Caravan - In the Land of Grey and Pink (1971)

07.04.2018 lover-of-music | #

Skupinu Caravan jsem objevil v době, kdy jsem byl v zoufalém hudebním stavu a nemohl jsem najít tu další "správnou" kapelu pro moje uši. Opět jsem bloudil v recenzích a zjišťoval, které album by mohlo od nich být nejlepší. Došel jsem k In The Land Of Grey And Pink (a taky ještě debut z roku 1968 je velmi povedený).

Úvodní Golf Girl je prostě výborná, melodická záležitost, která mě vždycky dostane z ponuré nálady a zaplaví mě optimismem. No... zkrátka nemá chybu. Následuje krásné kouzlení s notami v podobě Winter Wine. Poté tu máme Love To Love You. Tahle skladba přímo svádí k tanci, ať chcete nebo ne. Pro mě je to zaručený hit a okamžitě jsem svolal nejhezčí holky ze třídy, ať si se mnou na tohle zatančí. Je to paradox, protože nesnáším taneční hudbu, ale tohle... tak nádherně jsem si ještě nezapařil. A opět ze skladby srší optimismus. První stranu desky zakončuje titulní skladba. Opět se jedná o melodickou, nevlezlou a zpěvnou záležitost. Moc pěkné.

No jo, ale druhá strana mě výrazně zklamala. Suita Nine Feet Underground pro mě představuje naprosto nudnou 20 minutovou jízdu odnikud nikam. Fakt se to strašně táhne a je to takový kontrast k první straně, která je famózní. Sice ke konci zazní jeden dobrý rockový riff, ale jinak....

Velká škoda. První strana fenomenální, druhá nudná. Co s tím? Je to půlka, takže 3 hvězdy? NE!!! Dám poctivé 4, protože na tu první stranu fakt nedám dopustit.
reagovat

13.12.2017 pinkman | #

Kapela Caravan byla díky své zeměpisné poloze(pochází přímo z Kentského města Canterbury ) často milně vtěsnaná do pozice vůdců z početného davu Canterbury scény. Snad jejich debut tuto příslušnost potvrzuje, ale další desky tuto fabulaci začínají vyvracet. Caravan nešlo stůj co stůj o progresivní linii (jako kupříkladu Soft Machine), rozumněj dobře - progrese na prvním místě a pak teprve to ostatní, ale měli rádi písňový koncept a subtilní melodie. Psychedelické motivy šli brzy stranou a nejpozději od tohoto alba je rozvíjen daleko košatější hudební projev. Mnohdy inklinovali až k popu, což jim mnozí fanoušci nedokáží odpustit dodnes. Přitom spíš než pop můžeme v jejich charakteru zaznamenat zvláštně dráždivé až jemně pitoreskní melodie, s nimiž vytváří svůj vlastní a nezaměnitelný hudební kolorit. Jejich ucelená a harmonicky čistá krása představená pomocí komorního projevu, dokáže svou hravostí krásně zalechtat u srdce. Caravan jsou vedle podobně smýšlejících Camel značně oživující soft-rockovou fosílií, kterým nedělá problém důstojně pohladit bystrého posluchače na duši.
Momentální TOP skladba: Nine Feet Underground
reagovat

bullb @ 13.12.2017 10:08:44
Momentálne Winter wine.
Príjemná muzička. Pripomína pokojné časy zvonových riflí, dlhých vlasov ...

steve @ 13.12.2017 11:03:19
Caravan dokážou dostat člověka do naprosté pohody. Stačí zavřít oči a po zmáčknutí play si vás podmaní jemné kouzlo skryté v jejich hudbě. U mě boduje též Winter Wine.

18.01.2017 steve | #

Caravan a tzv. Canterburská scéna byli v dobách daleko dávných synonymem jisté umělecké vyzrálosti a zárukou kvality. To už je sice pradávno, ale zbyla tu po ní spousta významých hudebních děl a tohle je svým jedinečným způsobem možnou vlajkovou lodí pro ostatní. Tolkienovské inspirace, atmosférické ztvárnění obalu, jedinečná zvukovo malebná kulisa a především velice citlivá a vláčně jemná instrumentální aranžmá, umožňují se do hudby Caravan krásně položit a nasávat její chutě.

Harmoničnost se tu vznáší, vzdouvá a přeletuje jako hejna divokých hus a archaický zvuk se podílí na otisku vracející časové prodlevy někam o dvě, tři století nazpět. Klukům jde o to, vytvořit speciální atmosféru, díky které se dá jejich hudba snadnějc identifikovat a na této placce se jim to opravdu podařilo. Expeimenty s psychedelií a jazzem naznaly pokrokových rozměrů a plně se etablují v muzice jako je tahle.

