám potřebu reagovat na recenze desek, které se mi nelíbí nebo mi nic neříkají. Nikoho nejmenuju, to ale bylo doménou lidí, kteří už tady naštěstí nejsou a uchýlili se na nejmenovaný progresivní web. Názor si samozřejmě piš na co chceš, to ti nikdo nebere.

EasyRocker @ 08.01.2016 06:05:53
Hudba vás zkrátka zasáhne na duši, nebo ne. Bez ohledu na matematiku, statistiku, bez ohledu na počty tónů a úhozů, bez ohledu na to, kolik toho kapela umí. Drtivá většina progresu 60. a 70. let mě vzala, ale ELP prostě ne zcela a ne úplně. Úplně stejný případ jsou u mě mimochodem zbožňovaní Beatles... i u takových Uriah Heep bych se před rokem přidal spíše ke zdendovi, než k dalším :-) Ale u milionu jiných věcí zase ne. Zkrátka jak tu kdysi psal Filozof, vkusu neporučíš :-)

Stanley63 @ 09.01.2016 09:43:07
Dovolím si citovat autora recenze: "Musím říci, že ač jsem velkým příznivcem prog- či artrockové hudby, tvorba Emerson Lake & Palmer mě nikdy neoslovila tak dramaticky jako jejich souputníci Pink Floyd, Genesis, Yes, King Crimson, ale koneckonců i spousta dalších kapel mimo tento žánr."
Já jsem na tom úplně stejně - některé skladby od ELP sice rád poslouchám dodnes, ale většina jejich tvorby je pro mě víceméně nesrozumitelná...

Emerson, Lake and Palmer - to je jedna z mých vůbec nejoblíbenějších kapel (hned vedle The Beatles a Rolling Stones), a časem jsem si uvědomil, proč tomu tak je - jsou prostě nejlepší :-) Nikdy předtím, než jsem je slyšel poprvé, jsem si nedovedl představit, jak úžasně může znít kapela, kde jsou pouze tři lidé. ELP bravurně ukazují, co všechno se dá zvládnout pouze s klávesami, basou, bicími a samozřejmě Lakovým nádherným vokálem. Album Trilogy řadím mezi to nejlepší, co kdy vzniklo. Nádherně vyrovnané, vyzrálé, plné skvělých nápadů, instrumentálních výkonů i pěkných melodií, takové je Trilogy.

Desku otvírají trochu nervózní zvuky, tlukot lidského srdce (kde se asi inspirovali Pink Floyd?  ), ale vejde se do nádherné skladby Endless Enigma, kde měl úžasnou šanci předvést se především Greg Lake jako zpěvák. Svým krásně čistým hlasem zpívá rozhodně ne nezajímavý text a při „please, please, please, open their eyes“ stačí jen slastně přivřít oči. Keith Emerson se rozhodně taktéž nenechává zahanbit a obklopen svými klávesovými nástroji dělá divy. Carl Palmer byl úchvatný živelný bubeník a taktéž jeho bicí mají velkou úroveň.
Prostě po všech stránkách výborný úvod, z kterého se sklouzne k typickým Emerosnovým klasicistním hrátkám s klavírem, což je příjemné proložení, než se ozve fanfára syntetizéru a opět se zopakuje část Endless Enigma, prostě nádhera a pompézní závěr jak se patří.

From the Bigenning je už klasická skladba, kde dostává kýžený prostor Greg Lake, tentokrát jako kytarista. Skladba je pěkná baladická a v další fázi se ke slovu dostává i Emerson se synthesizerem, který dosud mlčel. Skladbu tím nádherně melancholicky dokreslí, což celkem evokuje Šťastlivce, nicméně to funguje perfektně.

