Deep Purple - Fireball (1971)

24.10.2020 Martin H | #

Po vydání alba In Rock skupina Deep Purple pokračovala v intenzivní koncertní činnosti, během níž předváděla nadšenému posluchačstvu svou představu hard rocku. Vyčerpávající koncerty, během nichž se některé skladby natahovaly mnohdy na půl hodiny, se staly možností předvést instrumentální mistrovství jednotlivých hudebníků. Zároveň se velmi brzy začalo s přípravou materiálu na novou desku, která měla přinést další porci energické a výbušné muziky a stvrdit dobyté pozice jednou provždy.

Již v polovině roku 1971 se objevila na pultech hudebních prodejen deska, na jejímž obalu se opět nacházely tváře zúčastněných hudebníků, ovšem ne vytesaných do skály, ale tvořící základ žhavého vesmírného tělesa. A stejně žhavý je i úvodní stejnojmenný otvírák Fireball, který skutečně dělá čest svému jménu. Velké množství energie shluknuté v několika minutách je přímým zásahem na komoru. Jedna z nejlepších písní, kterou Deep Purple kdy vypustili do světa, dává tušit, že i ostatní materiál bude pořádný nářez.

To potvrzuje následující pecka, pomalu vpřed se valící kousek No No No postavený na výrazném riffu a postupném rozvíjení hlavního tématu v instrumentálně zajímavých mezihrách. Pánové zde podávají excelentní výkon. Totéž platí i o písni Demon's Eye, skoro baladě, z níž přímo tryská temnota a deprese. Východiskem z této nálady jsou snad jedině Ritchieho osvěžující sóla.

To čtvrtý kousek na albu, křehká Anyone's Daughter, je z úplně jiného těsta. Skupina zapomněla, že se její jméno ve své době stalo synonymem pro tvrdost, ukazuje se najednou v jiné, rozjásanější podobě. Posluchači, hard rock je pryč, nyní tu máš parádní country, za které by se nemuseli stydět ani ti nejslavnější z Nashvillu. Příjemné osvěžení a příležitost nabrat síly, protože to, co se bude dít dál, opravdu stojí za to.

Za mohutného burácení začíná píseň The Mule, jedna z těch, jež se pomalu vymykají z hardrockové škatulky a vydávají se do progresivních vod. Občas mám pocit, že nebýt těch hřmotných bicích, tak by snad celá skladba vzlétla a uletěla někam pryč. A to je jen předzvěst toho, co přijde.

Osmiminutová paráda s názvem Fools je zásahem přímo mezi oči. Hardrocková tvrdost je zde v polovině vystřídána něčím, pro co nenacházím slov. Napadá mě snad jediné pro vyjádření mých pocitů, slova nadpozemská krása. Pokud někde nahoře hrají andělé na šalmaje, tak podle mě to zní právě takhle. Píseň se sice v závěru vrátí k původní ostrosti, ale ten pocit, možná umocněný Lordovým závěrem, ve mně zůstává.

Přiznám se, že poslední skladba na albu, úderná No One Came, mě dlouho příliš neoslovovala. Po předchozí nádheře to pro mě byl najednou posun do jednodušších vod. Její přednosti oceňuji až nyní v pozdějším věku. Především Blackmore zde vyšívá pěkné sólíčko, které mě vždy potěší. Slušná tečka na závěr.

Neustále tvrdím, že album Fireball patří k mým nejoblíbenějším. Mám ho rád pro jeho žánrovou pestrost a schopnost překvapit úkrokem do jiných vod, než jsou ty hard rockové. A to se mi na Deep Purple líbilo, líbí a bude líbit už asi navždy.

reagovat

Kritik Vláďa @ 24.10.2020 11:16:27
Trojlístek In Rock, Fireball a Machine Head je hard rocková klasika. Osobně mám nejblíž k poslední jmenované. Když jsem měl 15, 16 let, tak jsem na tom hodně ujížděl. Párplové a Zepelíni byli téměř na denním pořádku. Jenže pak do toho vstoupil Art rock... a já měl najednou jasno, co je ta nejlepší muzika !
Sabaty, Párply, a další kapely jim podobné, poslouchám fakt čím dál méně, i když tam pořád cítím tu dravost a svěžest. Už jsem z toho zkrátka vyrostl. (Ale na Démony a čaroděje nedám dopustit.)

Jinak díky Martine H za pěknou recenzi k desce, která se z toho trojlístku trošku vymyká, a to tím, že je žánrově trošku pestřejší. A souhlasím, že úvodní skladba Fireball je jedna z jejich nejlepších.

jiří schwarz @ 24.10.2020 23:54:17
Recenze, se kterou skoro 100% rezonuju. Jen 2 drobnosti, Anyone' Daughter rozjásaná - to mi fakt nepřijde. A žánrová pestrost: tim se deska neodlišuje, skoro všechny LPíčka hard rockový éry ňáký odlehčení nabízely.

Fireball byl ve 14 muj 1. styk s big-beatem (do tý doby jsem poslouchal Beatles a Middle-of-the-Road 😊). I po rozšíření hudebních obzorů mně baví doteď, vracim se často. Všech 5 členů kapely absolutní špička. Srdcovka. Pro mě nej z Párplů, o malý fous převyšující 2 zbylé desky DP Mk II, protože je bez jediného slabého místa (i s tou No One Came jsem to měl podobně, jako Martin).

Martin H @ 25.10.2020 09:20:38
Pánové, děkuji vám za Vaše názory a postřehy.
Jiří, adjektivum rozjásaný jsem použil jako označení svého pocitu. Stejně tak jsem mohl napsat, že píseň Anyone's Daughter je pohodová. Holt, každý to můžeme vnímat odlišně.

jiří schwarz @ 26.10.2020 00:04:03
Ahoj Martine, tak jsem si přečet ten text Anyone's Daughter, a musim uznat, že jsem se lehce mýlil. Bral jsem ty nezdary od tátů holčin trochu sociálně (farmář, soudce), ale prozírám, že je to jen sranda. Tak dobře, klidně rozjásanější.

Jarda P @ 26.10.2020 06:19:55
Kde jsou ty doby, kdy kapely vydávaly desky bez slabší skladby :-(
Moje první setkání s DP bylo prostřednictvím singlu Strange Kind Of Woman/I´m Alone, který si kamarád přivezl z Jugoslávie a hned tobyla bomba. Fireball byla pak první LP, kterou jsem si nahrál, a taky dosud nejoblíbenější.Od té doby se zařadili mezi mé nejoblíbenější kapely. A to trvá dodnes.

bullb @ 26.10.2020 09:37:19
Skladby: No No No a Demon's Eye patria k najlepším veciam v histórii Deep Purple. In rock a Fireball u mňa na navyššom stupni - tesne pod Led Zeppelin.

07.04.2018 Vojta | #

Čtvrté album skupiny Deep Purple, jsem objevil asi před rokem díky kamarádovi, který mi pustil skladbu Fools. Album má pro mě několik zásadních momentů:

a) perfektní vypalovačky na úvod. Fireball - perfektní otvírák zahájený zapínaným větrákem ve studiu, skladbu provázejí v pozadí Lordovy varhany a dopředu ji posouvá i skvělý rytmus. Sólo si zahrál jak Blackmore, tak Lord. No No No - typická párplovština s krásným riffem, kterou opět podbarvují varhany a baskytara. Strange Kind Of Woman - jedna z kratších písní na tomhle albu, je typická riffem hraným na varhany a zvláštním kytarovým úvodem.

b) progresivní pomalejší pecky. Anyone's Daughter - tato se pyšní pěkně stavěným rytmem na piano; po ní následující The Mule s perfektně vystavěným sólem páně Blackmorea a Gillanovým vokálem. Vše podbarvují v pozadí Lordovy varhany. Lord ke konci skladby též přidá pěkné sólo.

Následuje vrchol celého alba - skladba Fools s pěknou vložkou hranou na cello uprostřed skladby. Jinak se jedná o typický párplovský song s perfektním zpěvem. Jako poslední zazní skladba No One Came - dravá rocková věc s jednoduchým rytmem, ale krásným kytarovým sólem ve stylu otvíráku Fireball nebo alba In Rock z roku 1970. Ke konci skladby opět sóluje Jon Lord na své hammondky.

Resumé: sestava Mark II. DP ve své nejlepší formě a jejich výlet do světa progresivního rocku, jen by tak pěkné album nemuselo končit tak brzy. Ale sečteno a podtrženo - 4 hvězdy
reagovat

Balů @ 07.04.2018 21:19:13
Je to má velmi oblíbená deska, viz. předchozí recenze.
Zde se v recenzi objevuje Strange kind of woman, která se objevila na
americké verzi alba a vytlačila krásnou Demon ´s eye.
Prostě amíci tam museli mít úspěšný singl. Nevím proč ho nedali na konec
desky.
Jinak dík za připomínku skvělého alba.