Garantuju, že takovou Golf Girl si budete broukat od prvních chvil co ji uslyšíte a zamilujete, je totiž přenosně nakažlivá. Ještě hodnotnější je pro mě její následovnice Winter Wine snoubící citlivé aranžmány a smysl vymyslet parádní melodie. S Love to Love You (And Tonight Pigs Will Fly) nemám problém a titulovce In the Land of Grey and Pink náleží čestné místo i díky stylovému klavírnímu výstupu vně. A pak je tu divotvorná cesta napříč exotickou krajinou Nine Feet Underground, kterou se nepřísluší popisovat, její poslech vám napoví a zavede do oblastí tolik vzácných, že rockové srdce rádo a často zaplesá.


reagovat

dan @ 18.01.2017 13:31:22
Caravan v zajetí Puhdys, tak to je dobrý:) zase tu budu za rejpala ale tahle německá příšera-hydra (mimochodem všechny recenze jsem si se zájmem přečetl) je jako shnilé jablko tlející pod rozkvetlou jabloní s nápisem Caravan. Anglii děkuji za tyhle kapely!!! Naopak co z Německa vzešlo, většinou stálo za prd, velebnosti.

luk63 @ 18.01.2017 14:00:33
Hudba průzračná a osvěžující jak křišťálová studánka uprostřed pohádkového lesa. Zamiloval jsem se až po uši do Caravan, když jsem je slyšel poprvé - a to když mi kamarád pustil právě LP ´In the Land of Grey and Pink´. Stejně mocně na mě působí i desky této jedinečné kapely ´For Girls Who Grow Plump in the Night´ a poněkud nedoceněná ´Blind Dog at. St. Dunstans´.

Snake @ 19.01.2017 09:17:24
Nádherné a neoposlouchatelné. Všem fanouškům Caravan a především tohoto alba bych rád představil francouzské Carpe Diem a jejich elpíčko "Cueille Le Jour" z roku 1977. Byť francouzi, i oni bývají některými fanoušky řazeni ke Canterbury a když si poslechnete úvodní, téměř 22 minutovou zvukomalebnou nádheru "Premiers Pas", pochopíte proč. Krásně hřejivý sound klávesových nástrojů, ságo a nepokojný, jazzový rytmus musí potěšit každého fanouška Caravan >> odkaz

Ryback @ 19.01.2017 09:45:17
Souhlasím se Snejkem. Carpe Diem je skvělá kapela, kterou znám už poměrně dlouho a obě alba ze seventees jsou výborná. První je trochu chladnější/temnější, okořeněné vandergraafovským jazzem, ale Snejkem zmiňované, procítěné Cueille Le Jour, to už je opravdu velká lahůdka pro fandy ranějších Caravan (ten příměr Snake vystihl dobře), Camel… pro fandy ne tak provařeného progrocku ze 70. let.

catcher @ 19.01.2017 09:55:46
Snake, dík za tip.... zrovna poslouchám En Regardant Passer Le Temps, parádní muzika. Na obou albech slyším mimo jiné inspirace i moje vrcholně oblíbené Gryphon a Oldfieldovy Hergest/Ommadawn. A ta francouzština je zde okouzující...
První album za 4, druhé jasná pětka.

john l @ 19.01.2017 10:15:26
Škoda že Caravan nedošli většího uznání a ze scény se takřka vytratili, dnes by každý neposlouchal jen Yes A Pink Floyd, ale i množství ne tolik provařené hudby.

Snake @ 19.01.2017 11:00:11
catcher : Nedávno jsem testoval několik francouzských interpretů a zaujali mě především Mona Lisa a Carpe Diem. Prvně jmenované jsem pro jejich až příliš okázalou teátrálnost vzdal, ale Carpe Diem mě čapli natolik, že jsem si ta jejich první dvě alba objednal. Ještě nedorazila, ale jsem rád, že jsem tě mohl inspirovat.

Ryback : klobouk dolů, jsem překvapenej, že našel se i "znalec". Nedávno jsem je s Jaroušem probíral v posluchárně, ale je vidět, že ne každý ty naše "plky" sleduje :)

Ryback @ 19.01.2017 11:42:52
Zdravím Snejka.
Ale jo, já to v poslouchacím vláknu s potěšením zaregistroval, jen jsem na to nereagoval :-) Sleduju tady skoro každý den skoro vše, ale někdy prostě zůstávám jen u čtení.

steve @ 07.07.2023 06:35:53
Zřejmý vrchol, ale na špici nestojí rozhodně sám 

22.08.2014 gunslinger | #

Album In the Land of Grey and Pink patrí k tomu najlepšiemu a zároveň najpočúvanejšiemu archeologickému objavu akú sami tento rok podarilo vykopať. Prekopal som už mnoho prog-rockových albumov ale tento je zaručene jeden s tých najlepších.

Celá nahrávka je plná jemnej harmónie, ktorá je skromná na hlasitosť, a ktorá mi evokuje pocit 17. či 18. storočia. Má u mňa, svojim spôsobom, regeneračné účinky. Možno to je úplne od veci ale vonia mi to klasicizmom akoby sa ich hudba chcela za každú cenu vrátiť niekoľko sto rokov späť do minulosti. A to ja môžem.