Teď se ovšem vracíme zpátky na zem - je tu skladba The Sheriff. Je jednoduchá, ale mám ji velice rád. A právě to se mi líbí - Emerson, Lake i Palmer jsou úžasní ve sférách opravdové progresivní hudby, náročných harmonií i neuvěřitelných improvizací - to ovšem neznamená, že by si nezahráli i nějakou tu jednoduchou písničku, v tomto případě s westernovými inspiracemi. Ukázali to už na druhé straně alba Tarkus. Závěr patří šílenému Emersonovi za klimprem, atmosféra jak ze saloonu.

Hoedown pokračuje ve westernové atmosféře - jedná se o skladbu skladatele Aarona Coplanda z jeho baletu Rodeo. Kapela dělá divy, zejména pak samozřejmě Emerson, který dovádí s hammondkami i moog synthesizerem, že tomu až uši nechtějí věřit.

A je tu titulní Trilogy s poklidnými tóny a čirým Lakovým hlasem „vypravěče“. Emerson se vrací zpět ke klavíru, následně se ale skladba rozjede dál; klávesista po všech jeho typických klavírních bězích, za kterými ještě zaslechneme Lakovo goodbay, rozbíhá skladbu se synthesizery a parádní rytmikou Lake-Palmer. Je zde cítit skoro až free-jazz. Pak se ale téma po několika úderech zase mění a jaksi „zveselí“ a k mikrofonu se vrací Greg Lake. Po všech stránkách výborná skladba, kde se naplno rozvíjí hráčský potenciál zejména Keitha Emersona.

V Living Sin se Emerson vrací zpět k Hammondkám a je to příjemné. Skladba je jaksi tajemnější a Lakův vokál zní velmi sugestivně a přesvědčivě, vokálně měl v sobě obrovský potenciál v mnoha polohách.

Abbadon’s Bolero je ve znamení neustále zesilujícího a rozvíjejícího se motivu, což funguje báječně, neboť to vyvolává dojem vygradování celé desky.

Album považuji za úžasné a velmi rád ho poslouchám, připadá mi krásně sevřené a vyvážené, což umocňuje i výtvarně dobře vymyšlený obal - včetně jeho zadní strany.

O tom, že udělím pět hvězdiček, asi netřeba diskutovat.

reagovat

zdenek2512 @ 28.06.2013 12:05:01
Ahoj Michale, napsal jsi to moc hezky. Já mám tuhle desku od EL&P nejradši. Kdysi dávno tohle album a Pictures At An Exhibition byly první desky co jsem si od nich nahrál.Podle mě sice Lake nejlíp zazpíval na prvních dvou deskách King Crimson, ale tady zpívá taky parádně. Ona to byla vlastně jedna z prvních supergroup. Emerson dokonce s Nice hrál v Praze. Proslavil se hrou na klavesy pomocí nožů přibodl si klávesy, aby mu držely tón a hrál mezi nimi. Nože pak hodil na reprobedny psali PME že se spolehlivě zabodly, ale asi to nebylo pravda :-)

tykeww @ 28.06.2013 12:22:05
Moc děkuji. Emerson dělal s klávesami někdy dosti strašlivé kousky, s těmi noži bych ho asi zabil :-) Dobře je to vidět třeba v tomhle videu k písni Knife-Edge, i když ho asi budeš znát. >> odkaz

Od King Crimson znám jenom On the Court of the Crimson King, to je paráda. Plánuju už delší dobu, že se na ně podívám podrobněji.

zdenek2512 @ 28.06.2013 12:58:37
Michale ten klip je skvělý. Písničku znám ta je z jedničky. Já je mám všechny po Love Beach na CD a Trilogy a Brain Salad Surgery ještě na vinylu. King Crimson to je moje srdeční záležitost. Jestli neznáš tak si poslechni Red, Lark´s Tongues In Aspic a mně se líbí hodně, ale někomu ne Islands. Na těch prvních dvou zpívá John Wetton a na Islands Boz Burrel, ten hrál potom s Bad Company. :-)

tykeww @ 28.06.2013 13:19:59
Děkuji za doporučení, určitě si něco z toho v dohledné době poslechnu. Přiznám se, že Love Beach jsem v životě neslyšel, stejně jako Works.