POsibr @ 08.04.2018 08:28:10
Vítam nového recenzenta!

Fireball je hardrocková smršť. Kedysi som mal o čosi radšej nasledujúci Machine Head, no misky váh sa naklonili priaznivo k ohnivej guli. Spolu s Burn ide o trojicu mojich najobľúbenejších albumov skupiny.

Naopak, takému In Rock som nikdy neprišiel na chuť. Nepopieram kvality toho albumu, avšak v diskografii som si vždy našiel obľúbenejšie kúsky.

Moja TOP 3 skladieb z albumu: Fireball, No No No, Strange Kind of Woman.

Martin H @ 08.04.2018 08:39:40
Vojto, vítej mezi námi.
Fireball je má nejoblíbenější deska od Deep Purple, hned jsem si ji musel poslechnout. Dík za připomínku.

Antony @ 08.04.2018 09:16:18
Fireball, stejně jako naprostá většina studiových alb DEEP PURPLE od debutu do Perfect Strangers, je pro mne za 5*. Vždycky si je rád připomenu.
Ten úvodní zvuk je větrák? Vždycky jsem si myslel, že výtah..

Petr87 @ 08.04.2018 09:48:37
Vítej, Vojto!
Pěkná recenze na famózní desku, mám ji jak na CD, tak i na LP... neoposlouchatelná záležitost!
Cheche, a co se týče toho zvuku na úvodu "Fireball", tak se nejedná ani o výtah, ani o větrák, ale o zvuk spouštějícího se topení, které měli tehdy ve studiu při nahrávání; zmiňuje se o tom Ian Gillan ve své autobiografické knize.

Antony @ 08.04.2018 10:01:09
Petr87 - tak to je dobrý :) Ten zvuk zní hustě, topení by mě nenapadlo..

northman @ 08.04.2018 12:38:27
pouze technická, Fireball je šestá deska v pořadí a druhá s Mark II.

northman @ 08.04.2018 12:52:52
omlouvám se třetí s Mark II.

Petr87 @ 08.04.2018 13:49:12
Antony: Topení by mě právě taky vůbec nenapadlo...; i otec mne vždycky ujišt'oval, že se jedná o výtah a on to je nějakej podivnej radiátor. :))

northman: No, spíš pátá, ne? Pokud tedy nepočítáš i "Concerto for Group and Orchestra".

northman @ 08.04.2018 14:01:08
Petr87: zdravím, Concerto for Group and Orchestra je první deska Mark II., pak je Fireball šesté album. Mám pocit, že na Concerto .... dokonce i Gillan zpívá.

Petr87 @ 08.04.2018 14:14:49
northman: Dobře, takže počítáš i tu desku se symfoňákem, ok. :)
Jo, to si piš, že tam zpívá, sice jen málo, ale i to stojí za to!
>> odkaz

Pegas @ 08.04.2018 14:27:07
Já ten zvuk na začátku také vždycky měl za výtah. Jestli to je topení, tak bych se bál to pustit :-)

Vojta @ 08.04.2018 16:50:03
northman - díky za opravu, Fireball je 6té album

Pegas @ 08.04.2018 17:32:26
Počítání alb je někdy problém. Já počítám studiové desky a nezahrnuju do toho živáky a kompilace. Většinou to tak dělají i ostatní. Ale jakmile vydá kapela živě nějakou specialitu a ne běžný koncert, tak nastává otázka kam s tím. A je to právě případ Concerto For Group And Orchestra od DP nebo Pictures At An Exhibition od ELP. Ale ve výsledku na tom zase tak nezáleží.

bullb @ 09.04.2018 08:46:47
Nie je čo riešiť. Jasných 5*

PaloM @ 09.04.2018 09:14:04
Aj keď považujem z najslávnejšej trojice In Rock - Fireball - Machine Head recenzovaný album za relatívne slabší, s odstupom rokov si určito 5 hviezd zaslúži.

Snake @ 10.04.2018 07:59:59
Fireball už jsem neposlouchal pěkně dlouho, tož jsem to napravil a jsem spokojenej. Moc se mi líbí titulka, pak všemu ostatnímu se vymykající Anyone's Daughter a nejdelší (a taky nejprogresivnější) Fools. Výhrady mám jen k trochu unaveným dojmem působící No No No, kolovrátku No One Came a taky celkovému zvuku. Mám taky tu výroční edici a chybí tomu šťáva a razance - především bicích. To už ty bonusy hrajou líp. Ale deska je to pěkná a tu čtyřku vysolím bez okamrku :)

zdenek3 @ 10.04.2018 14:00:57
Dát tomu skvostu "pouze" 4**** je pro mne smrtelná urážka. :))))
Nic ve zlým. Já si ho cením totiž nejvýš.

10.08.2016 Balů | #

Včerejší recenze na Stormbringer mne naladila na vlnu D.P. a tak se přidám s touto mnou milovanou deskou Fireball.
Deska vyšla v září 1971 a mě se dostala do rukou zhruba o rok později .
To si jdu takhle ze školy přes centrum Prahy a v ulici Na Porici v prodejně Supraphonu pousteli do repráku nad vchodem D.Purple. Uvnitř jsem zjistil, že prodávají Fireball z produkce DumDum India.
Tu desku jsem musel mít a tak jsem si do 100 Kč půjčil i od spolužáka .

No a doma nastaly hardrockové hody z mého prvního Lp Párplů.

Start jak zrychlená zdviž a už to jede- bicí a staccato hammondů to nakopnou a Gillan ječí jak na In Rocku.
A pak přicházejí vlastně progresivní písně této hardrockové mašiny.
No no no:
...musíme je nechat, aby si z nás dělali blázny Ne ne ne
Máme svou svobodu Ne ne ne
Jde to stále lépe Ne ne ne
Máme se navzájem rádi Ne ne ne
Musíme čekat navždy Ne ne ne
... Hovoří o stvoření, ale konají zkázu
...Ne ne ne my nejsme vinni

Z ukázky textu je patrné, že není jen pŕívažkem hudby.
Deska má hodně různých nálad. Dokonce i osobitě pojaté country v Anyone s daughter.

Druhá strana Lp začíná skvělou The Mule a pokračuje mou nejoblíbenější Fools.

... Já pláči já umírám ...
Skladba má v sobě něco z Child in time ( hudebně ) a skvělé sólo na kytaru hrané smyčcem- zvuk připomíná violoncello. střídají se klidné pasáže s hardrock nářezem.
Finále obstará další těžká klada No one came: ... Nikdo nepřišel z okruhu mnoha mil, aby řekl, tvá hudba je opravdu hlasitá...

Tuhle desku si většinou pouštím dvakrát po sobě nebo alespoň Fools.

A ještě přidám bonus:

Sladké dítě času , uvidíš čáru
Hranici, která se táhne mezi dobrem a zlem
Uvidíš slepého muže, střílejícího na svět
Kulky které letí a berou si oběti
... Tak lépe zavři oči, skloň hlavu
A čekej na odraženou kulku.
( Child in time)

Tak to jedna z mé přhrádky Deska desek.
Samozřejmě 5*

A rozhodně to není jen hard rock.


reagovat

horyna @ 10.08.2016 14:30:09
skvělé, skvělé a jasně že to není jen hard rock, je to totiž poklad. Stále mám na tefelénu jako vyzváněcí melodii No One Came.

Balů @ 10.08.2016 15:49:42
Dík zareakci
I alba s Evanse jsou skvělá- dobře uchopení cover verze Hej Joe, Lalena a vlastní Emmareta, Wring that neck... Wow !!!

Jarda P @ 11.08.2016 05:53:21
Přidávám se k nadšeným bývalým majitelům památné edice DUM DUM. Tehdy nadšení ze skvělé hudby překrylo praskání nekvalitního výlisku. No One Came mě tehdy moc nebralo, později se zařadilo k mým nejoblíbenějším.

zdenek3 @ 15.01.2018 15:55:12
V návalu práce a čím dál méně času na poslech se člověk, když už utrhne nějaký ten čas na poslech, snaží pochytit novinky či věci, které neznal a které například (hlavně zde) doporučí(li) znalí soudruzi.

Takže ty staré fláky třeba opravdu neslyšel vcelku několik let. Má je naposlouchaný z mládí a moc se k nim nevrací. Dnes jsem si po opravdu řádné době Fireball pustil a musím se přiznat, že jsem si skoro cvrkl. Je jedno zda já nebo kdo považuje zrovna toto album za nejlepší, nebo to předtím nebo to potom. Ale je fakt, že je to jízda. Neskutečně sehraná kapela jede jeden flák za druhým a je to prostě extra třída.

Klobouk dolů před touto kapelou, jak jim to šlape.