Famózne klávesy sú ako pohladenie na dušu... Akustická gitara zase hrá zaujímavé ľubozvučné tóny. Všetky nástroje tvoria veľmi originálne melódie, v doslova komornom zvuku, ktoré sú však stále art-rockovo náročné ale svojim prejavom nie tak vehementne a arogantne umelecké, aj keď záverečná suita má isté prvky, to musím uznať ale nie je to ani YES ani ELP.. Čisté potešenie s hudby, ktorú dnešný bežný konzument hudby nedokáže nikam zaradiť, u mňa pokračuje naďalej.
reagovat

Brano @ 22.08.2014 13:46:19
Tento album je skvost,o tom niet pochýb.Pilier každej hudobnej zbierky,či už CD,alebo vinyl LP.Áno ,je to ako hudba z iného sveta,z inej doby,ktorá je určite kľudnejšia a normálnejšia ako tá naša.

gunslinger @ 22.08.2014 13:55:49
Brano presne tak. Ide o poctivú hudbu a nie o nejaké rýchlo škvarené pseudoumelecké alternatívne škrípanie.

honanek @ 22.08.2014 14:55:05
Album není špatné,recenze ale dost nadnáší.
Mám pocit vyumělkovanosti,chybí šťáva a je to jaksi poněkud unylé a bez života.
Když Caravan odtáhnou trochu opodál,nebude to vadit-2.

gunslinger @ 22.08.2014 15:28:16
honanek máš pravdu, chýba tu citrónová šťáva ktorá by mi pokrivila ksicht od kyslosti. ako to robí alternatívna antihudba... Ale teraz vážne vyumělkovanost ? Myslím že každý nealternatívny poslucháč PB uzná že ide o kus úprimnej a poctivej hudby.

honanek @ 22.08.2014 16:00:16
Ano,upřímná a možná i poctivá placka asi je?
Leč já na to nehraju,pokud v tom nic neslyším,nedá se nic dělat.Kamarád Spooky se stejně snažil u Led Zeppelin jako ty a spol.u Caravan.Marně.
Jsou kapely které vypadly z mého podvědomí natrvalo-a co se stane?
Nic.

zdenek2512 @ 22.08.2014 18:22:37
Tvorba Caravan sla pocatkem sedmdesatych let mimo me. Kdyz uz neco z teto sceny, ktere se nyni rika canterbury, tak jsem poslouchal Soft Machine, Gong, National Health nebo Hatfield & The North a Henry Cow. O Caravan jsem sice vedel a tak jsem si cca pred dvaceti lety jejich prvni CD koupil mezi jinym i tuhle desku. Rozhodne je to jejich nejlepsi dilo a Caravan jsou v tomto zanru nejpristupnejsi kapelou. Ja mam radsi z tohoto zanru Gong a Soft Machine, ale tohle je taky slusne. Diky za inspiraci co si pustit.

Brano @ 22.08.2014 19:32:11
zdeněk2512,honanek: rovnako ako vám nič nehovorí Caravan,tak sú ľudia,ktorým zas nič nehovorí Zappa,Beefheart,Galas.Uvediem príklad:Keď sa mi páčia štíhle vysoké brunetky a nepáčia sa mi tučné ženy,tak prečo by som sa mal súložiť s tučnými ženami?

honanek @ 22.08.2014 19:46:02
Tak to Brano jsi trochu vedle,já mám pocit,že tomuto album plné hodnocení nepřísluší.Moc mě nebere a myslím,že je recenze nadhodnocená.Toť vše.
Zděnda2512 má svůj vlastní názor,ten nech na něm,nemotej do toho Zappu,ani ty tvé "tučné" ženy.Ty už s tím nemají chudinky,společného zhola nic.
Jo a mimochodem,ty jsi nikdy nemňoukal s panenkou,která má nějaké to kilíčko navíc? No to mi ani neříkej,taková mezera ve vzdělání-styď se !!!

zdenek2512 @ 22.08.2014 19:46:45
Brano, ja proti Caravan nic nemam, mam radsi Gong, ale to neznamena, ze si Caravan nepustim. Nechapu, ze se to Honzovi nelibi, myslim, ze to je jeho vec.

gunslinger @ 22.08.2014 19:54:44
Brano mňa teda vôbec nezaujíma či sa to nejakému honánkovi páči alebo nie... ale na modlu Zappa,Beefheart,Galas už nikdy nesiahaj :-)Lebo nakoniec sa opäť nájde nejaký magor ktorý ich nestranne zrecenzuje...

Jarda P @ 22.08.2014 20:28:13
Tak to vždy dopadne, když se se svými názory začnou prezentovat všichni 3-4 milovníci hudby z RIO vlákna.
Za pár let mi bude 60 a jsem si jist, že mě jejich hudba asi nechytne, spíše naopak se vracím ke kořenům. Caravan sem rozhodně patří.

honanek @ 22.08.2014 20:53:41
Taky mi bude za chvilku 60 a co má být?
Co s tím má společného Zappa RIO vlákno?
Co je na tom špatného,když napíšu,že je recenze nadhodnocená?
Proč motáte hrušky,silné ženy,Zappu a brambory dohromady?
Proč někdo "odborný" nenapíše,co je na tomto kusu tak vyjímečného,že zasluhuje plný počet?
Proč hned útočíte na nás,kteří jedou to své?
Vím to:nejste tolerantní,nemáte vlastní názor,člověk,kterému je v rámci poslouchání pár roků,je pro vás důležitější,než ten který to má naposloucháno za ty roky v pohodě a s přehledem.Vyhledáváte konflikty,hádky,prdíte se v tom svém podělaném hudebním obzoru a nevidíte si ani na špičku nosu.
Když se tady dlouhé roky jenom žvanilo o tom,že se slezem,zůstalo jenom u toho.Letos jsem to dal s pár přáteli dohromady a hle-šlo to.Nebylo nás moc,ale bylo to!A nezůstane jen u jednoho.
Vnímání hudby je specifická věc,nestřílejte po lidech,kteří píší,snaží se,radují a navštěvují.

gunslinger @ 22.08.2014 20:58:20
honanek kušuj !
Jarda P >> odkaz

honanek @ 22.08.2014 21:09:52
Já nevím a neznám,páč se to u nás nepoužívá,co je slovo KUŠUJ?
To se maže na chleba,nebo to má něco společného s nůší,kuší či něčem podobném?
Možná i najdu podobnou kapelu->> odkaz no není kapela,ale dovedu si někoho pod tím představit.