zdenek2512 @ 28.06.2013 13:37:26
Michale, kdybys cokoliv z toho o čem se bavíme chtěl není problém pošli mi odkaz na mail zdenek.nemec@seznam.cz a já Ti to dám do úschovny. Mám svou celou sbírku v mp3 na PC. :-)To Love Beach už za moc nestojí a na Worksech je nejlepší Lakeova Cest La Vie. Nejlepší je asi těch prvních pět a ten koncert je parádní. Moc živáky nekupuju, ale tenhle mám.

tykeww @ 28.06.2013 13:39:30
Dobře, to bys byl moc hodný, hudba je dneska drahá :-)

Petr Gratias @ 30.06.2013 08:39:30
Moc hezky napsaná recenze.
Plně se s ní ztotožňuji. Emerson Lake And Palmer patří rovněž mezi moje favority a vzpomínám si na okamžiky, kdy jsem se s jejich hudbou poprvé seznámil a jak jsem zůstal jako u vytržení nad tím, čeho už v raných počátcích byli schopni!
Pravda - po výtečném albu Brain Salad Surgery se jejich tvorba začala utápět v nadměrné gigantománii a projekty poté mi připadají hodně nesourodé a roztříštěné. Nejsou to špatná alba, ale myslíám, že se s nich vytratil onen genius loci.
Jejich virtuozní mistrovství bylo stále na nejvyšší možné úrovni, ale začala vysychat invence a to bylo nezastavitelné.
Souhlasím se Zdeňkem - skladba C´est la vie je vynikající balada, kterou miluji natolik, že jsem se ji naučil hrát na svou dvanáctistrunnou kytaru.
Jsem rád, žes ELP připomněl svou recenzí!

tykeww @ 30.06.2013 09:23:17
Petře, moc děkuji, pochvala od vás pro mě moc znamená :-) C'est La Vie je opravdu velmi hezká skladba, i když na kytaru ji neumím. Na svou šestistrunku si zabrnkám tak maximálně Lucky Man a hlavní téma z Hoedown.

Mohyla @ 05.09.2014 16:21:29
Mišo, pekná recenzia na peknú dosku!

Snake @ 29.10.2015 09:18:52
Pěkné pětihvězdičkové recenze tady mají Michal, Petrové Gratias a Schön a tak nebudu jezdit do Tuly se samovarem a rovnou se přidám. Prvních pět alb Emerson Lake & Palmer je vzácně vyrovnaných, hranice mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami je tu pro mě téměř nehmatatelná, ale u Trilogy se přikláním k maximu. Je to skvělá deska, kterou jsem si před chvílí vychutnal s opravdovým potěšením...

b.wolf @ 08.01.2016 19:48:49
Mně to trvalo trochu déle, než jsem se k ELP dostal, ale dodnes nelituju. Prvních pět desek, zejména ve skvostném obalu oděná Brain salad surgery, to je prostě paráda. Recenze tohoto alba je přesná, sám to vidím stejně. Naprosto jasných 5*, protože nedat tomuto uskupení absolutorium, tak už nevím komu.

TRILOGY.

Po vydaní Pictures at an Exhibtion, ktoré zostali aj naďalej súčasťou ich koncertov (kvôli bohatšiemu repertoáru museli byť skrátené len na jednu verziu Promenade, medley o Babe Yage a The Great Gates of Kiev - viz. koncert v Tokiu 1972) sa Emerson Lake and Palmer pustili do ďalšieho štúdiového albumu, v poradí už tretieho. Album nesie príznačný názov Trilogy a v kvalite nezaostáva za ostatnými platňami.