P.S. Teď koukám dle historie, že jsem je slyšel naposled při mé reakci 23.08.2007. Deset let. Hanba mi.

5*****

18.03.2016 horyna | #

Fireball- může si rocková kapela přát lepší nakopnutí desky? Asi jen stěží. Dusavý úprk bicích, kytara utržená ze řetězu, Gillan ječící jako o život, to vše řítící se rychlostí monopostu, kolik takových pecek v historii napočítáme? Highway Star, Burn...kdo že je napsal ? :-)
No No No- kvalitní kousek ve středním tempu upoutá nejprve krásným kytarovým sólem, po něm se blýskne i Lord zpoza klapek,jen konec mi přijde možná trochu natahovaný.
Demon's Eye- tak to už je úplně jiná liga, nebudu zastírat že zde (i v diskografii vůbec) patří k mým nejoblíbenějším, geniální Blackmoreův kytarový motiv, Gillan bravůrně intonující a originální stavba písně jež ční hodně vysoko.
Anyone's Daughter- až překvapující změna, pánové umí hrát i mistrovské country / western, Gillan písní proplouvá s obrovským nadhledem a šarmem, její příjemná a nevtíravá melodie tvořena nejen vybrnkávající kytarou, ale i mistrovským klavírem a použitím tamburíny činí z ní opravdu originální kousek.
The Mule, stejně tak i Fools- více instrumentální parády, stojící zde ve stínů jiných skvostů
No One Came- tohle je pro mne srdeční záležitost, díky její pódiové prezentaci na slavkovském koncertě, kde z ní byl učiněn pamětihodný kus(nezapomenutelně intonačně přesný Morse). Její pulzující tep udávaný dvojící Glover / Paice, kytarově rytmicky až ležérní práce a Gillan obdivuhodně skládající slova, nádhera.
Strange Kind Of Woman- perla perel a koncertní tutovka jež se neoposlouchá.

Pro jednou jsem si řekl, proč nezačít recenzi takto, přímo písněmi, bez uvozující introdukce, obzvlášť, když tady se startuje tak jedinečně. Vždyť jen na těchto stránkách je recenzí devět, vcelku obsáhlých a diskuzí kolem také nespočetně.
Fireball- tady je slyšet jak to šlo přímo ze srdce.
reagovat

kamila @ 01.05.2016 06:34:00
Jasná jednička jejich počáteční etapy, nemohu se jí nabažit :)

luk63 @ 01.05.2016 19:13:35
Co považuješ za počáteční etapu? Pro mě počáteční etapa končí vyhazovem Evanse a Simpera a tahle LP patří do druhé etapy kapely. Že je výborná, o tom žádná...

kamila @ 02.05.2016 07:57:42
samozřejmě máš pravdu, vím tohle je až MK II, špatně jsem se vyjádřila, měla jsem na mysli počáteční SLAVNOU etapu kapely, první období nemám zmapované a ani po tom nijak netoužím, od In Rock to dostalo tu pravou šťávu, pak už sázeli jedno skvostné album za druhým.

Mirek Kostlivý @ 03.05.2016 16:38:04
Tak doporučuji přemoci tu nechuť, a první desky Deep Purple si alespoň poslechnout. A nebo si určitě poslechnout kapely vyhozeného zpěváka (Evans založil Captain Beyond) a basáka (Simper založil Warhorse). Je to opravdová kvalita!

kamila @ 03.05.2016 19:24:46
Z toho co jsem dřív slyšela, tak mne první alba D.P. nijak nezaujala, možná by to dnes bylo jinak. Každopádně díky za vysoce hodnocené typy.

16.04.2015 Akana | #

Titulní píseň alba Fireball je fantastický otvírák, tříštivý šrapnel, který desku nastartuje s tou nejvyšší akcelerací a v mém osobním žebříčku purplovských trvalek stojí výš než Smoke on the Water nebo Child in Time. Frenetické spřežení kytary, basy a bicích s lehkostí a jistotou načrtává trasu budoucím speedmetalovým borcům, s ničím se moc nezdržuje a žene se dravě vpřed jako skutečná ohnivá koule. Pro hardrockovou desku ideální úvod. Ale i když zůstává ve zbývajících minutách nepřekonaný a album jako celek nemá ty klasické stylotvorné proporce svého "do kamene vytesaného" předchůdce, nijak výrazně za ním nezaostává a místy nabízí dokonce i celkem odvážná vybočení z právě nastoleného kurzu.

V případě skladeb No No No a Demon's Eye ovšem Deep Purple lijí svůj těžký kov do stejných forem, s nimiž pracovali minule. Obě jsou to výrazné, typicky hřmotné, ve středním tempu se valící pecky, které nepřekvapí, ale ucho fanouška zaručeně potěší. Pak ovšem přichází moment, v němž se člověk, který slyší album poprvé, může trochu vylekat, že se mu do přehrávače záhadným způsobem zatoulal nějaký outtake z Dylanovy Highway 61 Revisited. Anyone's Daughter přichází se svými folkovými aranžemi a Gillanovým zpěvem, který neuvěřitelně věrně (aspoň zpočátku) kopíruje dylanovský flow, úplně z jiného světa. Nicméně v závěru už nápodoba není tak markantní a koneckonců je to docela příjemná písnička i vítané vydechnutí po předchozích těžkých riffových palbách a před následujícími progresivními výboji.

Druhá strana totiž, i když se hardrockového fundamentu nezříká, vystrkuje růžky právě tímto směrem. The Mule mění ostré riffy za psychedelickou rozpitost Lordových kláves a Blackmorova stručného kytarového přihrávání a díky podobně rozvolněné rytmice to celé trochu připomíná slavnou beatlesovskou Tomorrow Never Knows. Rozvláčné pasáže v následující Fools mají své opodstatnění, protože rázný kytarový riff, který je zničehonic rozčísne, je pak o to působivější, nemuselo by se ale na něj čekat tak dlouho a efekt by zůstal stejný. Důstojný, i když ne právě dechberoucí závěr obstarává tradičněji pojatá No One Came.

Vedle nezpochybnitelných kvalit všech instrumentalistů stojí na celém albu za vyzdvižení určitě zpěv Iana Gillana, který tu osvědčuje nejen stylovou razanci, ale i výrazovou tvárnost a uvolněnost. Ale nejen díky němu a titulnímu kusu stojí za to, nenechat Fireball v purplovské diskografii nepovšimnutý ve stínu obou slavnějších sousedů. A nedat se odradit původním, značně kýčovitým obalem.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

PaloM @ 16.04.2015 16:10:00
Vďaka za recenziu.
Neviem, čo je na obale gýčové, mne sa vždy páčil.
Považujem ho za dobrý nápad.
Mám iný názor na kvalitu skladieb v porovnaní s In Rock a Machine Head.
Na Fireball_e suverénne najlepšia skladba je Fools, potom The Mule a Fireball. Zo slávnej trojky albumov Fireball počúvam najmenej.

Jardo @ 16.04.2015 19:22:10
S tými naj piesňami som na tom rovnako, ako Palo, akurát k titulnej ešte pridávam No, no, no - skrytý klenot albumu. A Fools? Považujem ju za jednu z top všeobecne. Len škoda, že ju v tom období nehrala Mk II naživo. Teda, okrem jej slávnej Ritchieho časti, ktorá nechýbala v legendárnej, vyše dvadsať minútovej, Space truckin', na koncertoch napr. v Dánsku a Japonsku.

Skvelý album, ku ktorému som si dlhšie hľadal cestu.

yngwie3 @ 16.04.2015 19:25:12
Priznám sa, že obalom álb som nikdy neprikladal príliš veľkú váhu / asi neprávom, ale čo už / ... vždy ma zaujímal hlavne obsah obalu ... ale v tomto prípade je tomu trocha inak, pretože Fireball bol prvý skutočný album z "kapitalistickej cudziny" ktorý som držal v rukách, asi vo veku 13 rokov a to ma poznačilo na celý život ... takže je v tom veľa, preveľa nostalgie ... hudba je u mňa za 5 hviezd, bez mihnutia oka ...

Jarda P @ 17.04.2015 05:53:05
Jak už to často bývá, k deskám, které jsme od té které kapely slyšeli jako první, máme nejvřelejší vztah. U DP to u mě platí v podobě Fireballu, který jsem měl možnost si nahrát v 9. třídě ZŠ. Od první do poslední sekundy prvotřídní záležitost. Co se týče obalu, měl jsem původní rozevírací a ty vlající vlasy mě v tom věku naprosto fascinovaly.

Jardo @ 18.04.2015 21:10:47
S tým vplyvom na speedmetal v súvislosti s titulnou piesňou to vôbec nie je prehnané. Absolútny súhlas. Paice a spol. tu s vyše desať ročným predstihom položili základy pre speedmetalový rytmus.