Jarda P @ 22.08.2014 21:13:43
Honanek: k tvému mírumilovnému pozizivnímu příspěvku není co dodat. Obrázek si každý udělá sám.

yngwie3 @ 22.08.2014 21:17:20
Ale gunslinger je "odborný" napísať, čo je na tomto kuse tak výnimočného, že zasluhuje plný počet. Jeho odbornosť nie je o nič menšia ako Tvoja ... jeho názor, je jeho odbornosť ...

honanek @ 22.08.2014 21:18:55
Tak to má být Jaryne,k mému pozizivnímu vnímání si úsudek udělá každý zvlášť.
Nothing but puke.

Michálek @ 22.08.2014 21:20:59
Moje krátké zhodnocení: pohodovější muziku si lze jen těžko představit. Líbí se mi moc tohle album i třeba to z roku 80.

yngwie3 @ 22.08.2014 21:30:49
to honanek: útočníkov si definoval s vysokou presnosťou :o) ... ale ako inak potom posudzovať tento text, ak nie útočno-agresívny, vyzdvihujúci svoje ego nad všetko ostatné ... " Vím to: nejste tolerantní,nemáte vlastní názor,člověk,kterému je v rámci poslouchání pár roků,je pro vás důležitější,než ten který to má naposloucháno za ty roky v pohodě a s přehledem.Vyhledáváte konflikty,hádky,prdíte se v tom svém podělaném hudebním obzoru a nevidíte si ani na špičku nosu. " ...

gunslinger @ 23.08.2014 05:46:27
yngwie3 honánek si tu iba honí brko.. Ja dávam plní počet iba albumom ktoré si JA nesmierne vážim a mám veľmi rád.. V recenzií som napísal prečo sa mi páči takže tu nebudem zvlášť nikomu vyvracať jeho alternatívny názor... Nech si len ide počúvať posmrtné nahrávky Franka Zappu. Tento rok vyšli iba 2 placky. A nech si nadhodnotí to, čo už možno ani nie je Zappa..

honanek @ 23.08.2014 06:24:59
Nicméně je to za 2 a ne za 5 podle mého nealternativního názoru.
(A Franka nech spát prcánku).

gunslinger @ 23.08.2014 06:41:58
honanek, No a ?

Brano @ 23.08.2014 10:01:56
honanek:Proti tučným ženám nič nemám,ale súložiť s takou,to je ako keď si sadne včela na tekvicu. :-)
Navrhujem jedenáste prikázanie Božie:Nebudeš urážati a znevažovati Frantíka Zappu svého ani myšlienkou,slovom,skutkom ani písmom.Inak ťa čakajú muky pekelné,nikdy nekončiace.Spomni,aby si každý deň vezdejší sviecu pred Frankovou podobizňou zapálil a a hot rats do prehrávača pustil.

Filozof @ 23.08.2014 14:00:17
Nikoho nevyzdvihuju, každého názor toleruju a ženy sem nepletu, takže za sebe jen: tohle CD mám asi 15 let, slyšel jsem jej ca 20? a k srdci mi nepřirostlo. Mám prostě jiný vkus, další od skupiny už jsem si proto nekoupil.

Michálek @ 23.08.2014 18:12:07
Kdysi, je to již hodně dávno, mě kamarád přivedl na myšlenku, že bych si mohl dát někdy koprovou omáčku. Byl jsem již tenkrát znalec moderních, progresívních jídel - spaghetti, kuře kung-pao atd, atd. To se tenkrát, v 60 letech moc nejedlo, já to měl ale téměř denně. Ale když mi o ní tak kámoš básnil, tak jsem si tu koprovou jednou dal. Byla to klasická koprovka, s knedlíkem. Pamatuju si, jak mi ji naservírovali, jak jsem se na ní díval, a jak mi tekly sliny. O to bylo větší moje zklamání, když jsem pozřel první sousto. Něco tak obyčejného, nenápaditého a unylého jsem do té doby nejedl. Ani kyselé, ani sladké, a ta barva. Jak to někdo může vůbec jíst? Koprovka mne prostě neoslovila, a to ani později, když mi ji nabízeli s bramborem, vejcem nebo dokonce s vdolky. Zůstal jsem u svých osvědčených zahraničních specialit, nechci se chlubit, ale jsem to, čemu se říká gurmán. Vařit sice neumím, ale jídlu rozumím, byl jsem totiž bohem obdařen obzvlášť vyvinutými chuťovými buňkami a patřím tak k těm málo vyvoleným, pro něž je kvalitní, ale opravdu kvalitní jídlo zážitkem. Vůbec největším zážitkem je pro mne, když jím to, co nikdo nezná. To jsem pak schopen si to objednat třeba z Japonska kurýrem, jen abych to měl. Chápu, že každý není schopen vychutnat třeba takové ústřice s chia výhonky, ale těm nechám s blahosklonným úsměvem pojídat jejich guláše a rajské. Když nad tím tak přemýšlím, připadá mi vlastně primitivní už samotné slovo "omáčka". Vím, vy všichni to jíte, ale je to jenom proto, že nejste schopni pochopit, o jak primitivní jídlo se jedná. Již brzy si udělám vlastní stránku, kde budou lidé hodnotit jednotlivé pokrmy. Bude tam tak 5 - 6 bašt, které budou nedotknutelné a jednotliví gurmáni (administrároři) tam budou popisovat různé typy orgasmů, které již 30 a více let dostávají, když tyto superjídla konzumují. Kdyby tam ale někdo přišel třeba s takovou haší, tak bychom ho nejdříve všichni zesměšnili a pak zřejmě zabanovali, protože to přeci nemůže myslet vážně!
Tak tedy, ať žijí chutná, nápaditá jídla a smrt blafům!