Album otvára The Endless Enigma, pt.1 - zo začiatku tajomné privítanie minimoogu, všelijaké perkusie a šialenstvo klavíru, prelínanie hammondov s írskými gajdami - a v tom svižne nastúpi celá kapela a prichádza ozajstný začiatok celého albumu - tu zrazu vystrieda ťažký Emersonovský riff mierne baladická pasáž Grega Lakea. Voľne prejdú do naliehavej pasáže "Please, please open your eyes!/I still don´t know who I am." Úvod sa vydaril, nesie všetky doterajšieho soundu kapely. Znovu šialenstvo a už je tu jemná Emersonova vsuvka Fugue. Nechávam sa unášať na vlnách jemných klávesových tónov, keď sa napokon znovu pridáva kapela a slávnostné prejdú do opakovania ústrednej témy v pokračovaní The Endless Enigma, pt.2. Krásny temný záver, až mi behá mráz po chrbte. Prichádza neskutočná Lakeova baladická From the Beginning, ktorá ma ešte viac ohromila než Lucky Man z prvotiny. Vynikajúce aranžmá s perkusiami a jemnou basou, jemné sóličko - a celú pieseň už len umocní Emersonov koniec zahratý na syntetizátore. The Sheriff je asi jediné slabé miesto celej platne - môj postoj k týmto úletom asi poznáte - a preto je iba takým odľahčením vcelku vážneho albumu. Zábavný je najmä úvod, kde Palmer nechtiac tresne o rám jedného z bubnov a zahreší si do fekálií, hehe. Prichádza mierne hitová prerábka Copelandovej Hoedown z baletu Rodeo. Na koncertoch znie veľmi sviežo, tu však mám pocit, ako keby kapela šľape presne podľa metronómu, a to uberá piesni na celkovej živosti. Inak je skvelá a celkovému aranžmánu nemám čo vytknúť.

Druhú stranu otvára asi vrchol celého vrcholového albumu, titulná pieseň Trilogy. Prenádherný čistý spev Grega Lakea, ktorý už toľkokrát zahviezdil napríklad v debutovej Take a Pebble, The Sage alebo From the Beginning, sa teraz predvádza ako opora Emersona keď kopíruje klavírnu linku. Greg sa s nami nachvíľu rozlúči ozvenou "Goodbye, goodbye", a Keith pokračuje sám. Prerastie do 5/8 klavírneho riffu a tu už exploduje celý nákladiak progresivného rocku v nesmierne neskutočne bombastickej šialenej pasáži plnej syňtákov, perkusií a hudobných doplnkov. A toto milujem na Emerson Lake and Palmer najviac. Strhujúce prekvapenia, ktoré ma položia úplne na zadok. Mierne poľavia, presúvajú sa do mierne funky rytmu a nechávajú priestor pre návrat Grega Lakea. No a keď zaznejú posledné tóny, som úplne v extáze a...a skladbu si púšťam ešte raz, hehe. Kapela nepoľaví ani v nasledujúcej Living Sin. Tá je už však o niečom inom, tvári sa dosť dravo a to sa mi páči. Lake tu inak predvádza neskutočný baritón. No a záver albumu? Prichádza akási obmena Ravelovho Bolera, možno nejaké jeho pokračovanie vo forme Abaddon´s Bolero. Začína typickým "bolerovským" trilíkaním, jemné údery na rytmičák a minimoog prerastú do nespútaného zverstva forte fortissimo a nastáva kompletná deštrukcia, hehe. Typický záver, ani tentokrát nesklamal. Svojou monumentálnosťou sa ponáša aj ponad The Great Gates of Kiev.

Keby Emerson Lake and Palmer skončili práve týmto albumom, skončili by v tom najlepšom. Lenže nie...oni si mädlili ruky a chystali to najlepšie, čo kedy spravili. Epos a monumentálny pilier, ktorým by sa dalo zhrnúť celé dianie klasického, art, progresívneho alebo akéhochcete rocku na svete. Ale o tom potom. Teraz je to znovu a jednoznačne za

5
reagovat

zdenek2512 @ 05.02.2013 08:47:18
Pěkně napsané vyjadřuje přesně moje pocity při poslechu tohoto alba. Trilogy byla jedna z prvních desek co jsem si od EL&P nahrál. Toužil jsem po jejich deskách, protože na fotkách co jsem si koupil v Brně na autobusovém nádraží při příležitosti návštěvy strojírenského veletrhu byli tak zarostlí jako jsem si přál být já. Úvodní skladba, From The Beginning, Hoedown, Abaddon´s Bolero jsou vrcholy tohoto alba. Těch pět hvězd je na místě.