Borek @ 22.04.2015 11:36:14
Do sytosti jsme to kdysi probírali v diskuzních vláknech, snad i proto už ani hejkal, který tehdy přišel s odhalením pravého původu titulní skladby, neměl chuť to připomínat ve své recenzi. Čas od času by to však mezi těma oslavnýma ódama zaznít mělo.
V kauze Fireball totiž nejde jen o "pouhé" převzetí nosného riffu (Black Night), ústředního motivu (Child In Time) nebo inspiraci určitými fragmenty (Lazy), ale o (s)prostou krádež kompletní skladby. A nic na tom nemění fakt, že originál pod názvem Rock Star je asi nejslabším kouskem z eponymního alba kanadských Warpig.
Kolektivnímu nadšení z úvodního songu bych tedy rozuměl, pokud by pod ním byl podepsaný kvartet Donmoyer/Brett/Snitch/Hook.

K obalům. Na řadě návrhů se (spolu)podílel Roger Glover (Machine Head, Made In Japan, Who Do We Think We Are), diskografie kapely ale podle mýho moc vydařených děl nenabízí.
Fireball řadím do kategorie "primitivně symbolický", podobně jako další práci britské designérské firmy Castle, Chappell & Partners Ltd. pro Deep Purple - orig. Come Taste the Band (ne že by to Supraphon vylepšil).
Ještěže všechny přebalový nedostatky většinou bohatě převážil samotný obsah.

luk63 @ 22.04.2015 11:56:54
FIREBALL - Jak bezostyšná krádež v podání oslavovaných DP. A nebyli jediní rockoví loupežníci - v tom čase běžná praxe třeba LZ.

Petr87 @ 22.04.2015 12:12:33
>> odkaz

kali @ 22.04.2015 14:46:23
Tak to je jasné už dávno, že je to vykrádačka, souhlasím s Borkem, který se v této muzice opravdu vyzná. Já se zmínil také pod reckou Warpig, že toto jejich album vykradl kde kdo.

Jarda P @ 22.04.2015 19:41:39
Odbornici pravi, ze je to vykradacka. Inspiraci tam citim, ale to je tak vsechno. Nam, kteri Fireball poslouchaji 4o let je to jedno. Pro me Warpig nesahaji DP ani po kotniky.

Jarda P @ 22.04.2015 19:42:57
Odbornici pravi, ze je to vykradacka. Inspiraci tam citim, ale to je tak asi vsechno. Nam, kteri Fireball poslouchaji 4o let je to vpodstate jedno. Pro me Warpig nesahaji DP ani po kotniky.

Borek @ 22.04.2015 21:03:32
Nevím, co a jak odborníci, kdo kam komu (ne)sahá, ani nemluvím za "nás", kteří Párply posloucháme 39 roků. Chtěl jsem jen připomenout, že krást se nemá.

b.wolf @ 23.04.2015 05:15:27
Jedno z alb, které i po více než 40 letech od svého vzniku stojí za poslech. Vynikající otvírák, skvělá Demon's eye a pro mě hlavně Fools (roky jsme se hádali, kde vzali DP violu, než jsme zjistili, že to sám Mr. Blackmore tak mastil kejtu). Tady v podstatě není dál co psát, natož hodnotit, triumvirát In rock, Fireball a Machine head jsou tři základní šutráky v celé tvrobě DP. Co se týče "vykrádačky" z jediné fošny Warpig, kdysi jsem si ji pořídil a je třeba říct, že Rock Star, kterou DP "ukradli", je v podání Warpig čajíček. Ohledně coveru se také moc šířit nebudu, protože když si vzpomenu, co udělali komundíři s fošnou Come taste the band, brrr.

Voytus @ 23.04.2015 08:24:08
Kradlo se vždycky a bude i nadále. A je zřejmé, že i to se musí umět. Párpli zjevně rozpoznali potenciál oné písně Rock Star a zatímco v podání Warpig jde o vcelku krotkou záležitost, v podání DP je z toho nářez jako prase. Však taky po Warpig dnes neštěkne ani pes (kromě nás, co vyhledáváme rarity), kdežto DP stále koncertují po celé zeměkouli.

Mirek Kostlivý @ 25.04.2015 14:31:38
A další "vykrádačka" Deep Purple. V tomto případě si vypůjčil basovou linku Roger Glover do slavného hitu "You Keep on Moving" (1975) od Martina Turnera z Wishbone Ash a jejich 5. alba "There's the Rub" (1974). Inspiraci začátkem skladby "F.U.B.B." >> odkaz
by Roger Glover těžko zapíral.
Jak říká Borek: "krást se nemá". Ale na druhou stranu my pamětníci to Párplům rádi odpustíme. Však oni ty svoje covery přivedli k dokonalosti.

Voytus @ 25.04.2015 14:36:56
Mirku, jen poopravím, že na tu basu to nebyl Glover, ale Glenn Hughes. A dávám do placu Dr. Johna coby možný zdroj onoho motivu >> odkaz

Mirek Kostlivý @ 25.04.2015 16:25:59
Dr. John - zajímavé, to možná odposlouchali Turner i Hughes. A Gloverovi se omlouvám, ta moje paměť :-)

yngwie3 @ 25.04.2015 20:53:45
Hmmm ... hlavne tu prítomným hudobníkom sa čudujem, že sú ochotní pristúpiť na ďaľšie konšpiračné teórie o krádežiach motívov, liniek a ja neviem čoho ešte možného ... neviem prečo, ale zabúda sa na jednu vec a síce, že máme len C, Cis, D, Dis, E, F, Fis, G, Gis, A, Ais, H, C ...

Niekto pochopí, niekto nie ...

Brano @ 26.04.2015 08:51:06
Podstatná je radosť z hudby.Všetko tu už bolo a mňa by to nebavilo hrať sa na detektíva a zisťovať,že kde som tu už raz počul.Žáner neoprog,ktorý mám najradšej,to je samá krádež a napriek tomu som v siedmom nebi a je mi jedno,že napr.The Watch znie ako Genesis...

PaloM @ 26.04.2015 10:58:37
Stotožňujem sa s obsahom dvoch príspevkov predo mnou. Bolo to tu tristo razy preberané a prefiltrované snáď aj cez obličky :-)

Voytus @ 26.04.2015 12:11:06
Jasně, Yngwie, v tomhle máš samozřejmě pravdu. Mně se vždycky vybaví tenhle song od Horkýží
V televíznych novinách to vravel Henrich Krejča
že všetko čo je v C-A-G-E je Nicolasa Cagea
On kúpil na to všetky práva, tak pochop to dievča
Ty nemôžeš hrať v C-A-G-E milá Anastasia
>> odkaz

21.02.2015 Le Fantak | #

Když už se mi do toho povedlo zamotat v mé poslední recenzi, je asi na čase napsat něco i o jedné z mých nejoblíbenějších desek vůbec, bezpochyby nejoblíbenější od druhé sestavy DP (s první sestavou nechci srovnávat). V porovnání s předchozím In Rock se dostává trochu do pozadí klávesy Johna Lorda, zato Gillan a Blackmoore se o pozornost diváka bijí ještě sveřepěji.
Titulní skladba, asi nejznámější z alba, už tak trochu připomíná následující album Machine Head. Všichni jedou na plno, Gillan řve, ale song se zbytkem alba tak úplně nekoresponduje. Je kratší, dravější - taková singlovka...ano skladba je to bezpochyby dobrá, ale to nejlepší má ještě přijít.
Hned druhá No No No přináší mnohem klidnější tempo a velice výrazné basy. Gillan si se svým hlasem vyloženě hraje, střídá výšky, řve, brečí...někdo by řekl že to možná i trošku přehání, ovšem mně se to takhle líbí. On to totiž prostě umí. Zcela netypicky pro předchozí desky Purplů se do pozadí, jak už jsem psal, dostávají hammondky Johna Lorda. Suma sumárum - pěkný song, ale Demons Eye je lepší.
Výrazný kytarový riff, opět velkolepé pěvecké vystoupení a konečně i klávesové sólo, byť dost umírněné. Tempo oproti předešlému In Rock i následujícímu Machine Head polevilo (což není na škodu). Na řadu se dostává i Ritchie Blackmoore se svým sólem a právě tóny jeho kytary přivádějí desku k naprosto netypické "vsuvce" Anyone's Dauther.
Mírná klavírní melodie, taktéž značně umírněný Gillanův projev a lehké kytarové snění - dokonalost sama. Obvykle tenhle druh "countryových" songů na rockových albech rád nemám, ale DP to překvapivě neskutečně sedlo.
Druhá strana desky je, ač je to až neuvěřitelné, ještě lepší, než ta první. Zasněná skladba The Mule s velmi energickými bicími totiž předchází z mého pohledu spolu s Child In Time jedné ze dvou nejlepších skladeb Deep Purple vůbec - Fools - zasněné a tak nějak nenuceně extatické představení všech pánů hudebníků.
Desku uzavírá zase ostřejší a kytarovější No One Came. Blackmoore a Lord si oba zasólují, Ian Peace i Gillan si také, jako ostatně vždycky, utrhnou svůj díl. Song mi tak trochu připomíná In Rock.
Jedno z nejlepších alb z nejlepšího období rockového žánru vůbec, z mého pohledu si ten plný počet určitě zaslouží.
reagovat

longjohn @ 21.02.2015 17:04:56
Fireball je pro mě naprosto famózní deska, od obalu po poslední notu. Možná proto, že to není "čistý" hardrock a je taková pestřejší, možná proto, že jsem si ji koupil jako svůj úplně první(zahraniční) vinyl v bazaru za 50 korun. Dnes mám i tu výroční CD edici, ale praskot z desky mi k tomuto albu nějak víc sedí. Dík za další pochvalnou recenzi mé oblíbené desky!