EasyRocker @ 23.08.2014 18:46:55
Je velká škoda, že diskuse klesla až to téhle roviny, to by před léty asi bylo nekompromisně odmazáno. To už jsou de facto osobní útoky...

kaktus @ 23.08.2014 20:45:27
"Pan" hohanek je jeden z těch, který tento web ničí - netolerantní, agresivní, nekonzistetní postoje - průměrné album ohodnotí *****(Kansas / Live at the Whisky), předchozí hodnocení Caravan ***** od Gartiase nekomentuje, ale jak má na někoho zálusk, tak to mele hlava nehlava.
Tož jen tak dál, a setkávejte se, plácejte se po ramenou jak to tu za vás vzkvétá...

honanek @ 24.08.2014 06:01:51
Ano,ani já "pana" kaktusáka neznám,ať si napíše alespoň profil starosta.
Nevím,proč mám psát svojí úvahu na recenzi p.Gratiase.
Napíšu jí na gunslingera,protože podle mne nadnáší.
A jestliže jsem dal plný počet Kansas (Live At The Whiskey)je to jen můj názor.
A jelikož jsem nekonzistentní,agresívní a netolerantní,tímto se všem kaktusům hluboce omlouvám!
A nejenom jim-taky trifidům,tulipánům,citronům a mirabelkám.

Brano @ 24.08.2014 11:58:32
Kôprovú omáčku mám rád,ale sex je lepší.Sex je náš,robí dobre mne aj tebe.

kaktus @ 25.08.2014 05:53:41
honanek - já se jenom divím, že vaše reakce na nadhodnocené album se neobjevila už u Gratiase - dal též *****, moje oblíbené progarchives je taky určitě nadhodnotily 4,27 z 1145 hodnocení. ja dal ****.
K profilu - minimalizoval jsem ho - vysvětlení viz profil, ale ten váš je taky rozsáhlý.
Hodnocení: své právo dát Kansas ***** hájíte, tak proč to nerespektujete u jiných.
K progboard - od 2008 jsem tu viděl h_různé akce, a tak tu jen občas nakouknu a nejak malinko přispěji, ale pokud vám to vadí, tak už nebudu zlobit.

honanek @ 25.08.2014 06:10:00
Zdravím pichláče.
Určitě mi nevadíte,klidně si dávejte kam co chcete.
Přiznám se,že recenze dlouhé nečtu /p.Gratias/.
Progarchives dal 4 to je bohulibé,já jedu podle svých uší./Nemusím mít pravdu/.
Ale co naděláte-jsem nekonzistentní...

Filozof @ 26.08.2014 17:59:49
Michálek
Tak to já si založím web zasvěcený Velkému Koprovi, kde se budou všichni povinně klanět koprovce a každej, kdo se jen zmíní o lanýžích, krevetách jakékoliv jiné "lahůdce", bude nekompromisně vypátrán a trestné komando mu násilím nacpe do krku litr této božské krmi!
:-)

Jarda P @ 26.01.2016 19:48:30
Při poslechu této skvělé desky si pročítám diskuzi k její recenzi a ač nevěřící, děkuji bohu, že se zde nad různými Honanky a spol. zavřela voda.

21.01.2012 Petr Gratias | #

Canterburská hudební scéna mě do značné míry dost přitahovala. Dala Británii a hudebnímu světu zajímavé hudební podněty řady skupin, které si zachovaly svou identitu a nezávislost. Evidentně zde tkvěl jakýsi hudební patriotismus, které se promítal do dané lokality a také jakási muzikantská vzájemnost – hudebníci kapel se různě prolínali a vypomáhali si na různých albech. Netvrdím, že všechno co vzešlo z canterburského podhoubí se prosadilo natolik, aby i dnes mohlo zaujmout rozmlsaného posluchače, nicméně skupina Caravan patří mezi ty skupiny „Canterbury scene“, které patří mezi to lepší co mohlo tohle prostředí nabídnout.
Jejich třetí řadové album In The Land Of Grey And Pink vytváří vlastní svět fantazií a hudebních a myšlenkových obrazů inspirovaných dnes tolik adorovaným romanopiscem J.R.R.R. Tolkienem a jeho Středozemí a už tato okolnost naznačovala, že půjde o jistý druh koncepční práce vytvořit nějaký samostatný hudební útvar. Čtyři skladby víceméně standardního formátu doplnila dvaadvacetiminutová dlouhá suita, která měla deklarovat jejich umělecké ambice…