Čtvrté řadové album Emerson Lake And Palmer znám už od doby, kdy vyšlo. Disc-jockey, který dělal rockotéky tohle album dostal z Anglie a říkal, že se z toho nedá nic hrát k tanci. Tenhle důvod ale nepřekážel mě, aby o něj projevil zájem. Za 350 Kčs bylo album moje a doslova jsem jím byl uhranut - a vlastně jsem dodnes....

THE ENDLESS ENIGMA (Part One) - jakoby někde z astrálního prostoru přicházely tajemné zvuky, které rázem rozčeří prudké klavírní běhy a perkusivní zvuky bicích nástrojů a pak už se zvolna rozbíhá celé téma za výrazné podpory hammondek. Přesně tepající bicí nástroje a razantní baskytara a rozostřený patetický sound varhanoevírá zpívaný projev Grega Lakea - majestátní, krásný, čistý....
Střídání dynamických odstínů naznačuje postupy vážné hudby, včetně rytmických akcentů a velebná vokál jako z chrámového kůru je střídán ostrým¨, ale čistým zpěvem. Vznešená krása a klenuté melodie - to byl počátek sedmdesátých let, v němž se prolínal classical-rock s artrockem, stojí jako protipól útočnému a tvrdému hardrocku...

FUGUE - Že má Emerson klasické hudební vzdělání cítíme už od prvních alb, tady tomu není jinak. Klavírní téma si pohrává s nádhernými detaily artificiálního typu. Jenom hudebnímu teoretikovi přijde na mysl, odkud čerpá Emerson inspiraci, náročnějšímu rockerovi to až tak nevadí...

THE ENDLESS ENIGMA (Part Two) -Do hry opět vstupuje přesně seřízená rytmická jednotka. Palmer používá i tubular bells a slyšíme i Moog synthesizer a úvodní téma se znocu vrací do tématu s promponovaným základ a patetickým závěrem v mohutném finále...

FROM THE BEGINNING - přichází balzám na duši. Lakeova nádherně vystavěná balada. Výtečná akustická kytara, krásně melancholický projev a jemné odstíny jeho pečlivě vystavěných kyarových ornamentů. Do hry vstupuje jen tlumená baskytara a percussion. Do mezihry nahrál Lake klouuzavé nostalgické sólo na elektrickou kytaru, které prokresluje nádhenrý sound a pak je zde i Emerson se sólem na synthesizer. Skladbu o necelých deset let později nahráli pražští folkrockoví Marsays ( a vůbec ne špatně) jako Studená koupel a Michnová synthesizerové sólo odzpívala vokálem....Velmi příjemná a krásně vystavěná balada, jedna z nejlepších, kterou jsem kdy slyšel....

THE SHERIFF - a už je zde další kolektivní počin. Dominující hammondky doprovází zajímavé baskytarové party a přesné rytmické obrazce Palmerových bicích. Lake se tentokrát obrátil tematicky k Divokému západu a v závěru slyšíme klasický výstřel a bláznivé sólo na fortepiano, přesně podle scénáře plegendárních pistolnických příběhů ze saloonů...