Jardo @ 22.02.2015 07:35:37
Le Fantak: aj pre mňa je to jeden z najobľúbenejších albumov. Úvodná pieseň to odpáli, avšak ďalej to už nie je ostrý hardrock. No, no, no milujem - ako píšeš, Gillan je tam vynikajúci. Jeho prejav mi k DP vždy sedel a pre mňa je vokalista č. 1. Nikdy sa nešetril, dával do toho všetko - aj keď najviac to počuť na živákoch (to si potom, pravda, vyžiadalo aj svoju daň a v 90.rokoch ten hlas už neslúžil, ako predtým). The mule je bomba, klasika, legenda. Vo Fools milujem najmä Gillanov expresívny prejav - keď tlačí na pílu, nemá konkurenciu, ďalej Ritchieho majstrovské riffy a potom tú neskutočnú jemnú pasáž, kde Blackmooreova gitara znie, akoby som počul sláčikové nástroje. Tiež považujem Fools za naj dielo, hneď po Child in tíme (a veľkú štvorku dopĺňajú Hard lovin' man a Highway starostlivosť).

Vďaka za tvoj pohľad na Fireball.

Petr_70 @ 23.02.2015 10:09:27
Vedle reunionu "Perfect Strangers" se mi tohle album od DP líbí vůbec nejvíc.

21.07.2012 Corsica | #

Kdo je nejlepší? Tak kdo je nejlepší?
Píše se rok 1971.
Beatles jsou minulostí, Jim Morrison umírá, blues a hippie éra z šedesátých let je nahrazena nastupujícím hard rockem a počátkem heavy metalu, daleko více se odklánějícího od středního proudu.
Led Zeppelin nahrávají slavné čtvrté album. Black Dog, Stairway To Heaven, Rock'n'roll, Battle Of Evermore... Je někdo lepší než Led Zeppelin? Pokud jste americký hudební publicista, tak ne, protože podle vás jsou kapely jako Whitesnake nebo Black Sabbath jen kopií zeppelínů.
Nejsem americký hudební publicista. Já mám uši. Four Stick je skvělá věc, to jo, ale nejlepší hudební nahrávkou roku 1971 je FIREBALL. Bohové, je to jasný.

Bubenický nástup ve Fireballu, nájezdy nástrojů a dokonalé Lordovo sólo, melancholická Demon's Eye, šlapající No One Came, Strange Kind Of Woman... to jsou momenty, na jaké se nezapomíná.
A po poslechu neznámých out-takes nebo adaptace Williama Tella musí být každému jasné, kdo byl nejtvrdší, nejrychlejší, čí show byla nejlepší. Jistě, Deep Purple
reagovat

Petr Gratias @ 21.07.2012 20:27:03
Zdravím Corsico....
jenom technická poznámka....
STRANGE KIND OF WOMAN nemá s původním elpíčkem Fireball nic společného. V r. 1971 tahle skladba vyšla pouze na singlu. Připojena k albu byla až v době digitálního vydání na CD.....

Bubenický nástup ve Fireballu, nájezdy nástrojů a dokonalé Lordovo sólo, melancholická Demon's Eye, šlapající No One Came, Strange Kind Of Woman...

v textu by to mělo být odděleno.
Jinak je ale Tvoje bilance velmi trefná.
Fireball je skvělé album, nicméně
osobně bych zvolil pořadí
IN ROCK
MACHINE HEAD
FIREBALL.
Zdravím!

Jarda P @ 22.07.2012 06:20:49
U mě je to pořadí přesně opačné.

Zdeněk @ 22.07.2012 08:51:12
Já bych to viděl: In Rock
Fireball
Machine Head
Machine Head se mi jeví jako přeceňované album

Mohyla @ 22.07.2012 09:17:36
Prispievam do rebríčka, u mňa je to takto:
IN ROCK
MACHINE HEAD
FIREBALL

Corsica @ 22.07.2012 09:52:41
Pg: Vím, ale já vlastním právě CD verzi a mluvil jsem o ní...

Pokud mám skvělej Fireball porovnat s ostatníma, asi by to bylo:
MADE IN JAPAN (bezkonkurenčně)
MACHINE HEAD
FIREBALL
IN ROCK
Burn (ano, i přes Coverdalea)
WHO DO WE...

Cossack @ 22.07.2012 10:31:36
Tak já mám „DP TOP3” takhle:
IN ROCK
MACHINE HEAD
PERFECT STRANGERS

verjan2 @ 15.02.2013 13:31:46
Strange Kind Of Woman vyšla na původním americkém vydání LP, kdežto na britském byla místo ní Demon´s Eye.

18.04.2010 Caine | #

Zdravím. Fireball osobně považuju za druhé nejlepší album Deep Purple s Gillanem v sestavě(hned po In Rock). Líbí se mi daleko více než Machine Head, hlavně proto, že se mi zdá výborné celkově. Každá ze skladeb(až na No No No, z jejíhož stále se opakujícího jednotvárného riffu už mě po těch sedmi minutách značně bolí hlava:-) má něco do sebe, což bych rozhodně u všech jejich alb netvrdil.
Krásný je už úvodní Fireball, včetně toho klávesového sóla, které mi tam sedí možná lépe, než kytarové. Pak je samozřejmě výborná The Mule (všechny nástroje podávají úžasný výkon). Je plná zvratů a překvapení a přitom nemá slabší místo. Za špičku tohoto alba ovšem považuju Anyone's Daughter, což je pro mě srdeční skladba. Vůbec bych ji nepovažoval za nějakou "vsuvku", jak ji nazývají někteří jiní. Je nádherná od začátku do konce a trochu mě mrzí, že ji nezahráli na koncertě, na kterém jsem byl. Mimochodem Blackmorovo sólo v Anyone's Daughter se nezdá, ale je to velice těžká záležitost:-)
Ostatní skladby, tzn. Fools, No One Came a Demon's Eye jsou také dobré, hlavně originální a zábavné. Opravdu jediná věc, která by potřebovala buď o tři minuty zkrátit nebo alespoň proložit něčím, co by ji trochu oživilo, je No No No. Album je to svělé, mám ho rád.
reagovat

PaloM @ 19.04.2010 05:02:20
V podstate by som súhlasil, nedá sa veľmi polemizovať. Ja mám za úplne rovnocenné In Rock, Fireball a Machine Head - pre pestrosť a plné nápadov. Viem si predstaviť, že v čase vydania bol Fireball pre fanúšikov veľkým sklamaním, tvrdosť In Rock je na tie časy asi bezkonkurenčná. Ak sú z uvedenej trojice neaké slabšie miesta, tak práve na Fireball.

Caine @ 19.04.2010 08:04:19
Tak to je asi jen můj názor, Machine Head se mi prostě jako album moc nelíbí...Ale je taky pravda, že Purply nepovažuju za svůj top:-)

luk63 @ 19.04.2010 08:25:04
Zase, jako vždy, je to od kusu (teda od člověka). Já z tohoto období Párplů upřednostňuju (chápej: radši si poslechnu) Fireball a Who Do We Think We Are, ale pětihvězdicový jsou i In Rock a Machine Head, o tom žádná!

PaloM @ 19.04.2010 09:07:20
A práve Who Do We Think We Are považujem za veľmi slabé oproti predošlým. Každému sa páči niečo iné.

luk63 @ 19.04.2010 10:22:38
PaloM: No mě slova "velmi slabé" na adresu WDWTWA připadají velmi silná (ale neberu ti to) a ohodnotil bych jimi v kontextu In Rock a Machine Head možná tak The Battle Rages on... a Slaves & Masters.