GOLF GIRL – úvodní skladba začíná jako ceremoniál nějakého divadelního představení. Další postup se ovšem promění víceméně v přehlednou jasnou píseň se zdůrazňovaným rytmem a čitelnou melodickou linkou. Zpívajícího baskytaristu Richarda Sinclaira jsem po zhlédnutí kapely na Beat-Clubu (omylem) považoval za hubenou blondýnu, za což se mu dodatečně omlouvám. Jeho bratr David do skladby nahral varhanní clonu a mellotronové téma a výraznou živost do skladby přináší flétna Jimmyho Hastingse, má melancholický tón, zatímco akustické kytary Pye Hastingse a Richarda Sinclaira dodávají patřičnou údernost. Příjemný písňový úvod….

WINTER WINE – akustické kytary v úvodu a jasný hlas (připomínající trochu kytaristu Justina Heywarda z Moody Blues) přináší další skladbu s příjemnými vokálními party a nevtíravými hammondkami. Richard Coughlan sice není nějak zázračný bubeník, ale do daného pojetí jeho rytmy zapadají a neruší celkovou vypravěčskou polohu. Dumavá a melancholicky vypravěčská poloha nás vnitřně ukolébává (ale neuspává), nepřináší nějaké agresivní rockové výboje. David Sinclair je na klávesy velmi citlivý hráč a dokáže střídat zajímavé barevné odstíny a evidentně se odlišit od dobových varhaníků. Jeho impresivní tónová vrstvení mají pastelové barvy v mírném mlžení a evidentně dostává v Caravan nejširší prostor pro vytváření jejich soundu. Středně rychlé tempo si skladba udržuje až do závěru v postpsychedelické doznívání varhan…

LOVE TO LOVE YOU (AND TONIGHT PIGS WILL FLY) – další skladbu zpívá Oye Hastings, má odlišné pojetí vedení hlasu. Rytmus a harmonická struktura skladby jsou čitelné a hravé a nemají v úmyslu vás trápit nějakými zvukovými mučidly nebo rafinovanými nepředloženostmi. Ryze britské pojetí rockové hudby a v prostředí ostrovní země hodně identické s místním canterburským koloritem, což potvrzuje výrazné úderné klavírní téma a svižné flétnové party….

IN THE LAND AND GREY AND PINK – rozklady akordický proměn na akustickou kytaru a Richard Sinclair je opět před mikrofonem. Drolivý a akcentovaný rytmus bicích a baskytary táhne skupinu ve středním tempu vpřed. Melodicky podmanivé a srozumitelné. David Sinclair přichází se zajímavým klavírním vstupem, který má kořeny v klasické hudbě. Do hudby ovšem přicházejí drobné ozdůbky, jako jsou conga, bzučení varhan Davoli a dlouhý tón varhan Hammond. Hastings hraje přesné a úderné kytarové party a odmítá nasadit nějaké burácivé kytarové sólo, což by se sem proporcionální ani nevešlo a tak se necháváme unášet pohodářským pojetím vlastního hudebního stylu….

NINE FEET UNDERGROUND:
NIGEL BLOWS A TUNE / LOVE´S FRIEND / MAKE IT 76
/DANCE OF THE SEVEN PAPER / HANKIES / HOLD GRANDAD BY THE NOSE
HONEST I DID! / DISASSOCIATION / 100 % PROOF –
je před námi dlouhá cesta napříč hudebními krajinami, kde se to bude hemžit jednotlivými vstupy nástrojové instrumentace za použití varhan, tenorsaxofonu a budeme se lehce dotýkat dokonce i jazzových nálad a časté poměrně jednoduché bubenické přechody se budou mísit se zvukovými kouzly a náladotvornými pocity, při kterých můžete zavřít oči a pustit imaginární volant svého vznášejícího se dopravního prostředku, který vás přenese do virtuálního světa. Nebudete ale bloudit v pinkfloydovském astrálu, ani v hawkwindovské psychedelii, ale jenom se budete vznášet nad tou tolkienovskou krajinou. Místy bude pevná země na dohled a místy se zahalí do mlh a vystoupáte o pár desítek metrů výš v tom vašem fantaskním výletu.
Instrumentální skladba se ovšem stává i zpívanou a pod vypreparovaná unisona dvojích varhan a elektrické kytary se vkliňují lidské hlasy. Nemají vás omráčit nějakými závratnými hlasovými orgiemi, ale opět těmi posmutnělými vypravěčskými postupy. David Sinclair (jak už bylo řečeno) přejímá hlavní instrumentální iniciativu a nutno podotknout, že se dobře poslouchá jeho nevýbojné a přesto obrazotvorné kreslení. Postpsychedelické postupy mají místy mírně tajemný, jindy záměrně písničkově jednoduchý tvar. Citlivý posluchač si zde vybere jednotlivé miniatury, které Caravan dokáží s preciznosti hodinářského mistra vsadit do ozubených soukolí jejich zvláštní hudba, která v dnešních časech je mimo jakékoliv módní hudební trendy a působí pro řadu lidí jako těžko zařaditelný hudební model. Ale i sem přichází vzrušení a změny a všechno se děje ve vzájemně kolektivním vnímání a prociťování tématu. Pocítíte-li někdy večer nějakou duševní únavu – mohu doporučit poslouchat se zavřenýma očima Caravan – myslím, že neusnete, ale budete příjemně naladěni a vnitřně pročištěni. Písničkářské postpsychedelické experimentování má svoji neoddiskutovatelnou vnitřní hodnotu a třebaže tahle suita se zdá být pro někoho nekonečnou cestou bez konce… mohu ji vnitřně důvěřovat.