HOEDOWN - výrazně rychlejší a dynamicky vyprecizovaná je další skladba. Hlavní schéma ovšem pochází od amerického artificiálního skladatele Aarona Coplanda. Ten pozval trio na oběd a potom po následném poslechu ztratil úžasem hlas a navzdory svému nerockovému cítění zůstal jako u vytržení v tom dobrém slova smyslu...
Rychlé běhy na klaviaturu hammondek, dunící baskytara a přesně sekundující bicí nástroje a zase cítíme klasické proměny tématu. Muzikantsky velmi exponovaná skladba. Z pozadí do hry vstupuje bzučení synthesizeru v apportamentu a objeví se nám zde zcela nečekaně krátký motiv z countryového hitu Orange Blossom Special (Oranžový expres)(!) a pak už pořává Emerson klávesovým nástrojům démonicky hrané pasáže v divokém stylu s opětným patetickým závěrem. Strhující!

TRILOGY - klavírní téma doprovází nosný, andělsky čistý Lakeův vokál, který vstupuje do další krásné balady, lyrizujícího typu, posouvající téma k salonní zámecké hudbě. Klavírní rozehrávání tématu je opět v klasickém duchu snad podle Čajkovského, ovšem jen do okamžiku, než do hry vstoupí schematicky se opakujíácí úderný rockový riff, kde baskytara, varhany a Moog synthesizer za asistence precizních bicích odvíjí další fázi skladby, nad kterou se ještě navíc vznáší sólo na Moog synthesizer. Velmi sugestivně působí perkusivní hra na bicí nástroje a důmyslně vystavěná basová linka za emocionálního přispění Emersonova vysokého hráčského potenciálu. Jedna z nejsilnějších skladeb alba!

LIVING SIN - hammondky zahajují další skladbu za doprovody tajemně znějícího Lakeova hlasu v tajemném zabarvení s mocným výkřikem a rozpoutáním dalšího běsnění. Fantastická souhra do posledního detailu, vypilovaná do zničující dokonalosti...

ABADDON´S BOLERO - Emerson, inspirován francouzským impresionistickým skladatelem Mauricem Ravelem vytvořil vlastní bolero, ovšem za aplikace stejných postupů od pianissima do fortissima s tím klasickým pochodovým rytmem bicích nástrojů. Gradující nápětí a precizování základního tématu má v sobě neklid, těkavost a proměnlivost, čemuž napomáhá i vrstvení dalších témat do základního motivu. Famózní a na rockové scéně té doby jedinečné a nedostižné..

Album Trilogy je monumentální projekt, kde se zdařilo propojit vážnou hudbu s rockovými tématy a náročnější rockový posluchač dokázal ocenit mistrovství prezentované tímto albem, tak jako já. Absenci standardní elektrické kytary a bezbřehých sólových exhibicí zde nepostrádáme, nebo nám to příliš nevadí. I ve triu se dá dělat obsažná a podnětně tvůrčí hudba uměleckého kalibru a album Trilogy to potvrzuje.
Myslím, že nezestárlo a dávám plný počet hvězdiček!
reagovat

Album Trilogy od ELP mám radšej ako Tarkus. Je omnoho chytľavejšie a vôbec nepoľavilo zo svojej kvality. Už úvodná dvojskladba The endless enigma (prerušená miniatúrkou Fugue) ukazuje potenciál tohto fenomenálneho tria. Hlavne v prvej skladbe sa mi veľmi páči Lakeov vypätý spev v refréne. Najväčší skvost je pre mňa na albume ale From the beginning. Greg Lake jednoducho naozaj vedel napísať krásne balady, spolu s Lucky man je táto práve tou najkrajšou z môjho pohľadu. Nasledujú dve veselé oddychovky The sheriff a Hoedown (hlavne druhá je vymakaná) a po nich už kompozične najnáročnejšíe dve veci albumu - Trilogy a Abaddon´s bolero (medzi nimi ešte vokálne zaujímavá Living sin). Fakt krásne kompozície. Takže album Trilogy hodnotím ozaj vysoko či už v rámci tvorby ELP alebo celého žánru.
reagovat

PaloM @ 01.01.2010 19:10:10
Správne, spolu s jednotkou a Brain Salad Surgery ich najlepšie nahrávky.

pito63 @ 02.01.2010 19:01:49
Trilogy je prvý album, ktorý som od tejto skupiny pred niekoľkými rokmi počul. Pre mňa veľmi príjemná záležitosť.