PaloM @ 19.04.2010 16:22:49
luk63, nechcem po rokoch druhé kolo konfrontácie so zarytým priateľom Deep Purple :-) Proste tá štúdiovka im vtedy nevyšla. Po Made in Japan som bol ťažko sklamaný. Album som vzal na milosť, pred necelým pol rokom som si ho kúpil.

luk63 @ 19.04.2010 17:56:32
PaloM, ani já nemám rád konfrontační tón. Prostě jenom každý máme svoje uši, což je dobře.

Zdeněk @ 19.04.2010 18:47:44
Celkem souhlasím s touto recenzí s vyjímkou hodnocení The Mule - to je vycpávka,vata,vyplnění prázného prostoru.Naopak No No No a Fools považuji za vrcholy alba samozřejmě s titulní Fireball.
Ad PaloM: z počátku se mi taky zdálo Who Do You...
jako slabší, dnes bych ho zařadil do první čtyřky alb DP.

Caine @ 19.04.2010 18:56:02
Ano, každý má jiný sluch. Tohle album je právě hodně rozmanité, právě i tou jednou akustickou kráskou:-) To si myslím, že se Purplům vždycky nepodařilo. Mají strašně moc věcí, ve kterých se pořád opakuje jeden a ten samý tuctový riff a to není sťastný způsob skládání(pokud ten riff není tak geniální jao třeba v Burn)...

Caine @ 19.04.2010 19:06:31
Omlouvám se, ona vlastně akustická není

Mirek Kostlivý @ 19.04.2010 19:12:48
Skladbu "The Mule" považuji za jednu z nejlepších nahrávek vůbec od Deep Purple. To bubenické sólo v údajné vycpávce od Paice je fantastické. A pokládat ji za vycpávku může jenom ten, kdo možná ani neví, že jím vychvalovaná skladba "Fireball" je převzatá skladba "Rock Star" od kapely Warpig.
A skladba No No No je opravdu asi nejslabší kus, který D.P. do roku 1971 vytvořily, v tom se s autorem ztotožňuji beze zbytku. Akorád bych jí na album nedal vůbec.

Zdeněk @ 19.04.2010 19:17:50
Bubenická sola byla kdysi "povinná" na koncertě každé dobré rockové kapely, na albu dle mého názoru pouze
vyplňují prostor,vyjímkou je snad Moby Dick z LZ II.
To,že Fireball snad není původní skladbou vůbec nic nemění na tom,že patří k vrcholům alba.

Caine @ 19.04.2010 19:21:17
A co bubenicé sólo na Thick as a Brick od Jethro Tull? To se mi nezdá jako vyplnění prázdného místa...

PaloM @ 20.04.2010 05:13:55
Presne tak, v 70. rokoch boli bubenícke sóla na všetkých koncertoch, čo som bol, povinné. Podobne ako Zdeněk, teraz mi skôr prekážajú. Však máme CD prehrávače a rýchloposuv :-) Sú samozrejme klenoty, napr. na Collegium Musicum Live Dušan Hájek v skladbe Monumento (prevzatý motív z baletu Stravinského Vták Ohnivák).

Zdeněk @ 20.04.2010 05:23:24
Samozřejmě,že když budeme hledat- najdeme.Konkrétně
Dušan Hájek - nádhera. To ovšem nemění můj názor na tuto prezentaci rockových bubeníků na albech.

hejkal @ 20.04.2010 05:40:56
No, ja mám na bubenícke sóla na albumoch značne odlišný názor, ale mňa bavia aj kvôli "profesionálnemu" záujmu, takže (ne)budem zbytočne oponovať a víriť hladinu diskusie. :)
Medzi moje favorizované kúsky patrí napríklad sólo na debute Wishbone Ash, ďalej takmer všetky sóla z debutu Airforce, sóla Carla Palmera žeriem pri každej príležitosti a Ian Paice je majster sólovania, vata to môže byť akurát pre človeka, ktorý o bicie nezavadil, čo rešpektujem, ale mám iný názor. Naopak, Moby Dick ma veľmi neberie, Bonzo to naživo hral podstatne zaujímavejšie.

Aby som bol férový, z tej doby existuje naozaj dosť vatových sól na bicie, uznávam (napr. prví bubeníci od Livin' Blues).

PaloM @ 20.04.2010 06:49:01
hejkal, čakal som, že sa ozveš. Treba dodať, že všetci hudobníci na koncertoch sa obyčajne vystriedajú v sólach. A nie je to nič nové, videl som na TV Mezzo (klasická hudba a v noci jazz) staré záznamy (asi 50.roky), kde aj jazzový bubeník sóloval :-) A nakoniec, všetky klasické koncerty pre.. (husle, klavír atď) sú tiež obyčajne v strede so sólom. Zase treba nechať, dobrý bubeník je super zážitok. A čo albumy sólujúcich bubeníkov ? Napr. Billy Cobham (fusion), Fajt & Menes(Česko).

hejkal @ 20.04.2010 08:12:30
Bývali doby, keď sa kapela posudzovala podľa výkonu bubeníka. Uznávam, že je to iný tip prežitku, ale pokiaľ niekto akceptuje stovky opakujúcich sa gitarových sól, tak môže mať aspoň štipku pochopenia pre jedno bubenícke sólo na albume. :)

Voytus @ 20.04.2010 11:55:30
Však také Phil Collins v nějakém rozhovoru řekl, že bubeník je něco jako brankář kapely - můžete mít sebelepší hudebníky, ale když máte špatného bubeníka, tak jde výkon kapely víme kam, kdežto naopak se to vždy dá nějak strávit.
A i jako kytarista se tohoto tvrzení zastávám, stejně jako říkám, že kytarová sóla už dnes nikoho moc nezajímají. A sám nejsem příznivcem dlouhých kytarových sól - a to ani když jde o Ritchieho Blackmorea, který je bez debat jedním z nejlepších.

yngwie3 @ 20.04.2010 12:43:30
Som vďačný Deeps za to, že medzi nás hodili svoju Ohnivú guľu, a "popáleniny" z nej si vychutnávam absolútne, bez akýchkoľvek fundovaných pripomienok o vate.

nowhere_man @ 21.04.2010 06:14:43
Tiež si myslím, že poriadna rocková skupina by mala mať kvalitného bubeníka, hoci kvalita sa nemeria len sólami, ale aj feelingom, citom, skrátka to človek pocíti. Na druhú stranu mám rád aj kapely, ktorých bubeník zvládal napríklad len základné rytmy a prechody (Nick Mason v Pink Floyd - ale bez urážky, Pink Floyd sú jednou z mojich top kapiel). A Ian Paice? Tak to bol pán bubeník.

yngwie3 @ 21.04.2010 08:20:13
to nowhere man: nevedel som, že Ian Paice zomrel. Kedy ?

Caine @ 21.04.2010 14:12:02
Nowhere man - S těmi bubeíky je to vlastně pravda, ale Nick Mason rozhodně není příkladem bubeníka, který by zvládal a hrál "jenom" základní rytmy, stačí si poslechnout Live in Pompeii a hned Vám/ti bude jasné, proč. Navíc v hudbě, kterou hráli Pink Floyd do toho bubeník nemůže řezat tak, jako třeba Nicko McBrain v Iron Maiden...

PaloM @ 21.04.2010 18:48:13
Nick Mason je absolútne zbytočne podceňovaný a mám dojem, že hlavne od času, keď to začal robiť Waters.

nowhere_man @ 21.04.2010 20:51:03
To Yngwie3: pardon, až teraz som si uvedomil, že som napísal minulý čas, samozrejme, že Ian žije a je stále skvelý bubeník.

Caine: Rozhodne si myslím, že Nick Mason sedí do Pink Floyd viac ako nejaký multivirtuózny hráč

PaloM: Netvrdím, že Mason je amatér, len že v porovnaní s inými bubeníkmi mi nepripadá až taký skvelý, pripadá mi, že vie len klasické bubenícke veci, ale zase pre hudbu PF sa to hodí.

Lothian @ 23.04.2010 17:22:47
Přidám se k těm,co se jim moc nelíbí Machine head - skladby dobré,ale unyle zahrané. Nesrovnatelně líp jsou zahrané na koncertech. The mule vždycky přeskakuju,sola na bicí mě nebavila ani v seventies,neřkuli teď. Who do we jsem dlouho bral jen jako jedno z alb,ale během doby se vyklubalo,a momentálně je jedno ze tří nejlepších pro mne.

Mirek Kostlivý @ 23.04.2010 19:59:36
Vidím, že asi došlo k nedorozumění. Já se vyjadřoval ke skladbě The Mule z původní desky Fireball (1971, délka skladby 5:22), nikoliv z desky Live in Japan (1972, díky tomu bubenickému sólu dlouhé 9:50). Asi jsem se špatně vyjádřil, ale tu mnou posuzovanou hru Paice na bicí jsem posuzoval v rámci uvedené skladby (jedná se o doprovod), což samostatná hra (bicí sólo) samozřejmě není.
Jinak s hodnocením sólové hry na bicí souhlasím. Taky ho nemusím.