První polovina sedmdesátých let Caravan určitě přála a jejich hudba byla vnímání jako zajímavý přínos. Samozřejmě nebodovala v nějakých hitparádových žebříčcích a také neútočila na superprogresivní ambice artrocku dané doby. Jejich víceméně soft-sound je předurčoval do role subtilních vypravěčů a „hudebních malířů“. Jejich hudba je zbavena jakékoliv dryáčnosti, podbízivosti a patetičnosti. Pro razantní rockery je málo výbojná a agresivní, přesto však se domnívám, že albový triumvirát If I Could Do It All Over Again, I´d Do It All Over You, In The Land Of Grey And Pink a For Girls Who Grow Plump In The Night patří mezi to nejlepší, co nám Caravan zanechali. Myslím, že pět hvězdiček si zaslouží všechna tři alba.



reagovat

hejkal @ 15.09.2013 07:55:55
Súhlasím, Caravan je príjemná muzička. Canterburskú scénu moc v zbierke zastúpenú nemám, hoci jej kvality sú mi známe. Keď tak nad tým rozmýšľam, tak okrem pár albumov Caravan a Soft Machine mám hlavne tie odštepky, Khan, Azrachel, Matching Mole, Egg a eLko od Stevea Hillagea. Nič moc, uznávam. Už sto rokov mám v merku National Health, niečo od Ayersa a hlavne Gong, ale tam by som potreboval niekoho, kto to má doma, aby som si to požičal, v pokoji vypočul a vybral si, pretože nie všetko, čo som od nej počul, by som chcel mať doma. Snáď raz sa zadarí.

Mirek Kostlivý @ 21.01.2012 13:03:22
První tři alba Caravan jsou skvělá, později se mi zdálo, že kapela směřuje někam jinam. Ale už jsem si je dlouho nepouštěl, musím to napravit.

Hejkal: Ty National Health určitě doporučuji! Já si je nedávno pořídil a musím říct, že mě velice příjemně překvapily. I po více jak 30-ti lety, co jsem je poprvé slyšel, se mi líbily dokonce více, jak jim velice podobní (i sestavou) Hattfield and the North, co jsem již doma měl. Je tam přesah do jazzrocku, ale celkově mají skladby velice pěknou atmosféru.
Jinak já mám zase rest v Soft Machine, mít je na pásku je málo ...

Snake @ 17.05.2014 09:57:24
Recenzent album fundovaně rozebral do úplně posledního "šroubku", já už tedy přihodím jen hodnocení : S vyjímkou třetí, možná až příliš jednoduché skladby Love To Love You je to báječná placka. Vysoce melodický rock, podmanivé vokály, střídmé, ale o to působivější zapojení dechových nástrojů, nekonečné zvukomalebné instrumentální plochy. Hudba jest to fantastická stejně, jako bájná "Středozem". Kapele Caravan skládám kompliment a sázím rovných pět.

05.01.2010 hejkal | #

Od prvých tónov Golf girl je jasné, že melodika a jemnejšia hudba budú prevládať. Caravan má podľa mňa rovnakú devízu ako Pink Floyd, ani nie je priveľmi progresívna (čítaj komplikovaná), ani moc surová (čítaj určená pre masy) a už vôbec nie experimentálna (čítaj uletená). Pravda, Floydi to dotiahli na úroveň, kde ich všetci žerú, pričom Caravan sa nešťastne dostala do škatuľky Canterbury, vyhradenej pre podivné fúzie všetkého možného s dôrazom na haluze. Podľa mňa je to škoda.

Album In the land of grey and pink sa počúva sám. Ani neviem, ktorú skladbu vyzdvihnúť, pretože všetky sú na úrovni vzpriamených rúk dohora, takže by som musel poskočiť. A všetky naraz v rukách neunesiem (hoci niektoré tvrdšie pasáže v záverečnej kompozícii by som určite zvládol). Inými slovami, v nálade na jemnosti, keď nie je po ruke vábna deva, ostáva vždy Caravan (ehm). Intimita a krehkosť, o akých sa Casanovovi nesnívalo, nikdy nebola presvedčivejšia.

A ja tejto cukrovej vate v šedo rúžovom prepadám rád, asi je to nostalgia na detské kolotoče a ten lepkavý pocit na rukách, ústach a všade inde, kam táto komodita prenikla. Subjektívna päťka.

reagovat

08.11.2009 Óin | #

Názory na třetí album Caravan, které vyšlo v roce 1971, nejsou jednoznačné. Obecně je považováno za nejlepší počin téhle kapely a za jeden z vrcholů tvorby canterburské školy, najdou se však i tací, kteří ITLOGAP považují za nesourodou směs pop rocku a psychedelie.