Lothian @ 02.01.2010 19:38:01
Já ani už nevím,s čím jsem u ELP začínal. Přeci jen je to málem 40 let. Ale možná taky s Trilogy. Příjemné,ale nenadchlo. To až další věci od nich.

hejkal @ 04.01.2010 09:27:29
Myslím si, že Trilogy je poslucháčsky prístupnejší album, než iné diela ELP, takže v tomto smere jeho popularitu chápem, avšak hudobne si viacej cením iné položky ich diskografie.

Lothian @ 04.01.2010 13:44:40
To je zvláštní,mi vždycky připadalo Trilogy jako posluchačsky nejméně přístupné.

Áno, s veľkými očakávaniami som svojho času objavoval taje tejto trojice. Trilogy ich tiež zopár ponúklo.

Úvodná trojskladba Endless enigma sa mi páči, dokonca som ju chcel ako nástup na vlastnej skladbe, ibaže text nekorešponduje s tým, o čo na svadbe obvykle ide (takže vyhrala Promenáda, ale o tom pri Pictures at an exhibition). Predsa len slová o zmätku a depresívnych zákutiach existencie...:)

From the beginning je priemerná neurážajúca Lakeovina. Sheriff je zábavná westernovka, Hoedown je parádna vypaľovačka (veľmi rád som ju hrával so svojou bývalou skupinou). Trilogy a Abaddon's bolero sú trošku pridlhé, čo im trošku škodí, predsa len sa tam až toľko nedeje. Fakt mám rád tvrdo sa tváriacu Living sin.

Po troch výborných dielach prichádza na rad rutina. Muzikanti sú zdatní, ale všetko podstatné už povedali, tak by si to mali užívať, ibaže im asi v tej dobe nedošlo, že ich vážna póza sťahuje hudbu niekam mimo úprimnú výpoveď. Napriek tomu dobrý album. Nič viac.


reagovat

Moje najobľúbenejšie album tohto tria je z kategórie ?láska na prvý posluch??
Už úvodná art rocková pecka ?The Endless Enigma?, pozostávajúca z dvoch častí, šikovne vyplnená klasickou vsuvkou ?Fugue? dávajú všetkým na vedomie, že kapela, celú svoju históriu fungujúca aj bez sólovej gitary je vo veľkej forme. Následuje krásne melancholická balada ?From The Beginning?, typický príspevok Grega Lakea.
Ďalšie dva tracky (?The Sheriff", ?Hoedown?) sú ukážkou skvelých aranžérskych schopností Keitha Emersona, v druhom prípade s výpomocou Aarona Coplana. Osobitnou kapitolou je titulná kompozícia "Trilogy?, ktorá z jemnej a krehkej úvodnej časti - vokál+piáno dramaticky prejde do doslova syntetizátorovej nakladačky! Jeden z najlepších kúskov v celej histórii britského tria?
Aj ďalšia dramatická skladbička ?Living Sin? je skvelou ukážkou Emersonovej klávesovej ekvibrilistiky v kombinácii s Lakeovým, sčasti skresleným spevom . Záverečná pochodová, pekne gradovaná kompozícia ?Abaddon's Bolero? je snáď aj poctou pre klasika M. Ravela?
Celé album je ukážkou výbornej zohratosti trojice, excelentných kompozičných a aranžérskych schopností najmä Keitha Emersona, pričom Palmer aj Lake mu dokonale vcelku sekundujú.
Toto album považujem za totálnu klasiku žánru ? art rocku postavenom na dominantných klávesových nástrojoch. Na rozdiel od iných albumov si E.L.& P. na tomto LP/CD bohate vystačili s vlastnými nápadmi a invenciou, bez zásadnejšieho čerpania motívov z klasickej hudby?

reagovat