Apache @ 23.04.2010 20:10:11
Lothian: Tak třeba Highway Star je "unyle zahraná"?
Jsem sice (oproti některým) opravdu jen vlažný příznivec Deep Purple, ale slyšel jsem od nich myslím skoro všechno, co vydali, a Machine Head řadím v jejich diskografii určitě mezi 5 nejlepších alb... a možná bych ho kandidoval i na samou špici.

moonySK @ 23.05.2010 18:07:25
Fúha, tak takúto recenziu na Fireball a časť Anyone´s Daughter by som fakt nečakal. Chcem sa Ťa spýtať, ty si potom asi priaznivcom aj Blackmore´s Night? Lebo keď tebe sa asi páčia viac akustické veci, či?

P.S.:Fakt to neber v zlom, iba názor...

Caine @ 30.05.2010 15:04:57
moonySK: Tak se to nedá brát:-), nedá se říct, že bych měl radši akustické věci. Jenom mi zrovna na tomhle albu tahle věc nejvíc sedí. Když důvody, tak určitě tou krásně odlehčenou atmosférou a potom tím, že tohle by mezi tím ostatním asi málokdo nečekal:-D. Jinak díky za dotaz a ve zlém to neberu

Apache @ 30.05.2010 17:14:10
Anyone's Daughter se mi taky hodně líbí. Je to pro DP dost netypická písnička, trochu do country, příjemně podmanivá... Ale nejlepší věci na téhle desce jsou nakonec (asi nejen pro mě) přece jen Fireball a Fools.

martin69 @ 30.05.2010 18:07:01
Skvělé album od začátku do konce . Nevidím na něm žádnou chybu .

Jarda P @ 28.11.2010 19:22:15
Na oblíbenost mnoha desek mají velký vliv okolnosti, kdy se s nima člověk setkal a co v té době prožíval. Fireball bylo v deváté třídě moje první album, které jsem od DP slyšel (předtím jen singl Strange Kind Of Woman/I´m Alone z Jugoslávie) a možná i proto je moje nejoblíbenější. Na stejnou úroveň oblíbenosti stavím Machine Head a Who Do We..., jen o něco níž In Rock. Ale rozdíly jsou jen desetinové.

pito63 @ 28.11.2010 19:45:49
Jarda P, s Tvojimi slovami musím súhlasiť. Vystihol si to veľmi presne. Toto je môj "veľký problém" a najmarkantnejšie sa to prejavuje pri Black Sabbath. Nič sa s tým nedá robiť, nikdy sa to nezmení a ani to nikdy meniť nebudem.

16.04.2010 Jaromiros | #

Jedno ze zlatých alb zlaté doby rocku.
Neskonale klasický sound, který jen tak někdo neumněl, neumí a asi, už umnět nikdy nebude.
DP na svém vrcholu se mohli dívat do všech stran a věděli, že mají náskok ve svém hudebním umu, pro ně samotné nepochybně.
Nevím sice co bylo potom dál, ale jedno je jisté - tato deska je zkrátka a dobře naprostá dokonalost rockové muziky jako takové.
První skladby jsem slyšel před lety na nějaké výběrovce DP a jen z tohoto alba tam byly alespoň tři songy, nedivím se proč.
Rychlá rytmická, perfektně hudebně zahraná deska, snad ještě lépe poskládaná do sebe to jsou její hlavní devizy a poznávací znaky. Tak mě napadá, když ji právě poslouchám, že má náskok do dnes...

reagovat

merhaut @ 15.04.2010 23:22:55
Chlapi, pište jak vám zobák narost. Tyhle "umělecké" pokusy se nedají číst.

PaloM @ 16.04.2010 05:29:47
Jaromiros: "Nevím sice co bylo potom dál, ale jedno je jisté - tato deska je zkrátka a dobře naprostá dokonalost rockové muziky jako takové."

Táto recenzia je naprostá dokonalost :-)) Akoby si niečo šľahol a neviem "sice co bylo potom dál"...

Filozof @ 16.04.2010 09:11:24
Mne zase zaujalo "neumněl ... už umnět". Asi "umnělecké" novotvary. :-)

b.wolf @ 16.04.2010 13:22:57
to snad ne... teda tohle číst, to je něco, "čeština" jak víno

Zdeněk @ 16.04.2010 17:06:58
Nechci nikoho obhajovat ale přiznejme si pánové,už tady byly větší "perly".

Jaromiros @ 17.04.2010 13:55:28
Omlouvám se pánové, ta Plzeň mi fakt nesedla :-))

Borek @ 17.04.2010 14:48:12
Rozmach poznámek psaných 'pod vlivem' si žádá zvážit - vedle povinné registrace - i nutnost provedení dechové zkoušky před vložením jednotlivých příspěvků.
V případě negativního výsledku se nabízí vyplnění čestného prohlášení o absolvování testu a jeho odeslání na mail Pokimu, který pisateli umožní pokračovat, v opačném případě zaslání potvrzení podepsaného min. dvěma svědky, že dotyčný psaní nechal a na několik hodin (jejich počet třeba vydiskutovat) ulehl.

PaloM @ 17.04.2010 15:44:53
Počet hodin ulehnutí je silno individuálny - každý má iný metabolizmus. Prípadne navrhujem, že pred písaním príspevku autor uvedie súhrn konzumácie C2H5OH, ako som to ja osobne mnohokrát uviedol. Napr. dnes som vypil 2x poldecák koňaku, pred 4 hodinami, a momentálne (subjektívne) hlásim návrat do pôvodného stavu.
Iná metóda by bola bonifikácia príspevku, zníženie váhy príspevku so zvyšovaním promile. To všetko si však vyžaduje nové náklady na prevádzku Progobardu - kontrolné mechanizmy, s ktorými sa v povolebnom rozpočte nerátalo. Navrhujem, a to by mohlo výrazne pomôcť, založiť stranu európskeho typu, "Stranu na ochranu Progboardu pred ochlastami", dostať sa do europarlamentu a projektom z európskych fondov zafinancovať vyššie uvedené nápady.
Na zdravie !! :-)))

PaloM @ 17.04.2010 15:46:56
..hik,...Progboardu, hik,...

Corsica @ 21.07.2012 14:17:22
zajímalo by mě, kolik houbiček v sobě má péťa gratias když plodí

luk63 @ 21.07.2012 15:18:03
Nechápu tvou poznámku, Corsico. Nebo jinak - kolik houbiček jsi měl ty, když jsi ji psal? Petr tu k Fireballu namá jediný příspěvek!

Corsica @ 22.07.2012 09:55:49
Já? žádnou, jen jsem reagoval na vaše strefování do jaromirose

23.12.2009 moonySK | #

Hohohoho...je to jedna z prvých vecí, pre ktoré som sa buchol po vačku...A neľutujem ju. Po akejkoľvek stránke...Začal by som jej opisom podľa grafickej stránke reedície 1995. Je založená v kriedovopapierovom obale s fotkou k singlu Strange Kind of Woman a na zadnej strane je fotka z De Lane Lea štúdia kde stojia skoro všetci piati DP (Blackmore sa kdesi zašil). Skoro som sa zľakol keď som ho uvidel. Myslel som si že už neuvidím ten originál obal Fireballu. A zrazu som z neho vytiahol CD. A hurray!!! Bolo na svete! Skoro som sa nemohol vynadívať. CD,booklet (až 30 stránkový) bolo všetko super graficky urobené. Ale to pravé orechové ma ešte len čakalo. Prvá, FIREBALL má skoro zvalcovala Paiceyho dvojkopom a vobec štruktúrou. Bol som sklamaný že nemala viac ako 3 a pol minúty. Ale strašne sa mi páči. Druhá ma trošku sklamala. NO NO NO sa mi strašne podobá na Into the Fire z In Rock...Ale naopak Gillan sa s piesňou strašne vyhral. DEMON´S EYE je tretia a podľa mňa a asi aj po iných príspevkoch najlepšia z Fireballu. Temná hardrocková pieseň vystavaná na hutnom riffe žeby sa zaň nehanbil ani Tony Iommi. Blackmorove sólo v tejto piesni je ináč ľudovo "v paži". Tak vystavané sólo som azda nepočul ani v Smoke On The Water alebo Paranoid. ANYONE´S DAUGHTER - v poradí štvrtá je trocha odklon od Deep Purple. Bola vytvorená ako prvá pieseň na album ešte cez jeseň 1970 a trošku je to na nej aj vidieť. Piata THE MULE je odvarom bubeníckeho sóla Iana Paica, ktoré tu bohužiaľ nie je. Nasledujúca FOOLS...ja sa k nej ani neodvážim vyjadriť. Proste nechápem ako sa mohli narodiť takí géniovia ako boli Blackmore, Lord, Glover alebo Paice. Tak sólistické číslo ako vo FOOLS a aj v NO ONE CAME som ešte na žiadnej štúdiovej doske nepočul. Možno to pravda nie je, samozrejme v mojich dvanástich som toho ešte veľa nenapočúval ale dosť toho už bolo. Podľa mňa je tento album jedným z tých, ktoré by nemali chýbať v rockovej kronike všetkých čias. Ďakujem za pozornosť. Za 5 hviezd.
reagovat