Svým způsobem mají pravdu oba názorové směry. Caravan nikdy nebyla stylově vyhraněná skupina, jejich písně sázely na melodičnost a humorné texty, přibližující se například i nonsensové lyrice Edwarda Leara. Na druhou stranu přináší tahle karavana posluchačům i rozsáhlé epické skladby, mezi které se rozhodně řadí i Nine Feet Underground z tohoto třetího alba. (Ale obdobně rozsáhlý opus For Richard z dvojky je podle mě lepší).

Skladatelsky se na albu největší měrou podílí bratranci Sinclairové, jediným tvůrčím přínosem kytaristy Pye Hastingse je asi nejpopovější píseň Love to Love You (And Tonight Pigs Will Fly). Hudebně jsou na albu nejvíce slyšet klávesy Davea Sinclaira, ostatní muzikanti však za ním rozhodně svým uměním nijak nezaostávají.

Mě chytila nejvíc za srdce skladba Winter Wine, ale i ostatní věci z tohoto alba stojí za poslech, především pro svůj pozitivní náboj, optimismus a hravost. Možná se nejedná o mistrovské dílo progresivního či jiného žánru, rozhodně je to ale výborná muzika, dobře se hodící k poslechu u krbu se sklenicí dvanáctileté whisky :-)
reagovat

18.10.2008 Ryback | #

Tahle skupina mě teda nějak zvlášť k srdci nepřirostla. Ale album In the Land of Grey and Pink je výjimka; právem patří mezi jejich nejslavnější. Žádné jejich album předtím ani potom mě tak nenadchlo (vlastně jsem mohl vynechat slovo „tak“;-), jako toto. Je to vlastně jediné album, které si od Caravan pouštím. Krásné skladby navlečené do progrockjazzového hávu.
„Popík“ Love to Love you opravdu trochu nehezky vyčnívá, je z jiného soudku, na druhou stranu mě ta píseň připomíná pěkné věci, které skládal McCartney pro Beatles. A dá se říct, že Beatles vlastně byli do alba Revolver taky (na svou dobu) popík. Takže se u této písně osobně moc znechuceně nešklebím ;-), tak jako třeba kdysi u písně Your Own Special Way od Genesis, když jsem album Wind and Wuthering jednu dobu poslouchal, a která mě teda lezla na nervy mnohem víc.
Golf Girl, úvodní skladba, je také výborná. Vleze pod kůži a člověk si jí potom brouká celý zbytek dne ;-)
A dvacetitříminutová kompozice Nine Feet Underground… Jo, tohle prostě rockové skupiny v první polovině sedmdesátých let minulého století opravdu uměly… Artrockové, hardrockové, ale i jazzové (viz. třeba v té době s jazzrockem si tykající Miles Davis).
P. S. Zajímavé je, že na Syda Barretta si občas při poslechu In the Land of Grey and Pink také vzpomenu…
Ale za srdce mě tahle skupina nechytla; tak, jako se to povedlo třeba Van der Graaf Generator, Gentle Giant, Can, Plastikům… no, je jich naštěstí dost ;-)
Zvláštní (ale zvláštní pro koho? asi pro mě ;-) je, že podobným způsobem jsem si nikdy nedokázal najít cestu ke skupině Camel, ale od nich se mi toho alespoň líbí víc…

reagovat

19.01.2008 Mirek Kostlivý | #

Výborná deska zakladatelů tzv. Canterburské scény, která je inspirována mystickou atmosférou děl J.R.R. Tolkiena. A to nejenom zajímavým obalem (že by bájná Středozem?), ale i v textech a v hudebním doprovodu, ve kterém dominují "uklidňující" hlasy Richarda Sinclaira a Pye Hastingse. Vrcholem desky (a pro mě i jejich celé tvorby) je skladba, která dala současně název albu: "In the Land of Grey and Pink". Zpěv Richarda Sinclaira je doprovázen uklidňujícím klávesovým doprovodem jeho bratra Davida, celá skladba má fascinující atmosféru. Píseň, která se neoposlouchá, a proto se v rádiích nikdy hrát nebude. Člověk si mimoděk vzpomene na podobně vynikající skladby od zakladatele britské psychedelické scény - Syda Barretta. Pátá skladba trvá přes celou stranu desky, a nese se v duchu jejich velkých jazzrockových souputníků, kterými byli Soft Machine. Vždyť Robert Wyatt, Hugh Hopper a Kevin Ayers spolu s Richardem Sinclairem společně zakládali (již v roce 1964!) kapelu The Wilde Flowers (v roce 1965 se k nim přidává i Pye Hastings).
Chce-li někdo hledat progresivitu v rocku, má jí tady jak na talíři. Normálně bych za rušivý zpěv a celkové vyznění skladby "Love to Love You", která jako by předznamenala pozdější trochu "popové" období, dal tak 4 a půl hvězdičky. Ale byla to od nich moje první deska, kterou jsem si někdy v roce 1979 na burze na Letné koupil (za 220 Kčs!).
Takže z nostalgie za pět.
reagovat

Olaf @ 17.10.2009 14:25:56
Nepochybně skvělá deska, jakož i jejich další