25.02.2009 hejkal | #

Fireball je názov ďalšieho albumu skupiny a zároveň je to aj meno úvodnej skladby, ktorá, ako by som to povedal, je bombová. O jej pôvode dnes špekulovať nebudem, to už mi stačilo, takže sa prehupnem k skladbe No no no, čo je pomalšia a dosť náladová vec, celkovo sa mi páči, ale tak dajako normálne. Parádna Demon’s eye patrí k mojim najobľúbenejším skladbám vôbec, tam niet čo dodať, stačí iba vypočuť. Zvláštna vecička je Anyone’s daughter, také akoby country. Je to fajn vsuvka, osobne sa mi veľmi páči filmová verzia z turné k Battle rages on..., kde je aj pekné basové sólo. Ian Paice je bubeník z najbubeníckejších, jeden z mojich vzorov, jeho koncertné číslo The mule je jednoducho klasa. Skladba štúdiovo tento rozmer nemá, čo je škoda, pretože sama o sebe tvorí iba krovie k tomu podstatnému. A tým sú bicie. Album obsahuje okrem Demon’s eye ešte jednu skladbu, ktorú od Deep Purple staviam nad ostatné. Je to parádna Fools, ktorá úžasne buduje atmosféru, tvrdosť ustupuje tichu, z ticha vybuchuje gejzír energie, perfektné. Záverečná No one came je nasrato znejúca tvrďárňa, na In rock by sa tiež nestratila.

Skupina sa k tomuto albumu časom vyjadrovala trošku s dešpektom, ale pre mňa je asi najpočúvateľnejší. Mám ho najradšej a to aj napriek tomu, že niektoré skladby považujem za...nie až také pecky. Takže objektívne štyri hviezdy, ale nenápadne dofarbujem piatu.
reagovat

martin @ 25.02.2009 10:25:56
Fireball byla moje první deska od D.P. ,škoda že je pozapomenutá mezi In Rock a Machine Head ,je to škoda ,protože je to deska kvalitní ,ale jaká není plus minus

@ 25.02.2009 11:31:52
martin: Měl jsem za to, že Fireball je považována za jednu z nejslavnějších klasických desek Deep Purple vůbec. Dokonce právě po In Rock a Machine Head za třetí NEJ...

martin @ 25.02.2009 11:39:32
to ano ale když zmíníš Deep Purple každý řekne machine Head ,In Rock a pak dlouho nic ,asi takhle jsem to myslel ,takovéhle debaty jsou lepší u piva ,s

Vorvaň @ 01.03.2009 22:16:41
K skladbe No No No. Tak "dajako normálna" by bola, ak by v nej nešantila nádherným spôsobom Gloverova basa. Týmto táto skladba (vcelku "normálna")získava výrazne nový náboj a dostáva sa do inej muzikantskej dimenzie. Plus prekrásne a invenčné sóla Ritchieho a Jona. Paráda. A ten záverečný Gillanov vypätý vokál, ktorý sa takmer dotýka nebies - ten mi dodnes (už zopár desiatok rokov :D) zakaždým spôsobí zimomriavky...

pito63 @ 28.11.2010 15:41:10
Skupinu Deep Purple dosť zanedbávam, až na jeden titul, môjmu srdcu najmilší - "Come Taste The Band". Veľa fanúšikov namieta, že to nie je Deep Purple, ale ja sa takými vecami nezaoberám.
"Firebal" je výborný album a najradšej mám skladbu, ktorú mnohí považujú za najslabšiu, "No No No". Mne sadla na prvý raz a dodnes sa na tom nič nezmenilo.

Zdeněk @ 28.11.2010 17:15:36
ad Pito 69/ moje řeč /No No No/!

Zdeněk @ 28.11.2010 17:17:03
promiň pito 63, jinak vše ostatní platí

pito63 @ 28.11.2010 17:37:15
Zdeněk, tú "69" by som veľmi rád prijal, ale...:-) Inak, som rád, že v tomto názore nie som osamotený.
Dúfam, že sa na mňa nezosype vlna kritiky, ak si ešte dovolím napísať, že "Fireball" je môjmu srdcu milší než "In Rock".

martin69 @ 28.11.2010 17:41:21
Piťo : myslím že ne. Proč také? Fireball je výborný!

Mohyla @ 28.11.2010 18:06:37
Pito, Martin: Fireball je fajn, 5 hviezd,ale myslím, že In Rock je o prsia vpredu. Trošku preženiem, In Rock je v rocku, ako vynález spaľovacieho motoru v automobilizme. A teraz som zvedavý, ako to schytám! :-)

Cossack @ 28.11.2010 18:07:55
Tak to já jdu zas jednou s „davem” a "In Rock" stavím výš... Taky "Machine Head" a „comebackové” "Perfect Strangers"; a abych nebyl tak moc s davem, tak možná "Perfect Strangers" ze všech „Párplovin” nejvýš.
Kritika, nekritika... ;-)

martin69 @ 28.11.2010 18:12:58
Mohyla,Cossack : váš názor beru. U mě je to trochu jinak. Deep Purple jsou pro mne od 14let srdeční záležitost. A vámi jmenované desky stavím do jedné řady.

Apache @ 28.11.2010 18:50:10
Deep Purple by se sice do mé padesátky nejoblíbenějších skupin nevešli, ale stejně jako Martin stavím jmenované desky do jedné řady. Kdybych měl ale vybrat jenom jednu, tak Machine Head, protože je na něm Highway Star. A to je pro mě nejlepší věc, co DP udělali.

Filozof @ 28.11.2010 20:22:44
Já mám In Rock a Machine Head na špici a Fireball jen těsně pod nima. První tři skladby na něm jsou ještě lepší než průměr In Rock a Machine Head, další skladby malinko horší, ale i tak je celek super.

23.08.2007 zdenek3 | #

Stejně jako mnoho jiných skvostů jsem měl a mám na LP. Toto (moje) konkrétně bylo vydané Fame. Skvěle udělané po zvukové stránce.
Když jsem uslyšel první rozhučení 1. skladby, věděl jsem, že je to ono. Celé LP se nese pro mne přesně v duchu rytmiky (skvělí Glover a Paice nyní ještě lepší než jindy) a melodiky hardrocku mě nejbližšího. Žádnou skladbu nelze vyzdvihovat. Celé to drží fantasticky při sobě jako koncepční album. Vůbec nemám rád vytrhávat skladby z pořadí či je přehazovat, jak se to podařilo ignorantům z Globusu International u vydání Machine Headu. Strůjci dobře vědí, proč které skladby jak za sebou poskládat. Knížka se nečte taky napřeskáčku. Jednu skladbu však musím dát jako TOP. Ano, pro mne je to FOOLS. Dodnes mám husacinu, když slyším první tóny. Přes nespornou kvalitu(superkvalitu) In rocku a Machine headu, na tomto LP není slabší skladby. Na In rocku je to pro mne Into the fire a na Machine je to Smoke on the water. Možná se budete divit, ale mě se nelíbila od počátku. Navíc její neustálé omílání mě ji doslova zprotivilo. Je to moc komerční věc. V mládí v kapele jsem ji dokonce odmítl hrát. Tak mě lezla krkem.
Takže FIREBALL = jako jeden z mála za 5*
reagovat

Zdeněk @ 21.02.2009 09:35:37
Je zajímavé,že po letech se mi na In Rock velmi líbí
právě Into The Fire

Iggy @ 13.07.2009 21:06:28
Ano, to bylo od Parplíku to správné vyvrcholení v takzvané ere jejich progresivniho rocku, na In rocku
to hrnuli a obcas nekoho vykradli /Bloodsucker-záver, Child in time, nebo i singlovy Black night- nápady od amerických hippi kapel/, na kulovém blesku /Fireball/ snahu dotahli k dokonalosti. Machine head díky stoneovskému mobil studiu zni v chodbách hotelu konecne¨krystalicky ciste, ale uz tam vnimám urcity kalkul na prodejnost-
v hud.postupech - tam uz koncil tzv.progress rock

PaloM @ 14.07.2009 08:28:28
Iggy: keby takýto "kalkul na prodejnost" vyšiel aj ostatným kapelám, tak by sme "chrochtali blahem".